Milan Knížák Ordine dei libri

Milan Knížák náleží k tvůrcům, jejichž dílo i postoje fascinují a zároveň znepokojují a provokují svou nesmlouvavou přímočarostí, ojedinělou schopností působit snad ve všech sférách umělecké činnosti a niternou potřebou přesahovat hranice umění. Jeho průlomové dílo bylo již od šedesátých let 20. století oceňováno spíše v zahraničí než na domácí scéně. Publikace Milan Knížák – Žít jinak představuje výběr z jeho tvorby, a jelikož Knížákův tvůrčí naturel bytostně nesnáší ustrnutí, je koncipována jako „neúplná retrospektiva“. Kromě autorových stěžejních akcí přináší kniha výbor z jeho manifestů a úvah od šedesátých let do současnosti, básně, povídky, ukázky notací kapely Aktual, text o genezi jeho Broken Music, dosud nepublikované interview z konce šedesátých let a mnohé další. Publikace Milan Knížák – Žít jinak doprovází výstavní projekt, realizovaný v průběhu let 2018–2019 v Galerii umění Karlovy Vary, Domu umění v Opavě, Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně a Galerii Klatovy / Klenová. Milan Knížák is an artist whose work and ideas are fascinating, disturbing and provocative in their uncompromising directness. Since the 1960s he has been one of the most important international artists whose work extends beyond the traditional artistic categories. He was named chairman of the eastern section of the international art movement Fluxus, and his ground-breaking work appears in the collections of prominent galleries such as MoMA in New York, the Tate Gallery in London, Kunsthalle Hamburg and MAK in Vienna. His Broken Music was included in a list of the most important compositions of the 20th century. Any kind of stagnation is alien to Milan Knížák’s creativity, and this publication has therefore been conceived as an “incomplete retrospective”. As well as his key actions, it includes a selection of his manifestos and essays from the 1960s to the present day, together with paintings, objects, poems, short stories and examples of the notation for his rock band, Aktual.

Výpravná monografie Jiřího Šiguta poprvé přináší komplexní pohled na třicet let jeho tvůrčí činnosti. Po celou dobu se tento „enfant terrible“ české fotografie věnuje průzkumu média fotografie, překračuje její hranice, redefinuje ji a originálním způsobem uvádí do širších souvislostí vizuálního umění. Patří tak k nemnoha českým tvůrcům (J. Sudek, F. Drtikol, J. Funke, J. Štyrský, E. Medková, J. Svoboda, J. Koudelka aj.), kteří prosadili posuny vnímání uměleckých možností fotografie. Na počátku své tvorby Šigut programově nevstupoval do procesu dlouhotrvající expozice a zaznamenával tak obvyklé činnosti (cesty autobusem, vlakem, výtahem, procházky, nákupy…), aby v devadesátých letech již zcela rezignoval na tradiční vztah negativ—pozitiv a záznam pořizoval přímo na citlivou vrstvu fotografického papíru, kdy zdrojem světla a energií je příroda (denní světlo, hvězdy, měsíc, oheň, světlušky…) či přímo na oblečení s fotocitlivou vrstvou, kdy se sám stal kamerou. Necouvl ani před výzvou, kterou přinesl nástup digitální fotografie, a v současnosti se pokouší nalézt pevnou základnu při rozkladu obrazu na elementární jednotky. Vedle autorských textů Jiřího Šiguta, které tvoří jakýsi pandán k jeho dílům, knihu doprovází texty teoretiků umění Petra Vaňouse, Martina Klimeše, Jakuba Guziura a Jiřího Valocha.

Proč se česká média bulvarizují? Tato otázka trápí intelektuály z akademické i mediální praxe, kteří se zabývají současným mediálním světem, formujícím veřejné mínění. Mnoho podstatných informací se ztrácí mezi bulvárními obsahy, což vyvolává obavy o úroveň informovanosti publika. Téma bulvarizace českých médií je diskutováno již mnoho let, přičemž první konference na toto téma se konala v roce 2004. Od té doby se situace nezlepšila, naopak, vlivem nových médií, jako je internet, se problém ještě prohloubil. V roce 2015 se konala další konference, kde se sešli akademici, novináři a nezávislí intelektuálové, aby diskutovali příčiny a dopady bulvarizace. Cílem nebylo navrhovat řešení, ale analyzovat problém a jeho souvislosti. Moderní intelektuál by měl zachytit a porozumět podstatě problému, který se vyvíjí v kontextu společenských a ekonomických událostí. Sborník, který obsahuje většinu příspěvků z konference, přináší různé pohledy na roli bulváru, včetně inspirativního příspěvku o slovenských médiích. Věříme, že tento sborník přispěje k diskuzi o stavu hromadných sdělovacích prostředků a možná i k jejich budoucí kultivaci.

Publikace Skoroučebnice je dokumentem o 25 letech existence Intermediální školy prof. Milana Knížáka na Akademii výtvarných umění v Praze se zaměřením na její výukový proces. Intermediální školu založil v roce 1990 Milan Knížák pro žáky s širším, nespecifikovaným nadáním jako první tohoto typu v tehdejším Československu. Pro potřebu školy…

V kontroverzní autobiografii se bývalý rektor AMU a ředitel Národní galerie Milan Knížák zaměřuje především na čtvrtstoletí, které uplynulo od Listopadu 1989. Nekompromisně hodnotí svá působení v obou institucích a odkrývá pozoruhodná fakta o jejich uměleckém i politickém zákulisí. V samostatných kapitolách autor vzpomíná na svá setkání se všemi porevolučními prezidenty, ministry kultury, teoretiky umění i "postavami z panoptika", jimiž jsou pro něj Karel Schwarzenberg, Meda Mládková nebo Ivan Jirous. Knížák věnuje značný prostor i formulování svých názorů na současnou politickou scénu, obecný vkus a vztah lidí ke svobodě, vliv médií na vnímání reality a pod. Publikaci doprovázejí přílohy v podobě fotografií za autorova archivu, reprodukce uměleckých děl, seznam uměleckých aktivit a ocenění a faksimile důležitých písemných dokumentů z jeho života. V obsáhlé úvodní kapitole popisuje Milan Knížák svůj život od narození až po podzim roku 1989. Předmluvy ke knize napsali Václav Klaus a Václav Budinský.