Parametri
Maggiori informazioni sul libro
Touto knihou povídek se čtenářům představuje opět jeden z nových autorů, jeden z těch, kteří píší o zkušenostech vlastního života, o trpké pravdě života v první republice. Petráňovy povídky jsou pravdivým dokladem, pokusem o umělecké zpracování prožitých zkušeností z doby hladu,nezaměstnanosti a stávek. Líčí ty, kdo mu byli nejbližší, jejichž život nejlépe znal - udřené horníky (důl Fučík, Rudiay, Patria aj.), jejich ženy, které musely věčně počítat s každým haléřem a často samy hladovět, aby mohly dát dětem alespoň suchý chléb nebo brambory k obědu, a děti - otrhané, bosé, podvyživené děti, pro které bylo nenaplnitelným přáním koupit si dřeváky za pár haléřů a které neměly ani na školní sešity. Byl to trpký život, živoření lidí, kteří se museli živit vším možným, protože nikdo nepotřeboval jejich ruce, kterými chtěli poctivě pracovat, a do nichž policie střílela, když protestovali proti nezaměstnanosti a snižování mezd. Dnes je dobré si tuto dobu připomenout. Je dobře si ji připomínat stále a stále, abychom si uvědomili, oč šťastnější jsme dnes, abychom si dneška dovedli vážit a ochránit to, co jsme vybojovali.
Acquisto del libro
Zarostlé cesty, Josef Petráň
- Lingua
- Pubblicato
- 1950
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Copertina rigida)
Metodi di pagamento
Ancora nessuna valutazione.
- Titolo
- Zarostlé cesty
- Lingua
- Ceco
- Autori
- Josef Petráň
- Editore
- Svoboda
- Pubblicato
- 1950
- Formato
- Copertina rigida
- Serie
- Descrizione
- Touto knihou povídek se čtenářům představuje opět jeden z nových autorů, jeden z těch, kteří píší o zkušenostech vlastního života, o trpké pravdě života v první republice. Petráňovy povídky jsou pravdivým dokladem, pokusem o umělecké zpracování prožitých zkušeností z doby hladu,nezaměstnanosti a stávek. Líčí ty, kdo mu byli nejbližší, jejichž život nejlépe znal - udřené horníky (důl Fučík, Rudiay, Patria aj.), jejich ženy, které musely věčně počítat s každým haléřem a často samy hladovět, aby mohly dát dětem alespoň suchý chléb nebo brambory k obědu, a děti - otrhané, bosé, podvyživené děti, pro které bylo nenaplnitelným přáním koupit si dřeváky za pár haléřů a které neměly ani na školní sešity. Byl to trpký život, živoření lidí, kteří se museli živit vším možným, protože nikdo nepotřeboval jejich ruce, kterými chtěli poctivě pracovat, a do nichž policie střílela, když protestovali proti nezaměstnanosti a snižování mezd. Dnes je dobré si tuto dobu připomenout. Je dobře si ji připomínat stále a stále, abychom si uvědomili, oč šťastnější jsme dnes, abychom si dneška dovedli vážit a ochránit to, co jsme vybojovali.