Naděžda Slabihoudová Ordine dei libri (cronologico)

Dvě Dostojevského satiricko-dramatické novely.

Estonská, litevská a lotyšská literatura. Druhé, opravené a doplněné vydání přináší po úvodních statích zasvěcených jednotlivým národním literaturám – estonské (Naděžda Slabihoudová), litevské (Alena Vlčková) a lotyšské (Pavel Štoll) – abecedně řazená hesla ze všech pobaltských literatur, především autorů od nejstarších dob po současnost, ale i anonymních děl (Kalevipoeg – Syn Kalevův), specifických žánrů (Litevské dainy) a nezapomíná ani na menšinovou literaturu (Litevská polská literatura aj.); součástí knihy je i přehled autorů podle národností a základní literatura.

Anna, Anneta, Netočka: così nasce il nome della protagonista, un tenero diminutivo creato da una madre disperata per vezzeggiare la figlioletta in una misera stanza pietroburghese. In Netočka domina il "net" della negazione, rafforzato dal cognome Nezvanova, che significa "Noina Lanonchiamata". La piccola protagonista è segnata dal "no": esclusa dal banchetto della vita, osserva il mondo, prima degli adulti di casa e poi degli estranei. Si presenta come un Dostoevskij al femminile, intrecciando l'analisi del mondo interiore della bambina con tematiche romantiche, riflettendo sul ruolo dell'artista e sul rapporto con le proprie opere. Le prime tre parti vennero pubblicate all'inizio del 1849, ma a fine aprile Dostoevskij fu arrestato e condannato a morte, salvandosi all'ultimo momento. Seguirono deportazione e lavori forzati, dieci anni di buio nella steppa, durante i quali cercò la luce. Questo periodo lo trasformò, arricchendolo di nuove idee e intuizioni. Le ultime tre parti di Netočka non furono mai scritte, poiché l'aprile del 1849 segnò una cesura fondamentale nella creatività di Dostoevskij: dopo, nulla sarebbe stato più lo stesso.

Il bambino di colore Jim bottone, il macchinista Luca e la sua locomotiva Emma abbandonano la minuscola patria di Dormolandia per intraprendere un viaggio che li condurrà sulle tracce di una misteriosa principessina. Loro bizzarro tragitto si snoda attraverso foreste di alberi trasparenti, deserti increspati di figure chimeriche, valli percorse da smisurati echi. I luoghi svelano così una natura magica, mentre prende forma una folla di personaggi strampalati, ora cominci ora terribili. Una fantasia inesauribile e una scrittura incisiva dal ritmo serrato combinano -in queste pagine- fiaba antica e moderna, avventura e umorismo, fino a creare un mondo di grande suggestione.

Dobrodružství tří pohádkových postaviček, které už čtenáři znají z knihy Mecháček a jeho kamarádi.

Novinář Artur Janno přijíždí na ostrov Minor a prožívá tam rok plný napětí, dobrodružství a také... ale to už říká sám název knihy.

Gailit popisuje velmi syrově až naturalisticky venkovské prostředí na jednom nejmenovaném estonském ostrově. Tam žije malá komunita lovců tuleňů, kteří celý rok tvrdě bojují s přírodou o obživu a především pak s mořem, které pro ně znamená život a často i smrt. Kniha začíná námluvami jednoho z ostrovanů k mladé dívce na pevnině, která se mu poddá a díky ní (a dále ještě díky místní zdravotní sestře, která sem utekla a dceře pastora, jež touží poznávat svět, neboť to už zažila a tak se jí zdá ostrov jako malé primitivní vězení) dochází k menším konfrontacím mezi názory a zvyky ostrovanů vůči názorům „tam z venku“.

Kniha vypráví příběh dcery pirátského kapitána Daniela řečeného Olovo. Jednoho dne se jí podaří zachránit v moři trosečníka jménem Hassan, který umí léčit lidi pomocí tenkých jehel.

Tři portréty žen, tři pohnuté osudy, jejichž společným jmenovatelem je láska - nešťastná a nerovná (Kalvárie), naplněná ale tragická (Bojovnice), vášnivá a sebezničující (Lady Macbeth z Mcenského újezdu). Poslední dílo se stalo námětem slavné opery D. D. Šostakoviče, uváděné i pod názvem Kateřina Izmajlovová.

Kriminálně psychologický román o vraždě mladého chlapce a o jeho vrahovi.

Román o životě jedné rodiny naturalizovaných německých přistěhovalců v šedesátých letech 19. století na peterburském Vasiljevském ostrově.

"Človek musí zakladať svoje šťastie na utrpení: to je zákon zeme." Táto fráza zjednodušuje myšlienky a dielo Fjodora Dostojevského, ktorý zachytáva bolesť s extrémnou citlivosťou. Biele noci zvláštne vzrušujú duchov, neobvyklý fenomén nočného svetla vyvoláva u petrohradčanov nezvyčajné fantázie, vnímanie a pocity. Nikdy sa preto nedozvieme úplne, či láska, ktorá sa protagonistovi Dostojevského odhaľuje, nie je len snom, fantáziou začiatku leta. Napätie jeho príbehov a schopnosť Dostojevského pritiahnuť čitateľov až do posledného okamihu sú spoločnými znakmi všetkých jeho románov. To sa deje v nešťastnom príbehu Niétoschky Nezvánovej, ktorá sa snaží, no ťažko nachádza šťastie. Alebo v rozprávaní muža sprevádzaného iba osamelosťou, s ilúziou zamilovať sa a s nádejou, že na uliciach Petrohradu nájde lásku svojho života.

