Jan Šibík Libri

Kniha s mnoha fotografiemi věnovaná historii výstavby a budování Sazka arény v Praze. Vyčerpávající historie stavby Sazka arény v Praze. Postavit novou halu bylo podmínkou pro pořádání hokejového mistrovství světa v roce 2003 v České republice. Stavbu provázely problémy, které nakonec vyústily ve výměnu pořadatelských roků s Finskem. Zvolené místo ke stavbě byly prostory bývalé ČKD Lokomotivky. Komplikovaná byla volba manažerského týmu a sponzora. I přes značný časový tlak se s ročním zpožděním arénu podařilo dokončit a avizované mistrovství světa v hokeji mohlo proběhnout v České republice. Kniha obsahuje i stručnou kroniku stavby a letmé ohlédnutí do historie na vývoj průmyslu v České republice od 19. století. K české verzi knihy existuje i její anglická mutace.

Obrázky z Paříže jsou literárně-cestopisným pohledem na francouzskou metropoli. Kniha nemá charakter turistického průvodce, ostatně autor připouští, že během celého roku, kdy v Paříži pobýval, nebyl ani jednou na Eiffelovce a úspěšně ignoroval i další slavné pamětihodnosti. Zavede nás však na místa, která on považuje za půvabná a mnohé z nich pro čtenáře objeví. Poznáte, že Paříž je městem malebných zákoutí, fascinujících detailů, luxusních bulvárů i úzkých středověkých uliček. Dočtete se o slavných postavách města, ale i o obyčejných lidech. Jan Šmíd parafrázuje větu E. Hemingwaye, který dal městu hold svou krásnou knihou Pohyblivý svátek a tvrdí, že kdo jednou mohl alespoň chvíli žít v Paříži, tak ho to poznamená na celý život. Knihu provázejí barevné snímky renomovaného fotografa Jana Šibíka (Reflex) a přes padesát ilustrací Martiny Skaly, které dodávají vtip, něhu a eleganci.

Reportážní fotografie Jana Šibíka z roku 1989. Pád Berlínské zdi, revoluce v Československu, revoluce v Rumunsku.

V roce 1988 se v New Yorku potkali dva mladí muži. Oběma bylo tehdejší socialistické Československo těsné, a oba ho tehdy - byť každý na jinak dlouho - vyměnili za ulice světové metropole, na nichž bylo stejně tak možné zemřít, jako se naučit žít. Svůj americký sen se pokoušeli najít spolu s tisíci dalších snílků, jejichž příběhy první z obou přátel zapomněl a druhý je fotografoval. Po více než čtvrtstoletí se dnes respektovaný skaut evropských fotbalových klubů Milan Holub ke svým "zapomenutým" zážitkům z New Yorku vrací. V knize s názvem „Osmaosmdesátá“ najdete jeho čtyřiadvacet povídek nejen z ulic Manhattanu. V publikaci dostávají stejný prostor i autentické, černobílé snímky druhého z tehdejších mladých mužů - Jana Šibíka. Ten svým objektivem nejprve zdokumentoval konec komunismu a potom se vrhl na všechny slzy světa... Za svou tvorbu byl oceněn v soutěžích Czech Press Photo, World Press Photo a Fuji Press Photographer. Reprezentativní knihu vydává Klub přátel Josefa Masopusta ve spolupráci s nakladatelstvím Radioservis

Všechno mělo být báječné. Před lety se rozpadla opona, o které kdysi jeden chytrý, tlustý pán řekl: "Je železná!" Pán se jmenoval Churchill, ale o něm ta kniha není. Když se opona rozbila, lidé věřili, a bylo jich hodně, že bude lip, protože v dalekých krajích nezačne už nikdo válčit na jedné straně v zájmu Rusů, kteří by chtěli řídit svět, a na druhé straně v barvách velmoci, které jim v tom brání. Věřili, že na východ od zničené opony bude v Evropě klid a přijdou blahobytné časy. Skutečnost je často horší než víra. Ve zmatcích začaly téct slzy, stará nenávist uměla překonat věky a bezradnost dovedla být zlá stejně jako beznaděj. Že právě vy jste v pohodě? Proč ne, vždyť je to dobře! Jen, probůh, nezapomeňte, že patříte, tak jako každý, k době, co umí být nejen laskavá, ale taky drsná a zubatá jak pila. Léta řečená devadesátá zažila hodně slzavých příběhů a měli byste o tom vědět. Abyste byli smutní? Ne, jen kvůli tomu, abyste znali pravdu. A mysleli možná i na to, že kdyby měly téct opravdu všechny slzy světa, stál by někdo opodál fotograf Jan Šibík. Měl s sebou své aparáty a dokázal by riskovat život, aby vám o tom vyprávěl v obrazech.

Jan Šibík, nejznámější český fotoreportér, držitel ceny WORLD PRESS PHOTO a dalších cen vydává v pořadí již třetí knihu, tentokrát nazvanou Jan Šibík STORIES. Hlavním tématem obrazové publikace jsou střety a osudové události ve světě za posledních pět let - ničivá vlna tsunami, války v Iráku, Aghánistánu a Libérii, bída v utečeneckých táborech v Angole, pohřeb papeže i události po smrti Jásira Arafata, nekončící násilí v Palestině, AIDS v Oděse a další reportáže. Exkluzivní publikaci graficky upravil Aleš Najbrt a je v ní vložena originální, autorem podepsaná fotografie .

Osm rozhovorů s lidmi žijícími dlouhodobě mimo civilizaci. Setkání s šumavskými poustevníky a samotáři přináší vhled do světa lidí, jejichž názory a životy se nepodobají ničemu, co známe. Někteří samotáři jsou vysloveně racionální, jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. I ten má svou výpovědní hodnotu, jen jinou než výčet ověřených faktů. Smyslem knihy je pak ponor do tajuplných zákoutí krajiny a lidské duše. Do dlouhodobé samoty a odloučenosti, do paralelního světa, který tomu našemu klade velmi znepokojující otázky. 2. vydání

Nová kniha Jana Šibíka a Daniely Matulové z nezapomenutelného Jara 2020, kdy nás zasáhla koronavirová epidemie. Kniha mapuje události prvního nouzového stavu, který trval 66 dní. Na jaře 12. března 2020 byl vyhlášen nouzový stav. „Bylo mi jasné, že musím jít do ulic a fotit. Od začátku jsem také myslel na to, že budu chtít o celé události podat ucelenou zprávu, tím myslím připravit knížku, v níž bych se pokusil zachytit, co koronavirus s českou společností udělal. Považoval jsem to za velmi důležité. Ale rychle se ukázalo, že je to pro mě důležité ještě z jednoho, mnohem osobnějšího důvodu. Od chvíle, kdy partnerka Daniela začala fotit, jsem přemýšlet o tom, že spolu připravíme fotografickou knihu. A když jsem ji teď přemluvil, aby pracovala se mnou, viděl jsem před sebou právě tento cíl. Nechci, aby to působilo nějak sobecky ve světle toho, jak zle koronavirus stále zasahuje do života mnoha lidí, ale právě proto je tahle kniha pro mě i Danielu tolik důležitá.“

Jan Šibík je jedním z našich nejuznávanějších fotoreportérů, který pomocí fotoaparátu přináší svědectví z míst, kde probíhá lidské utrpení, a to ne z pohnutek senzacechtivosti, ale z potřeby svědčit o těchto nelidských zvěrstvech, svědčit ve prospěch člověka. V každé publikaci je originální autorem podepsaný snímek. "Žít s mrtvými je naše práce." Jan Šibík