Bookbot

Když slunce pročesává vlasy

Maggiori informazioni sul libro

Tato kniha je poděkováním za krásné setkání s laskavým člověkem, výtvarníkem a architektem Štefanem Škapíkem, významným členem SOKOLA a čestným předsedou Sdružení výtvarníků ČR, z.s., kde působil 25 let. Znali jsme se neuvěřitelných 50 let a společně jsme se účastnili výstav a plenérových malování. Jeho život se blížil k podzimu, plnému mlh a deště, a i přes lékařskou pomoc se blížil ke kruté zimě. Můj přítel strávil více než tři měsíce v nemocnici Českého převorství Vojenského a špitálského řádu svatého Lazara Jeruzalémského, kde se očekával zázrak. Bohužel, jeho stav se nezlepšil, ačkoliv jsme oslavovali i malé pokroky. Cesty autobusem č. 351 do Měšic se staly pravidelným rituálem, dokud nebyl vyhlášen zákaz návštěv, což nesl těžce. Po návratu domů zjistil, že to pro něj bude obtížné, a další tři měsíce byly plné problémů. Po týdnu v nemocnici, kde se léčil na trombózu a plicní embolii, odešel v tichosti, zanechávajíc vzpomínky a své rozsáhlé dílo. Děkuji za možnost ho poznat, za jeho úsměv a za léto plné slunce a láskyplných setkání, které mi přineslo inspiraci v podobě kreseb, veršů a fotografií.

Acquisto del libro

Když slunce pročesává vlasy, Jaroslava Jáněová

Lingua
Pubblicato
2021
product-detail.submit-box.info.binding
(Copertina rigida)
Ti avviseremo via email non appena lo rintracceremo.

Metodi di pagamento

Titolo
Když slunce pročesává vlasy
Lingua
Ceco
Pubblicato
2021
Formato
Copertina rigida
Pagine
61
ISBN10
8076123550
ISBN13
9788076123557
Serie
Descrizione
Tato kniha je poděkováním za krásné setkání s laskavým člověkem, výtvarníkem a architektem Štefanem Škapíkem, významným členem SOKOLA a čestným předsedou Sdružení výtvarníků ČR, z.s., kde působil 25 let. Znali jsme se neuvěřitelných 50 let a společně jsme se účastnili výstav a plenérových malování. Jeho život se blížil k podzimu, plnému mlh a deště, a i přes lékařskou pomoc se blížil ke kruté zimě. Můj přítel strávil více než tři měsíce v nemocnici Českého převorství Vojenského a špitálského řádu svatého Lazara Jeruzalémského, kde se očekával zázrak. Bohužel, jeho stav se nezlepšil, ačkoliv jsme oslavovali i malé pokroky. Cesty autobusem č. 351 do Měšic se staly pravidelným rituálem, dokud nebyl vyhlášen zákaz návštěv, což nesl těžce. Po návratu domů zjistil, že to pro něj bude obtížné, a další tři měsíce byly plné problémů. Po týdnu v nemocnici, kde se léčil na trombózu a plicní embolii, odešel v tichosti, zanechávajíc vzpomínky a své rozsáhlé dílo. Děkuji za možnost ho poznat, za jeho úsměv a za léto plné slunce a láskyplných setkání, které mi přineslo inspiraci v podobě kreseb, veršů a fotografií.