Patos v českém umění, poezii a umělecko-estetickém myšlení čtyřicátých let 20. století

Autori

Valutazione del libro

4,0(2)Aggiungi una valutazione

Parametri

Maggiori informazioni sul libro

Kniha sleduje dosud zcela nezpracované a nezhodnocené téma „patosu“ a „patetičnosti“ v českém umění a umělecko-estetickém myšlení tzv. protektorátních let. V popředí stojí uvažování historika umění a teoretika umělecké skupiny „Sedm v říjnu“ (1939–1941) Pavla Kropáčka (1915– 1943) a historičky a teoretičky umění Růženy Vackové (1901–1982), jejíž rozsáhlou monografi i Výtvarný projev v dramatickém umění (1948), kterou se podařilo vydat krátce před autorčiným zatčením a mnohaletých vězněním, možno považovat mj. za svým způsobem mimořádný příspěvek k teorii performativity. Uvažování o patosu je zde zároveň rekonstrukcí vztahu mezi estetickým a umělecko-historickým uvažováním o umění, rekonstrukcí afektivně-emocionální zkušenosti s uměním a (est)etickým postojem ve válečných letech, téměř v duchu aischylovského pathei mathos – učit se utrpením.

Acquisto del libro

Patos v českém umění, poezii a umělecko-estetickém myšlení čtyřicátých let 20. století, Josef Vojvodík, Marie Langer

Lingua
Pubblicato: 2014

Ti avviseremo via email non appena lo rintracceremo.

Metodi di pagamento

4,0

Molto buono

2 Valutazioni

Aggiungi una valutazione

Qui potrebbe esserci la tua recensione.

Titolo: Patos v českém umění, poezii a umělecko-estetickém myšlení čtyřicátých let 20. století
Lingua: Ceco
Autori: Josef Vojvodík, Marie Langer
Editore: Argo
Pubblicato: 2014
ISBN10: 8025711153
ISBN13: 9788025711156
Tag: Arte / Cultura, Saggistica, Arte
Valutazione: 4 su 5
Descrizione: Kniha sleduje dosud zcela nezpracované a nezhodnocené téma „patosu“ a „patetičnosti“ v českém umění a umělecko-estetickém myšlení tzv. protektorátních let. V popředí stojí uvažování historika umění a teoretika umělecké skupiny „Sedm v říjnu“ (1939–1941) Pavla Kropáčka (1915– 1943) a historičky a teoretičky umění Růženy Vackové (1901–1982), jejíž rozsáhlou monografi i Výtvarný projev v dramatickém umění (1948), kterou se podařilo vydat krátce před autorčiným zatčením a mnohaletých vězněním, možno považovat mj. za svým způsobem mimořádný příspěvek k teorii performativity. Uvažování o patosu je zde zároveň rekonstrukcí vztahu mezi estetickým a umělecko-historickým uvažováním o umění, rekonstrukcí afektivně-emocionální zkušenosti s uměním a (est)etickým postojem ve válečných letech, téměř v duchu aischylovského pathei mathos – učit se utrpením.