Maggiori informazioni sul libro
První text měl pojednávat o Slovensku, ale brzy jsem se rozhodl, že chci psát o Visegrádu a jeho roli v Evropě. Slovensko pro mě představuje něco jiného než moje rodné Česko. Zaměřil jsem se na otázky identity a postavení jednotlivých visegrádských zemí, přičemž jsem se snažil reflektovat, jaká je role Slovenska v tomto rámci. Můj pohled na Visegrád je provokativní a politický, přičemž jsem se snažil zachytit dynamiku a výzvy, které tyto země čelí. Text je extrovertní a odráží hrdost na naši kulturu, ale také kritiku našich nedostatků. Druhý text, naopak, je apolitický a introspektivní. V roce 2018 jsme oslavili sto let od vzniku samostatné ČSR, což je příležitost k zamyšlení nad smyslem a významem uplynulého století. Hlavní postavou je člověk, který pozoruje ubíhající vlny za lodí, což symbolizuje melancholii a plynoucí čas. Tento text je památníkem bez jezdce, oslavou sta let bez konkrétního zaměření na naše společné dějiny. Je to záznam atmosféry prázdna po oslavě, vyjadřující reflexi nad uplynulým časem a jeho významem.
Acquisto del libro
Dva dramatické texty, David Zábranský
- Lingua
- Pubblicato
- 2018
- product-detail.submit-box.info.binding
- (In brossura)
Metodi di pagamento
Ancora nessuna valutazione.
- Titolo
- Dva dramatické texty
- Lingua
- Ceco
- Autori
- David Zábranský
- Editore
- Kolomaž
- Pubblicato
- 2018
- Formato
- In brossura
- ISBN10
- 8097310309
- ISBN13
- 9788097310301
- Serie
- Descrizione
- První text měl pojednávat o Slovensku, ale brzy jsem se rozhodl, že chci psát o Visegrádu a jeho roli v Evropě. Slovensko pro mě představuje něco jiného než moje rodné Česko. Zaměřil jsem se na otázky identity a postavení jednotlivých visegrádských zemí, přičemž jsem se snažil reflektovat, jaká je role Slovenska v tomto rámci. Můj pohled na Visegrád je provokativní a politický, přičemž jsem se snažil zachytit dynamiku a výzvy, které tyto země čelí. Text je extrovertní a odráží hrdost na naši kulturu, ale také kritiku našich nedostatků. Druhý text, naopak, je apolitický a introspektivní. V roce 2018 jsme oslavili sto let od vzniku samostatné ČSR, což je příležitost k zamyšlení nad smyslem a významem uplynulého století. Hlavní postavou je člověk, který pozoruje ubíhající vlny za lodí, což symbolizuje melancholii a plynoucí čas. Tento text je památníkem bez jezdce, oslavou sta let bez konkrétního zaměření na naše společné dějiny. Je to záznam atmosféry prázdna po oslavě, vyjadřující reflexi nad uplynulým časem a jeho významem.