Maggiori informazioni sul libro
Kocovina je třetí díl románové trilogie Žižkaperk Blues. Děj románu začíná v roce 1989 během Palachova týdne, v roce plném zázraků padají okolní komunistické režimy a konečně začíná Sametová revoluce, hlavní hrdina žije na pražském Žižkově a pochází z rodiny tvrdě postižené komunistickými represemi, aktivně se účastní dějinných událostí a s nadějí očekává změny související s blížícím se pádem komunistického režimu. Přicházejí svobodná devadesátá léta a záhy se ukazuje, že pravda a lásky vždy nevítězí... V pondělí ráno jsem se probudil s bolavou hlavou. Vypadalo to na lehkej otřes mozku. Po zralý úvaze jsem se ale rozhodnul, že do práce radši půjdu. Nechtělo se mi na neschopenku a už vůbec se mi nechtělo vysvětlovat doktorovi a následně možná i policajtům, jakým způsobem jsem k mýmu lehkýmu úrazu přišel. Policejní stříkačka nebyla úplně tím nejvhodnějším a nejlepším předmětem, kterej by se hodilo z něčeho takovýho obviňovat, nebylo by to vůbec rozumný. Taky se mi už nechtělo hnít doma, zrovna v době, která snad konečně slibovala prolomení ledů a možná i začátek konce prohnilýho a nenáviděnýho bolševickýho režimu.
Acquisto del libro
Žižkaperk blues 3 - Kocovina, Jiří Fučikovský
- Lingua
- Pubblicato
- 2024
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Copertina rigida)
Metodi di pagamento
Qui potrebbe esserci la tua recensione.
- Titolo
- Žižkaperk blues 3 - Kocovina
- Lingua
- Ceco
- Autori
- Jiří Fučikovský
- Editore
- Talent Pro Art
- Pubblicato
- 2024
- Formato
- Copertina rigida
- Pagine
- 412
- ISBN10
- 8076291275
- ISBN13
- 9788076291270
- Serie
- Žižkaperk Blues
- Valutazione
- 2,5 su 5
- Descrizione
- Kocovina je třetí díl románové trilogie Žižkaperk Blues. Děj románu začíná v roce 1989 během Palachova týdne, v roce plném zázraků padají okolní komunistické režimy a konečně začíná Sametová revoluce, hlavní hrdina žije na pražském Žižkově a pochází z rodiny tvrdě postižené komunistickými represemi, aktivně se účastní dějinných událostí a s nadějí očekává změny související s blížícím se pádem komunistického režimu. Přicházejí svobodná devadesátá léta a záhy se ukazuje, že pravda a lásky vždy nevítězí... V pondělí ráno jsem se probudil s bolavou hlavou. Vypadalo to na lehkej otřes mozku. Po zralý úvaze jsem se ale rozhodnul, že do práce radši půjdu. Nechtělo se mi na neschopenku a už vůbec se mi nechtělo vysvětlovat doktorovi a následně možná i policajtům, jakým způsobem jsem k mýmu lehkýmu úrazu přišel. Policejní stříkačka nebyla úplně tím nejvhodnějším a nejlepším předmětem, kterej by se hodilo z něčeho takovýho obviňovat, nebylo by to vůbec rozumný. Taky se mi už nechtělo hnít doma, zrovna v době, která snad konečně slibovala prolomení ledů a možná i začátek konce prohnilýho a nenáviděnýho bolševickýho režimu.