Christian Bouyer Libri

Král Slunce a Versailles představují pro celou Evropu symboly absolutistické panovnické moci a nevídaného přepychu. Jaký však byl všemocný panovník v lůně své rodiny? Podobně jako jeho děd Jindřich IV. choval Ludvík XIV. stejně vřelé city ke všem svým potomkům, ať legitimním či nelegitimním. Zajistil jim život hodný princů z královské krve, ale to neznamenalo, že by jim bylo dovoleno dělat, co se jim zachce. Prvním zákonem rodu totiž byla poslušnost vůči jeho hlavě, tedy králi, a služba zájmům státu byla samozřejmostí. Právě z tohoto hlediska Ludvík dohlížel na výchovu svých potomků i na jejich manželské svazky. Autor představuje velkého panovníka z mnoha stránek: jako vládce, manžela, milujícího otce rodiny i „krotitele“ nepokojných příbuzných z vedlejších rodových větví.

Le Roi-Soleil ! Versailles ! La famille royale ! Quelle charge symbolique imprègne ces mots ! Le potentat versaillais est le chef de la Maison de France, en l’occurrence les Bourbons depuis trois générations. Et celle-ci comprend les descendants en ligne directe, elle compte ainsi la branche d'Orléans et les princes du sang que sont les Condé, Conti et même les Vendôme. Enfin, comme son grand-père le Vert-Galant, Louis XIV réserve une place de choix à ses enfants illégitimes; issus de mademoiselle de La Vallière et de madame de Montespan, au point d'envisager leur accession au trône en dernière extrémité; après que la mort a fauché prématurément ses héritiers. Si la famille royale a bénéficié des rangs et grâce du souverains, ses membres n'en furent pas moins sujets de Sa Majesté. L’obéissance, pour eux aussi, était de rigueur. Chacun de savait mobilisé, à tout instant, pour le "service de l'Etat".