Parametri
- 160pagine
- 6 ore di lettura
Maggiori informazioni sul libro
(Z úvodu) Sedíme proti sobě v malé pracovně jejího ďáblického bytu. Na stolku před námi je vyrovnána velká hromada alb s fotkami, nejen rodinnými, ale hlavně s těmi, které zachycují její profesní život – život v televizi a s televizí (v tomto případě nehovoříme o přístroji, ale o instituci). A co fotka, to vzpomínka, historka nebo komentář. Na zdi kromě obrázků visí další dvě velké fotografie: její portrét a portrét druhého manžela, významného rozhlasového režiséra Jiřího Horčičky. Sedíme proti sobě a já poslouchám její vyprávění. Život jí nadělil již osm křížků, ale v její tváři byste je hledali marně. Do novodobé historie naší země se zapsala jako první televizní programová hlasatelka. V padesátých a šedesátých letech minulého století byla v poctivém slova smyslu celebritou, zažívající slávu a obdiv televizních diváků, byla vzorem mladým děvčatům v oblékání a účesech; ale také jako máma vychovala dvě dcery. Dnes je už prababičkou. Žena, které na počátku sedmdesátých let tehdejší mocní změnili život jen proto, že se, z jejich pohledu, nechovala tak, jak právě určovaly stranické a ideologické vzorce.
Acquisto del libro
Každý den jsem měla premiéru, Daniel Růžička, Jarmila Šusterová Horčičková
- Lingua
- Pubblicato
- 2014
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Copertina rigida)
Metodi di pagamento
Qui potrebbe esserci la tua recensione.
- Titolo
- Každý den jsem měla premiéru
- Lingua
- Ceco
- Editore
- JaS
- Pubblicato
- 2014
- Formato
- Copertina rigida
- Pagine
- 160
- ISBN10
- 8087654110
- ISBN13
- 9788087654118
- Serie
- Tag
- Storie vere, Biografie, Letteratura ceca, Autobiografie e memorie, Giornalismo narrativo, Storie, Memorie, Televisione, Televisione cecoslovacca, ceca
- Valutazione
- 4,75 su 5
- Descrizione
- (Z úvodu) Sedíme proti sobě v malé pracovně jejího ďáblického bytu. Na stolku před námi je vyrovnána velká hromada alb s fotkami, nejen rodinnými, ale hlavně s těmi, které zachycují její profesní život – život v televizi a s televizí (v tomto případě nehovoříme o přístroji, ale o instituci). A co fotka, to vzpomínka, historka nebo komentář. Na zdi kromě obrázků visí další dvě velké fotografie: její portrét a portrét druhého manžela, významného rozhlasového režiséra Jiřího Horčičky. Sedíme proti sobě a já poslouchám její vyprávění. Život jí nadělil již osm křížků, ale v její tváři byste je hledali marně. Do novodobé historie naší země se zapsala jako první televizní programová hlasatelka. V padesátých a šedesátých letech minulého století byla v poctivém slova smyslu celebritou, zažívající slávu a obdiv televizních diváků, byla vzorem mladým děvčatům v oblékání a účesech; ale také jako máma vychovala dvě dcery. Dnes je už prababičkou. Žena, které na počátku sedmdesátých let tehdejší mocní změnili život jen proto, že se, z jejich pohledu, nechovala tak, jak právě určovaly stranické a ideologické vzorce.