Otto Wagner Ordine dei libri (cronologico)

Der 26. 10. 1915 ist ein Schicksalstag für Otto Wagner. Seine um 18 Jahre jüngere Ehefrau Louise stirbt an Krebs. Schon nach der Diagnose hat der Architekt ein Tagebuch zu führen begonnen, das er regelmäßig mit Erinnerungen an bessere Tage und Notizen über die Gegenwart füllen wird. Es soll seiner unvergleichlichen Liebe zu Louise ein Denkmal setzen. Nebenher enthüllt es die misanthropische Verzweiflung eines großen Künstlers. Er glaubt sich am Höhepunkt seines Schaffens, wittert Habsburgs Sieg und Morgenluft für seine Pläne, während das Alter seinem Körper zusetzt und das Weltkriegselend auch in seinen Alltag einbricht. Krankhafter Antisemitismus, Leid und Paranoia bestimmen mehr und mehr sein Denken. Der Tod eines Patriarchen fällt zusammen mit dem Ende des Habsburgerreichs.

This series offers a range of heretofore unavailable writings in English translation on the subjects of art, architecture, and aesthetics.Wagner's manifesto is a plea for an end to architectural eclecticism and for a more rational approach to design suited to contemporary life.

Zu Otto Wagners Dialektik Des Schönen / Friedrich Achleitner -- Der Pfeil Der Zukunft / Otto Antonia Graf -- Anmerkungen Zu Otto Wagner / Vittorio Magnago Lampugnani -- Byzantinismus In Der Baukunst Otto Wagners Als Motiv Seiner Wirkung östlich Von Wien / Ákos Moravánszky -- Verwerfungen Im Untergrund / Wolfgang Pehnt -- Der Gesunde Beruf, Die Späte Abkehr, Die Mutige Haltung Des Architekter Otto Wagner / Manfred Sack -- Otto Wagner Und Die Verwandten Geister / Jan Tabor -- Am Steinhof : Centrality And Surface In Otto Wagner's Architecture / Manfredo Tafuri. Herausgegeben Von Gustav Peichl. English And German. Issued In Conjunction With An Exhibition Held At The Akademie Der Bildenden Künste, Vienna, In 1984. Includes Bibliographical References.

Otto Wagner è stato uno dei pionieri dell'architettura del XX secolo, autore di opere fondamentali come la Wiener Stadtbahn, la Postsparkasse e la chiesa di Steinhof. In risposta all'eclettismo storico, Wagner ha concepito un'architettura futuristica e razionale, basata su funzionalità, materiali e costruzione. I suoi progetti radicali, visualizzati in disegni spettacolari, hanno rappresentato un momento di liberazione per i sostenitori della modernità, mentre per i custodi della tradizione sono stati una provocazione. Per questo motivo, molti dei suoi progetti sono rimasti solo sulla carta. Il volume, riccamente illustrato, include contributi di esperti rinomati e il primo catalogo commentato di tutte le opere di Wagner, promettendo di diventare l'opera di riferimento sul lavoro dell'architetto.

„Alles modern Geschaffene muss dem Materiale und den Anforderungen der Gegenwart entsprechen, wenn es zur modernen Menschheit passen soll„, postuliert Wagner in seiner “Baukunst", die erstmals 1896 erschien. Damit stellt er sich gegen den Historismus der Ringstraßenbauten. Das Handbuch, das er für seine Studierenden schreibt, gibt die Quintessenz seiner aus der Praxis abgeleiteten Architekturtheorie wieder. In prägnanten Aussagen, die wie Merksätze formuliert sind, vermittelt er seine Anforderungen an eine zeitgemäße Baukunst, die international großes Ansehen erlangte und bis heute Gültigkeit besitzt. Eine spannende Auseinandersetzung mit Architektur und eine Empfehlung für alle Leser/innen, die sich für Architektur und Kunst interessieren.

Das Standardwerk über den bahnbrechenden Architekten...

Captain Wagner traveled across equatorial Africa to the Middle East in 1941, assuming command of the 6th Company of the 2nd Battalion of the 13th Foreign Legion Half-Brigade. His first combat deployment occurred during the suppression of violence along the Euphrates River. The following year, his unit moved to Libya and participated in the battles at Bir-Hakim. In the autumn of 1942, while serving as the deputy commander of the battalion, he led legion units in an attack on a hill near El Himeimat, where he sustained severe injuries. During his recovery, he was promoted to major and later held various command positions in training units in North Africa and France after his healing. He kept a diary documenting the course of these battles, which was later published in 1970 under the title "With the Foreign Legion Against Rommel."

Teoretický spis Moderní architektura sepsal roku 1895 nově jmenovaný profesor Otto Wagner pro své studenty na vídeňské akademii. Vznikl z potřeby studentům i širší veřejnosti sdělit své názory. Během krátké doby se však populární dílo dočkalo několika nových vydání, překladů do dalších jazyků a stalo se prvním architektonickým manifestem 20. století. Otto Wagner, hlavní představitel vídeňské secese, vychází z myšlenek německého architekta Sempera o racionalismu v architektuře ("co není účelné, nemůže být krásné"). Požaduje ukončení "archeologické" praxe kopírování historických slohů a naopak vytvoření nového užitkového stylu založeného na účelnosti, vhodně zvoleném materiálu a hlavně konstrukci. Úkolem architekta není podle něj imitovat staré předlohy, nýbrž studovat potřeby moderního člověka a nabídnout pro něj "moderní, námi vytvořené formy". Wagnerovi žáci, mezi něž patřili i Jan Kotěra, Josef Hoffmann nebo Josip Plečnik, posléze na školách celé střední Evropy šířili myšlenky svého učitele. K zásadám, formulovaným v Moderní architektuře, se hlásila i pozdější funkcionalistická avantgarda dvacátých a třicátých let 20. století a považovala Wagnera za svého předchůdce. Součástí knížky jsou také černobílé fotografie a výkresy Wagnerových staveb.

Teoretický spis Moderní architektura sepsal roku 1895 nově jmenovaný profesor Otto Wagner pro své studenty na vídeňské akademii. Vznikl z potřeby studentům i širší veřejnosti sdělit své názory. Během krátké doby se však populární dílo dočkalo několika nových vydání, překladů do dalších jazyků a stalo se prvním architektonickým manifestem 20. století. Otto Wagner, hlavní představitel vídeňské secese, vychází z myšlenek německého architekta Sempera o racionalismu v architektuře ("co není účelné, nemůže být krásné"). Požaduje ukončení "archeologické" praxe kopírování historických slohů a naopak vytvoření nového užitkového stylu založeného na účelnosti, vhodně zvoleném materiálu a hlavně konstrukci. Úkolem architekta není podle něj imitovat staré předlohy, nýbrž studovat potřeby moderního člověka a nabídnout pro něj "moderní, námi vytvořené formy". Wagnerovi žáci, mezi něž patřili i Jan Kotěra, Josef Hoffmann nebo Josip Plečnik, posléze na školách celé střední Evropy šířili myšlenky svého učitele. K zásadám, formulovaným v Moderní architektuře, se hlásila i pozdější funkcionalistická avantgarda dvacátých a třicátých let 20. století a považovala Wagnera za svého předchůdce. Součástí knížky jsou také černobílé fotografie a výkresy Wagnerových staveb.