Emanuel Frynta Ordine dei libri (cronologico)

Výbor z básní klasika ruské romatické literatury v překladech Emanuela Frynty a Josefa Hory.Michail Jurjevič Lermontov (1814-1841) byl ruským básníkem, dramatikem, prozaikem a především nespoutaným romantikem tělem i duší. První poémy psal na internátě ve čtrnácti letech a v osmnácti měl na kontě již přes dvě stovky básní a tři dramata. Z univerzity byl ale vyloučen, a tak se dal k husarům. Jeho literárním vzorem byl Puškin, který roku 1837 zemřel na následky zranění utrpěných v souboji. Lermontov mu věnoval báseň Na smrt Puškinovu, jíž si proti sobě popudil samotného cara Mikuláše I., a byl vykázán na Kavkaz. Po návratu pokračoval ve vojenské službě, ovšem nepřestával literárně tvořit. Možná tušil, že nemá příliš času nazbyt. Jako pravý romantický hrdina zemřel mlád, ve věku 26 let. Ironií je, že skonal stejně jako jeho vzor, v souboji.Zanechal po sobě úctyhodné dědictví čítající stovky básní a poém, tři romány a šest dramat. mezi jeho nejznámější díla patří epická poéma Démon, s níž se zařadil mezi velikány romantické tvorby, dále drama Maškaráda a román Hrdina naší doby.

Anton Pavlovič Čechov vytvořil za svůj nedlouhý život velmi rozsáhlé novelistické dílo. Již za studií medicíny přispíval pod pseudonymem svými humornými povídkami do řady časopisů. Později navázal na Gogola tvorbou hořkých humoresek a přes psychologické a satirické prózy se propracoval k chmurně a melancholicky laděným lyrickým povídkám. Soubor Povídek o lásce přináší ukázku z autorovy bohaté tvorby zaměřené na milostnou tematiku. Ačkoli se jedná zejména o povídky z autorova vrcholného období z 90. let 19. století, výběr zároveň názorně odráží celkový autorův tvůrčí vývoj.

Úplný soubor esejistického díla Emanuela Frynty patří k základním hodnotám české literatury druhé poloviny 20. století. Kniha je rozčleněna do oddílů: Poválečné kritické články, Z prostoru Čech (studie o Ignátu Herrmannovi, Franzi Kafkovi, Jaroslavu Haškovi /vycházející zde z rukopisu vůbec poprvé/, Bohumilu Hrabalovi), O ruské literatuře, O baroku a španělské literatuře, O slovesném umění a O výtvarném umění. Jádro knihy leží v oddílu druhém, třetím a pátém – ty představují Emanuela Fryntu jako zcela mimořádnou literární osobnost. Knihu uspořádal a doslov napsal Fryntův přítel, rusista Jiří Honzík. Součástí knihy je úplná bibliografie Fryntova básnického, esejistického a překladatelského díla z pera Ireny Kraitlové a obrazová příloha, představující mimo jiné Emanuela Fryntu jako pozoruhodného fotografa. První vydání.

Když jde malý bobr spát, Kdyby prase mělo křídla, Pět ježibab... Kdo by neznal písničky Petra Skoumala? To nejlepší z jeho tvorby pro děti přináší tato bohatě ilustrovaná kniha, jejíž součástí je také hudba a písně k celé řadě televizních večerníčků. Lze ji využít nejen jako zpěvník s přesnými notovými záznamy, ale také jako zdroj půvabných veselých dětských básniček. Vždyť autory písňových textů jsou básníci z nejpovolanějších - Emanuel Frynta, Pavel Šrut, Jan Vodňanský a Zdeněk Svěrák....

V Zahradníkově psu se spojuje dramatický a poetický génius, čímž vzniká komedie plná důvtipu a šarmu. Příběh se točí kolem Diany, hraběnky z Belfloru, ženy rozmaru a sobectví, která je zamilovaná do svého tajemníka Teodora. Nechce si ho vzít, neboť je mužem nízkého původu, ale zároveň mu zakazuje, aby se oženil se svou služebnou Marcelem, kterou Teodor také dvorně obletuje.

From spoonriveranthology.net: "Edgar Lee Masters's Spoon River Anthology was an immediate commercial success when it was published in 1915. Unconventional in both style and content, it shattered the myths of small town American life. A collection of epitaphs of residents of a small town, a full understanding of Spoon River requires the reader to piece together narratives from fragments contained in individual poems."

Tato kniha chce umožnit procházku Prahou Kafkových let, procházku neuskutečnitelnou už jinak než ve vzpomínce a v imaginaci, setkání s reáliemi, jež nám umožní lépe porozumět závažným faktům jeho biografie i tvorby. Fotografie Jan Lukas.

Výbor povídek ruského spisovatele a dramatika zahrnující drobné, čisté "humoresky" charakteristické pro rané údobí spisovatelovy tvorby stejnou měrou jako povídky Čechovova zralého a vrcholného "vážnějšího" údobí.

Základní pověsti jednotlivých evropských národů. V doslovu se zmiňuje autor i o prvních zápisech těchto pověstí.

Sbírka krátkých povídek a veršů

Soubor popularizujících statí Emanuela Frynty, původně rozhlasových přednášek, o slovesném umění, sestavený Jiřím Honzíkem a s doslovem Ivana Vyskočila.

Von V. Hulpach/E. Frynta/V. Cibula. - Reich illustrierte Nacherzählungen der bekannte Sagen.

A cura di M. E. Cantarello. Porto Valtravaglia, 2010; br., pp. 256.

