Dagmar Eisnerová Ordine dei libri (cronologico)

Scacciato dalla famiglia e dalla patria, il sedicenne Karl Rossmann sbarca in America, all'ombra della Statua della Libertà che impugna una spada anziché una fiaccola. Un simbolo di giustizia armata o una prefigurazione dei giudizi, dalla logica apparentemente ingiusta ma insindacabile, che incontrerà? America, il "romanzo americano" di Kafka, pubblicato postumo nel 1927, narra l'enigmatica odissea di un emigrato, condannato all'emarginazione in una realtà grottesca e assurda, ora accolto ora respinto da benefattori che l'accusano e l'escludono, passando attraverso forme di iniziazioni sessuali e sociali. Una tragicommedia di personaggi inquietanti e ridicoli, in cui i valori sono sovvertiti e le prospettive stravolte, e dove tuttavia il giovane, ingenuamente coerente ai propri principi di equità e bontà, lotta per l'affermazione di sé. Il romanzo rimasto incompiuto non ci consente di sapere se Karl riuscirà o fallirà, né se Kafka lo considerasse un disperso prima di sbarcare oltreoceano o dopo, vittima di un destino incomprensibile.

"Kniha o češtině" vznikla z přemýšlení o jazyce, z přemýšlení ne zrovna soustavného, ale soustředěného. Nemůže a nechce nahradit poučení, jaké o jazyce může dát jen věda. K té má autor opravdovou úctu, a má ji do té míry, že češtinář na zapadlém venkově, který napíše kloudné pojednání o nějakém speciálním jazykozpytném předmětu, je v jeho očích víc než autor průměrného románu, i kdyby mu deset porot udělilo po státní ceně. Autor "Knihy o češtině" se neplete vědě do jejich věcí. Nechce nahradit ani jedinou z krásných knih, kterou nám dala a ještě dá nová a také již radostná věda o jazyce, věda, z níž se stala chlouba veškerého badatelského usilování v národě. Autor "Knihy o češtině" chcce práci vědy jen doplnit....

Velký humanista a myslitel, jeden z největších německých spisovatelů tohoto století, vložil do svých novel mnoho tragických konfliktů i autobiografických rysů. Vyjma první povídky, Malý pan Friedemann, která patří k začátkům autorovy tvorby, spadá většina novel tohoto výboru do Mannova vrcholného tvůrčího období, kdy psal své velké romány. Téměř ve všech je ústřední postavou umělec, bolestně hledající rovnováhu mezi duchem a životem, vlastní výlučností a zařazením se do všedního řádu života (Tonio Kröger, Těžká hodina, Smrt v Benátkách, Tristan, Zázračné dítě). Následují dvě drobné prózy Zmatek a raný žal, Pán a pes, dále politicky angažovaná novela Mario a kouzelník a povídkově zpracovaná indická zkazka Vyměněné hlavy.

Knížka – s podtitulem „Román románu“ – svým způsobem ojedinělá, protože v ní romanopisec provází čtenáře svou duševní dílnou a seznamuje ho s řadou zajímavých podrobností vzniku stěžejního díla svého stáří, románu Doktor Faust, a zároveň i s množstvím skutečností svéhoosobního života a osobnostmi, s nimiž se stýkal, i se soudobým děním světovým, politickým i kulturním.