Maggiori informazioni sul libro
Kniha zkoumá divadlo v širších mediálních souvislostech, aniž by se snažila vymezit pevné hranice tohoto umění. V návaznosti na českou teorii divadla se zaměřuje na zakládající, mediálně-konstitutivní rysy divadelního aktu a zkoumá, co všechno a za jakých podmínek může být považováno za divadlo. Hlavní pozornost je věnována dichotomii divadla a skutečnosti, tedy otázce, jak divadlo, ač zakořeněné v životě, zůstává mediálně vytržené. Kniha se zaměřuje na českou teorii divadla a analyzuje témata v kontextu její tradice a specifik, jako jsou syntetický základ, bezprostřednost jako systémový rys média, nesubstanční pojetí díla, herectví jako řídící umění a aktivní pozice diváka. Zahraniční autoři jsou v práci prezentováni jako protipól této tradici, zejména v souvislosti s českou estetikou. Důraz je kladen na pražsko-brněnskou strukturálně-sémiotickou školu, i když není programově deklarována. Tato orientace v myšlení o divadle se objevuje u teoretiků z pražské DAMU a katedry divadelní vědy na Univerzitě Karlově, ale také v pracích některých brněnských divadelních teoretiků.
Acquisto del libro
Medialita divadla : v souvislostech české teorie divadla, Vít Neznal
- Lingua
- Pubblicato
- 2020
- product-detail.submit-box.info.binding
- (In brossura)
Metodi di pagamento
Qui potrebbe esserci la tua recensione.
- Titolo
- Medialita divadla : v souvislostech české teorie divadla
- Lingua
- Ceco
- Autori
- Vít Neznal
- Pubblicato
- 2020
- Formato
- In brossura
- Pagine
- 104
- ISBN10
- 8073315521
- ISBN13
- 9788073315528
- Serie
- Tag
- Saggistica, Arte / Cultura, Arte
- Prima pubblicazione
- 2020
- Titolo originale
- Medialita divadla
- Valutazione
- 5 su 5
- Descrizione
- Kniha zkoumá divadlo v širších mediálních souvislostech, aniž by se snažila vymezit pevné hranice tohoto umění. V návaznosti na českou teorii divadla se zaměřuje na zakládající, mediálně-konstitutivní rysy divadelního aktu a zkoumá, co všechno a za jakých podmínek může být považováno za divadlo. Hlavní pozornost je věnována dichotomii divadla a skutečnosti, tedy otázce, jak divadlo, ač zakořeněné v životě, zůstává mediálně vytržené. Kniha se zaměřuje na českou teorii divadla a analyzuje témata v kontextu její tradice a specifik, jako jsou syntetický základ, bezprostřednost jako systémový rys média, nesubstanční pojetí díla, herectví jako řídící umění a aktivní pozice diváka. Zahraniční autoři jsou v práci prezentováni jako protipól této tradici, zejména v souvislosti s českou estetikou. Důraz je kladen na pražsko-brněnskou strukturálně-sémiotickou školu, i když není programově deklarována. Tato orientace v myšlení o divadle se objevuje u teoretiků z pražské DAMU a katedry divadelní vědy na Univerzitě Karlově, ale také v pracích některých brněnských divadelních teoretiků.