Vladimír Voděra Libri

Autor se ve své knize zabývá vývojem letectva od září 1939 po svržení atomových bomb na Nagasaki a Hirošimu v srpnu roku 1945. Koláže z dobových autentických materiálů doplňuje a vysvětluje vždy v příslušných kapitolách nazvaných Strategie a taktika.

Kniha Hitlerovi šakali přináší svědectví o tom, jak vysokou cenu musely tyto národy, které autor nazývá Hitlerovými šakaly, zaplatit za své pomahačství. Na základě dlouholetých studií o událostech na nacistické scéně se Rupertu Butlerovi podařilo podat fascinující přehled doby oživený osudy dominantních protagonistů. Popisuje divoké způsoby, kterými führer a jeho přisluhovači chladnokrevně vydírali " šakalí smečku"a vytloukali z ní poslušnost. Tím také na ni mohli přenést spoluvinu a přinutit ji, aby dodávala vojáky a válečnou výzbroj nezbytně potřebnou pro dosažení plánovaného Hitlerova vítězství. Butler tak vykreslil obraz války na velkém plátně, jehož zeměpisné hranice sahaly od Baltu až po Středozemní moře a časová osa probíhala od Hitlerova vstupu do Porýní v roce 1936 až do jeho smrti a konečné kapitulace Německa v roce 1945.

Kniha přibližuje poměrně málo známé bojiště druhé světové války - oblast Středozemního moře. V časové ose 1000 dnů jsou v ní promítnuty veškeré důležité historické události, které se v této oblasti od června 1940 odehrály na moři, pevnině i ve vzduchu. O co menší důležitost přikládalo Středomoří nejvyšší německé velení, o to větší iniciativu zde projevovali Italové. Rozhodující úlohu v této "středomořské kampani" hrály válečné konvoje, které byly terčem útoků bojujících stran. To, že se mocnostem Osy nedařilo dopravit převážnou část konvojů k cíli, je nakonec přivedlo, i přes jejich bojové umění v poli, k porážce.

Středomořské bojiště sice patří z celkového pohledu na 2. světovou válku k okrajovým oblastem, ale pro Velkou Británii, na rozdíl od Německa, mělo zásadní strategický význam. Winston Churchill i při plánování pozdějších spojeneckých operací výrazně prosazoval ve Středomoří úzké zájmy Velké Británie. Důležitou roli zde také chtěla hrát Mussoliniho Itálie, ale účinkování italské armády v řeckém i severoafrickém tažení působilo německému spojenci spíše problémy a komplikace. Autor po nezbytném úvodu a shrnutí vojensko-politické situace v Evropě v letech 1939 a 1940 přibližuje ve dvanácti kapitolách veškeré významné vojenské operace v této oblasti i politická rozhodnutí, která zásadně ovlivnila válku ve Středomoří od června r. 1940 (Itálie vyhlásila válku Francii a Velké Británii 10. června 1940) až do konce bojů na severu Afriky v květnu r. 1943.