Le anime morte è il grande capolavoro comico della letteratura russa, un'epopea satirica di vita, sia reale che fantastica, nelle province dimenticate. Qui si trovano villaggi isolati, strade dissestate, case di campagna e tuguri. Ancora più memorabile è l'incredibile affollamento di personaggi: furfanti e disonesti, proprietari terrieri e contadini, funzionari e altri funzionari - tutti, come i pellegrini di Chaucer e i londinesi di Dickens, sia completamente realistici che sorprendentemente più grandi della vita. A muovere tutto è l'inarrestabile e supremo anti-eroe, Chichikov, il trafficante di "anime" - quei contadini che, anche se morti, potevano ancora essere comprati, venduti e ipotecati per profitto. Gogol, tra i grandi scrittori russi, ha visto la sua opera soffrire di più a causa dei traduttori. Chichikov e il suo mondo sono ora portati in vita in uno stile che cattura la comicità vibrante e il lirismo dell'autore.

Výbor z povídek, jež Ivanov psal od 20. let až do smrti, některé povídky tohoto souboru byly vydány až po autorově smrti v roce 1963. V ivanovovských moderně pojatých mýtech má čtenář příležitost k zamyšlení nad základními problémy lidského života: témata lásky, smrti, tvorby a zklamání jsou ztvárněny odlehčeným, ironickým, někdy dokonce úsměvným způsobem, typickým pro spisovatele, jehož dílo znova a znova překvapuje čtenáře svou hloubkou.

Autorka sestavila soubor šesti milostných novel klasiků ruské literatury.

Příhody pionýra Timura a jeho přátel na malém městečku v době Velké vlastenecké války. 7. vydání.

Poslední práce spisovatele je líčením jeho cesty po východní Sibiři.

Osobitým stylem vyprávěné příběhy prostého ruského člověka, který ve svém životě mnoho viděl a zažil, poskytují zajímavý obraz poměrů v carském Rusku. Autor, známý ruský spisovatel 19. stol., ztělesnil v postavě vypravěče všechny typické kladné rysy ruské národní povahy.

Humoristický román z 20. let 20. století spojuje vtip se společenskou satirou a kritizuje veškeré negativní jevy při budování porevolučního sovětského státu. Autoři se vysmívají příživníkům, spekulantům a podvodníkům na příběhu nepatrného úředníčka, kterému se podařilo různýmimachinacemi nahromadit několik miliónů rublů. Svoje peníze však nemůže ani utratit, ani ukrýt před různými parazity. Úředníkovo tajemství odhalí skupina organizovaných vyděračů a pod vedením geniálního dobrodruha Ostapa Bendera ho o peníze připraví. Ani těmto lidem však peníze nejsou nic platné, protože se ocitli ve společnosti, ve které nemají naději na přežití.

Long recognised as a timeless comic masterpiece-it inspired a Mel Brooks film a half century after its publication-The Twelve Chairs appears now in a lively new translation by Anne O. Fisher. Fisher, the most gifted interpreter of Ilf and Petrov in the English language, balances fidelity to the text and the authors' characteristic, deeply resonant humour.

Humoristický román z 20. let 20. století spojuje vtip se společenskou satirou a kritizuje veškeré negativní jevy při budování porevolučního sovětského státu. Autoři se vysmívají příživníkům, spekulantům a podvodníkům na příběhu nepatrného úředníčka, kterému se podařilo různýmimachinacemi nahromadit několik miliónů rublů. Svoje peníze však nemůže ani utratit, ani ukrýt před různými parazity. Úředníkovo tajemství odhalí skupina organizovaných vyděračů a pod vedením geniálního dobrodruha Ostapa Bendera ho o peníze připraví. Ani těmto lidem však peníze nejsou nic platné, protože se ocitli ve společnosti, ve které nemají naději na přežití.

Román je svědectvím rozkladu ruského měšťáctví. Autor se podíval na dno duše svého hrdiny a na jeho osudu ukázal, jak kapitalismus dovede ubíjet člověka.

2. kniha obs. povídky: Můj život, Pečeněg, Člověk ve futrále, Angrešt, Případ z praxe, U známých, Dušinka, V služební věci, V roklině a Nevěsta (posl. povídka Čechovova), a dramata: Racek (přel. B. Mathesius ), Tři sestry (Lad. Fikar) a Višňový sad (B. Mathesius ). O významu Čechovovy tvorby řekl překrásně M. Gorkij: "Umře-li Čechov, umře jeden z nejlepších přátel Ruska, přítel moudrý, nezaujatý, pravdivý, přítel milující, strádající s ním ve všem. Celé Rusko se zachvěje bolestí a dlouho na něho nezapomene. Dlouho se bude učiti chápat život z jeho spisů osvětlených smutným úsměvem milujícího srdce. Bude se učit z jeho povídek, pronikajících hluboko do života, naplněných moudrým, nestranným soucitem k lidem, ne útrpností, ale soucitem moudrého a citlivého člověka, který všechno chápal."

Un'immagine straziante di un villaggio di contadini, dove Tolstoj si schiera dalla parte dei mujik e dei servi della gleba - poveri in stracci, per i quali pochi rubli significavano la vita. Polikej Iljič è un giovane contadino povero. Ama bere e non tollera che ci siano cose in giro; c'è sempre qualcuno disposto a comprarle. Una volta viene sorpreso e promette di migliorare. Un giorno, la padrona lo manda in città per ritirare una grande somma di denaro e lui giura di non lasciarsi tentare. Ma le cose si complicano... Proprio in quel momento, il villaggio deve inviare tre reclute. Due sono scelte subito, ma ci sono grandi dispute su chi sarà il terzo. Eppure basterebbero quattrocento rubli per riscattare quel poveretto.