Pavel Preiss Ordine dei libri (cronologico)

Monografie předního znalce českého a středoevropského barokního umění prof. Preisse věnovaná jednomu z nejvýznamnějších malířů této epochy mnohonásobně přesahuje autorovu práci z roku 1970. Preiss chronologicky a velmi detailně sleduje životní osudy a dílo Václava Vavřince Reinera, stejně jako dobový historický i myšlenkový kontext, z něhož jeho dílo vyrůstalo a těžilo, a zohledňuje moderní poznatky o tomto umělci. Vlastní text doprovází oddíl dokumentace, který soustřeďuje všechny známé archivní doklady k životu a uměleckým dílům Reinera, stejně jako kritický soupis malířových fresek, oltářních obrazů, olejových skic k freskám a obrazům, portrétů, kabinetních obrazů, kreseb a rytin vytvořených podle Reinerových předloh. V katalogu nechybí ani obrazy nezvěstné, neověřitelné či díla Reinerovi dříve mylně připsaná.

Ve vzpomínkové knize vypráví o svém životě významný český historik umění Pavel Preiss. Popisuje rodinné prostředí, jehož kořeny vedou do míst jako je Guatemala či Rakousko, a období vzdělávání, zvláště pak autorovy zážitky z gymnaziálních let, spojených s tíživou atmosférou protektorátu. Ve vzpomínkách na vysokoškolské studium na poválečné Univerzitě Karlově se vrací k předním osobnostem nejen dějin umění, ale filozofické fakulty obecně. Popisuje napjaté poměry na fakultě, své učitele (A. Matějček, R. Vacková, J. Cibulka, J. Květ) představuje na základě osobních dojmů a zážitků. Značnou část knihy tvoří vzpomínky na Pomocné technické prapory, v nichž autor sloužil od roku 1950.

Za vzhledem, gestikulací i dikcí přísného badatele "německého střihu" je v Pavlu Preissovi duch bytostně hravý, okouzlený možnostmi hledání smyslu mimo přísné linie logiky a dokonce i oceňující poezii nesmyslu. Hravost tohoto typu je vždy výrazem existence prostoru odstupu od pouhých zákonů rozumu v mysli myslícího. Radost ze hry pak ovlivňuje i některé fáze a výkony jeho uměleckohistorické práce. Na počátku tohoto procesu je ochota přistoupit na "hru na svět", kterou dílo nebo soubor děl nabízí. Sleduje tak sdělení díla do nejmenších podrobností a ptá se po významu toho, co shledává. V tomto rozehrání však po odpovědi požaduje, aby nebyla bájí nebo báchorkou, ale aby vykázala všechny náležitosti historické "věrohodnosti". Před redukujícím pohledem chrání Preisse jeho respekt ke svébytnosti výtvarného díla a schopnost plně se poddat jeho povaze jako hry, nechat se jí vést i ve své vědecké práci a právě tak přivádět dílo ke slovu jazykem, který je podstatněji líčením a někdy i básní spíše než tvrzením, konstatováním či definicí.

V zemích habsburského soustátí, zakořeněných v starší tradici, docházelo k osobitějšímu pohybu uměleckého dění než v těch zemích, které se staly závislými na uměleckých formách utvářených na oficiálních akademických institucích císařské metropole. Třebaže i některé oblasti a místa v Čechách se ocitly pod tímto vlivem, svébytnost Čech zůstala větší. Z Vídně do Čech sice pronikaly významné osobnosti – jako J. M. Rottmayr (bezvýhradně ve službách Thunů), vídeňští malíři původem z východních Čech J. W. Bergl a F. Wagenschön, kteří zde zaujímají zvlášť poutavé postavení – a dílo absolventa vídeňské akademie F. K. Palka, jež se plně rozvinulo v Čechách a Sasku, avšak obrazy Palkova vrstevníka a uměleckého souputníka F. A. Maulbertsche byly do kostelů v Čechách objednávány jen zřídka. A tak se tento velmistr rakouské malby 18. století mohl v Praze, v klášteře na Strahově, představit až na samém sklonku svého života reprízou knihovního programu, který vznikl pro klášter v Louce na Moravě. Prostředí utvářené pražskou uměleckou družinou bylo na rozdíl od Moravy do jisté míry rezistentní k Maulbertschovu expresivnímu radikalismu. Právě působení F. A. Maulbertsche na Moravě a v Čechách ukazuje odlišné přijímání cizích vlivů uměleckým prostředím těchto zemí. Tehdejší umělecké dění je třeba chápat v širokém kontextu období velkého ideového přerodu osvícenského století.

Česká barokní kresba patří k celoživotním láskám prof. PhDr. Pavla Preisse, DrSc. (nar. 1926 v Praze), českého historika umění evropského významu. Tato kniha chce mimo jiné připomenout osmdesáté narozeniny muže, který celý svým životem a dílem dokazuje, že i za svízelných a intelektuálnímu rozvoji nepříznivých historických okolností 20. století bylo možné dosáhnout vynikajících vědeckých výsledků a zůstat přitom ve všech ohledech slušným člověkem. Národní galerie v Praze, v níž strávil profesor Pavel Preiss více než tři desetiletí svého plodného života, si připomíná jeho životní jubileum nejen s vděčnou vzpomínkou, ale i s hrdostí, že může navazovat na jeho dílo. Dílo, které ještě zdaleka nedošlo ke svému závěru.

Fotografická monografie věnovaná mimořádnému dílu barokního umění vskutku celoevropského významu.

Uměleckohistorická studie o jednom ze skvostů pražské barokní architektury.

