Pavel Preisner Ordine dei libri

Další sbírka básníka a výtvarníka Pavla Preisnera. Impuls pro psaní haiku přišel od Pavla Jungmanna. Sbírky haiku jsem si pořizoval během posledních dvaceti let. Vždy jsem byl příznivcem a čtenářem haiku, ale psát je mne nikdy předtím nenapadlo. Nepočínal jsem si tak, že bych si řekl, tak a teď napíšu sedmnáctislabičnou báseň. Když mne něco zaujalo, zkoušel jsem vjem poskládat do tří řádků o pěti, sedmi a pěti slabikách. Expozice a pointa. Nádech a výdech. Zpočátku mi texty přepadaly do čtvrtého verše, ale po poměrně krátkém čase jsem i bez počítání slabik začal skládat haiku kupodivu téměř bez potíží.

Knížka je pátou básnickou sbírkou malíře Pavla Preisnera. Básně jsou psány prózou - velmi krátkou. Jak říká sám autor: zapíši nějaký vjem a osekávám text až na jen to nezbytné. Sbírku provází fotoilustrace Libora Stavjaníka. Výtvarník a básník Pavel Preisner debutoval básnickou sbírkou Ulomili (1996), dále vydal knihu básní Usuch (2000), básně v próze Budem nudlit (2005) a Cosi s čímsi (2016). Autorem fotografí je Libor Stavjaník (1965 ve Zlíně). Roku 1987 absolvoval Lidovou školu umění v Ostravě (obor výtvarná fotografie). Jeho fotografie najdeme mimo jiné v publikacích: Tereza Bruthansová: Libuše Niklová (2013); Petr Nikl: Foukací povídky (2013); Anna Grossová: Stříbrné okouzlení (2014); Barbora Vacková: Baťovský domek: mizející prvky zlínské architektury (2017); Eva Končalová – Petr Všetečka: Památník Tomáše Bati (2019). Ve společném výtvarném doprovodu (tj. fotografiích aranžovaných situací) této knihy se autoři – inspirováni Preisnerovými kresbami – pokusili proniknout do oblasti mezi sen a realitu, obraz a fotografii.

Druhá sbírka výtvarníka a básníka (*1970) jehož tvorba originálním způsobem rozvíjí tradici morgensternovských poetických hříček, odkazuje např. ke slovesné tvorbě malíře Paula Klee, ale i Ivana Wernische ad.

Am 5. Oktober erwartet die Bevölkerung von Paris sehnsüchtig die Ankunft der Brotkarren aus der Provence, die ihnen Hoffnung auf Nahrung und Sättigung bringen sollen. Der Stadtrat hat die Ankündigung groß plakatiert, und die Menschen versammeln sich voller Vorfreude und Hunger. Inmitten dieser angespannten Atmosphäre träumen sie von köstlichen Weizenfladen und Mehlpasteten, die in den Garküchen zubereitet werden. Das Buch thematisiert die Sehnsucht nach Nahrung und die gesellschaftlichen Erwartungen in einer Zeit der Knappheit.