Lenka Kolihová Havlíková Ordine dei libri (cronologico)

"Non c'è da meravigliarsi che, uscendo dal teatro, la gente si chieda cosa diavolo ha visto. In casi come questo si finisce sempre per attribuire all'autore un preciso disegno simbolico, e si rigira il testo pezzo per pezzo, battuta per battuta, cercando di ricostruire il puzzle. Si ha l'impressione che Beckett, a casa sua, stia ridendo malignamente alle nostre spalle, mentre con una semplice intervista alla televisione potrebbe chiarire ogni cosa. Diremmo subito che, a nostro parere, pretendere a tutti i costi questo "sesamo apriti" non ha senso. Stabilire se Godot è Dio, la Felicità, o altro, ha poca importanza; vedere se in Vladimiro ed Estragone la piccola borghesia che se ne lava le mani, mentre Pozzo, il capitalista, sfrutta bestialmente Lucky, il proletariato, è perfettamente legittimo, ma altrettanto legittima è la "chiave" cristiana, per cui tutto, dall'albero che si trova sulla scena, e che dovrebbe rappresentare la Croce, alla barba bianca di Godot, si può spiegare Vangelo alla mano". (Carlo Fruttero)

Podtitul: Slovenská pohádka o čtyřech jednáních. Pohádkové drama z roku 1896 bylo inspirováno slovenskou lidovou pohádkou, avšak titulní motiv milenců, kterým jejich okolí nepřeje, je obsažen v nespočtu pohádek a pověstí. Titulní hrdina Radúz zabloudí na lovu do cizího království a zamiluje se do princezny Mahuleny, k velké nelibosti její matky, která se oběma milencům krutě pomstí. Mytický příběh byl zhudebněn Josefem Sukem a roku 1970 se dočkal filmové podoby. Vydáno k 120. výročí narození a 60. výročí úmrtí Julia Zeyera.

Je to realistické drama o mezilidských vztazích a o životě na vesnici. Zápletka příběhu je velmi prostá, 2 vesničané, vysloužilý voják Bláha a úlisný krejčí Fiala, se přou o post ponocného. Při sporech často nejde o věc, ale o osobní zájmy. Hlavní vliv mají dva sedláci, Dubský (starosta) a Bušek (první radní). Ti mají rozhodnout, který z nich místo ponocného v jejich vesnici získá...