Výpravná monografie jednoho ze slavných malířů baroka. Ukazuje život a dílo celé éry jeho života, a přibližuje životní kontext barokní doby, v níž malíř žil. Podrobně rozepsaný katalog, doprovází řada fotografií pláten, barevných, nebo černobílých.

Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů, jež Giorgio Vasari publikoval v roce 1550, kdy mu bylo necelých čtyřicet let, jsou nejzábavnější a nejtrvalejší knihou o výtvarném umění, která byla kdy napsána, a současně také prvním velkým dílem umělecké kritiky a dějin umění. Vasari vypráví neuvěřitelně bohatý příběh italského renesančního umění, z něhož vycházel celý další vývoj výtvarného oboru. Nabízí portréty umělců italské renesance, počínaje Cimabuem, který působil ve 13. století, a vrcholí o tři sta let později Michelangelem, jenž byl Vasariho oblíbencem a přítelem. Vasariho kniha je prostoupena fascinovaným obdivem i ostrými kritikami. Její autor představuje umění jako skvělé životní dobrodružství, jehož protagonisté, kladní i záporní hrdinové, zažívají nejúžasnější příběhy – a než by se spokojil s nezáživným líčením, někdy si drama i přimyslí. Obdiv k výrazným individualitám a autoritám, který Vasarimu ubíral na originalitě jako malíři a sochaři, mu posloužil jako životopisci a přispěl k tomu, že Vasari ve svém literárním díle vytvořil moderní obraz umělce prostřednictvím příběhů pohybujících se na hranici mezi skutečností a fikcí. To podstatné s námi zůstává: autor touto svou knihou založil dějiny umění jako svébytnou nauku – Giorgio Vasari vynalezl dějiny umění.

S podtitulem Zámek Duchcov - Valdštejnská rodová galerie

Reprezentativní publikace o Strahovské knihovně, jejích sbírkách a památkách.

Celkový přehled mnohotvárné umělecké aktivity Italů v Praze od počátku 16. do sklonku 18. stol., obsahující kromě vůdčí architektury také malířství, sochařství (především štukatérství) a různorodou sféru uměleckých řemesel. Autor v obsáhlé monografii podrobně přibližuje přínos italských umělců pro pražské prostředí od jejich příchodu za Vladislava II. Jagellonského po vyústění barokního umění v rokoko a klasicismus. Textovou část doplňuje řada fotografií a kresby rekonstrukcí a plánů. Práci uzavírá rozsáhlý soupis literatury, jmenný rejstřík umělců, místní rejstřík zmiňovaných lokalit na území dnešní Prahy i mimo ni a resumé v ruš. a fr.

František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách.

Historická studie o legendární postavě českého baroka Františku Antonínovi Šporkovi (1662-1738), potomku proslulého generála, který během třicetileté války získal velké jmění a hraběcí titul. Hrabě Špork vystupoval jako ostrý kritik společenských poměrů a zastánce myšlenek tolerance, na jejichž podporu vydával knihy ve své soukromé tiskárně. Právě kvůli těmto knihám se dostal do konfliktu s oficiálními kruhy, který zkončil konfiskací knihovny a obžalobou z kacířství. Špork pak proslul zejména jako mecenáš významných umělců (především sochaře M.B.Brauna) a jeho jméno je trvale spojeno s vybudováním Kuksu a areálu zámku v Lysé nad Labem...

Dvoudílné Vasariho Životy zahrnují život a dílo takřka padesátky italských umělců z časového úseku tří století. Knihy jsou doplněny řadou reprodukcí a bohatým rejstříkem. V překladu Jana Vladislava (v tiráži uvedený překladatel pouze zaštítil překlad svým jménem).

Reprezentativní publikace, vycházející k 500. výročí narození velkého renesančního sochaře, malíře, architekta a básníka, přináší výběr téměř 70 umělcových figurálních kreseb, které představují svébytnou součást rozsáhlé Michelangelovy tvorby. Obrazové části předchází úvodní studie, v níž autor pojednává o koncepci, typech a funkci renesanční kresby, o charakteristických rysech Michelangelových kreseb, a podrobný katalog otištěných reprodukcí.

V obsáhlé uměleckohistorické publikaci se autor pokouší postihnout podstatu manýrismu, který představuje samostatnou etapu uměleckého vývoje mezi renesancí a barokem. Zabývá se výkladem pojmu manýrismus, jeho duchovní atmosférou, pojetím makrokosmu a mikrokosmu v umělecké teorii a praxi, vztahem k přírodě, otázkami formy a prostoru v architektonické tvorbě, sleduje řád a fantastičnost v ornamentice, popisuje sbírky vzácností a přírodnin. Výklad doplňují četné reprodukce typických ukázek uměleckých děl tohoto období..

Publikace, provázená dobovými rytinami a současnými fotografiemi, zachycuje vývoj pražských paláců a jejich malířské výzdoby od prvních počátků pražské palácové architektury přes jednotlivá slohová období až do 19. století. V druhém vydání provedli autoři drobnější textové úpravy a doplňky.

I. vydání. Edice České dějiny, svazek 43. 180 čb a 12 barevných reprodukcí. Náklad 1500 výtisků.

Publikace o významném italském malíři 16. století představiteli pozdního manýrismu, působícím nejprve v Miláně, později jako dvorní malíř Ferdinanda I. a Maxmiliána II. ve Vídni a posléze jako dvorní malíř Rudolfa II. v Praze.Světovou proslulost tohoto malíře, také "přírodního filosofa a mága" (jak se ve svých autoportrétech předváděl), založily jeho "skládané hlavy", personifikace ročních dob, živlů (Oheň), také tímto způsobem vytvářenécharakteristiky postav (Sklepmistr, Kuchař apod.). Publikace obsahuje odborný výklad s životopisnými daty, poznámky a obrazovou část.