"Immaginate un uomo, accanto al quale sta stesa su un tavolo, la moglie suicida che qualche ora prima si è gettata dalla finestra. L'uomo è sgomento e ancora non gli è riuscito di raccogliere i propri pensieri... Ecco, parla da solo, si racconta la vicenda, la chiarisce da se stesso". Così Dostoevskij presenta al lettore il proprio racconto: 'fantastico' perché registra come sotto dettatura i pensieri che si svolgono nell'interiorità dell'uomo, ma anche estremamente 'reale' nella sua verità psicologica. Passando attraverso vari sentimenti spesso contraddittori, prima discolpandosi, quindi accusando, dandosi spiegazioni che si riveleranno fasulle, il protagonista giunge a poco a poco alla verità.

Humorné veršované bajky, portréty a filologické bajky vedou děti k přemýšlení o světě kolem sebe a lidech v něm.

Intimní příběh muže a ženy, jejichž vztah trvale poznamenala válka.

Případ z praxe / Anton Pavlovič Čechov -- Pavilón číslo 6 / Anton Pavlovič Čechov -- Bez cesty / Vikentij Vikenťjevič Veresajev -- Zápisky mladého lékaře / Michail Bulgakov -- Irtumej / Michail Roščin

Výbor z povídek A. P. Čechova. Uspořádal a doslov napsal Emanuel Frynta. Ilustroval Stanislav Kolíbal.

Autorka sestavila soubor šesti milostných novel klasiků ruské literatury.

Výbor seznamuje s postavami nejslavnějších taškářů, šprýmařů, moudrých bláznů - hrdinů světově proslulých i méně známých děl. Vyprávění o Palečkovi, Kacafírkovi, Enšpíglovi, Švejkovi a dalších je provázeno informacemi o době, autorech (H. Ch. Andersen, P. Bischel, L. Carroll, A.P. Čechov, J. Hašek, J. Haussmann, I. Herrmann, V. Chlebnikov, Ch. Morgenstern, I. Olbracht, K. Poláček, J. Reeves, J. Thurber) a vzniku. Oblíbená čítanka českého a světového humoru. 4. vydání

Povídka klasika ruské literatury, napsaná roku 1891, je příběhem dvou mužů, jejichž rozdílné názory a postoje je přivedou až k souboji.

Hrdinské báje staré Evropy. Pověsti starých časů. Jsou rozděleny podle států, ve kterých se odehrávají - Anglie, Balkán, Finsko, Francie, Irsko, Německo, Rusko a Španělsko. Každému státu je věnováno asi osm pověstí, které pojednávají většinou o činech odvážných, silných, statečných a moudrých mužů.

Výbor třiceti nejlepších povídek ruského klasika, který dokázal cítit spolu se svými hrdiny jako jeden z nich.

Žertovné a satirické historky a anekdoty sedmnáctého století ve staré ruské kultuře. Přeložil a parafrázoval Emanuel Frynta. Vybrala a ediční poznámku napsala Jiřina Táborská. Doslov napsal Jiří Honzík.

Výbor z poezie S.Jesenina vychází z přesvědčení, že vrchol jeho díla je ve zralé zpovědní lyrice a obsahuje proto především lyrické cykly z posledních přibližně pěti let básníkova života. Edice Klub přátel poezie. Výbor z pětisvazkového vydání sebraných spisů SJ vybral, doprovodil dokumentárním materiálem a úvodní studii napsal Jan Zábrana. Jako ilustrace použity kresby a obrazy Marca Chagalla.

Výbor z povídek Antona Pavloviče Čechova. Uspořádal a doslov napsal Emanuel Frynta. Ilustroval Stanislav Kolíbal.

Bylo jednou osm štěňat, jedno menší než druhé. Všech osm se jich vešlo do bedny v koutě. Když chtělo některé z nich zaštěkat, div se přitom nemuselo opřít o zeď, aby neupadlo. Kdo ta štěňata viděl, myslel si, že jsou ještě hloupá a ničemu nerozumějí. Jenomže to právě ne, ta štěňátka nebyla hloupá ani trochu, každé z nich umělo ledacos, a všechna dohromady uměla abecedu. Ne celou, to se rozumí, jenom kousek — protože jméno každého z nich začínalo jedním písmenem ze začátku abecedy. Písmeno A měl na začátku jména ten nejsilnější z nich, Argus, B měl Baryk, C Cita, D Dalík, E Esta, F Flok, G měla Golda a H měl bíle a černě strakatý Hasan. Když se ta štěňata postavila do řady, malá psí abeceda byla hotová. Argus byl první a Hasan poslední. Ale s tím Hasanem, s tím bylo trápení!

Nový svazek edice Fototorst. Eva Fuková (* 1927) navázala po 2. světové válce na avantgardu. Výtvarné školení ji povzneslo nad technologický purismus. Jakožto fotografující akademická malířka sdílela intelektuální zázemí se svým životním partnerem Vladimírem Fukou. Nejdříve šlo o blíženectví s okruhem pokračovatelů Skupiny 42, roku 1967 pak společně odešli do exilu ve Spojených státech. Díky nepolevující imaginaci zúročuje Eva Fuková i ve svém pozdním díle svěžest bezprostředních postřehů. Autorem monografie je teoretik fotografie Josef Moucha.

Monografie významného českého fotografa Jana Lukase.

Jejich život v rodině, mezi sebou a v obci, jejich poezie a zábavy, hry i společenské práce.

Výbor z veršů v překladech E. Frynty, Jos. Hory, P. Křičky, B. Mathesia, Fr. Táborského a Zd. Vovsové obsahuje verše politické a epigramy, lyricko-epické básně Cikáni, Kavkazský zajatec, Měděný jezdec, veršovanou Pohádku o popovi a o jeho dělníku Špalkovi a básně lyrické.