Josef Vohryzek Libri

Hry známeho nórskeho dramatika: "Nápadnící trónu" s historickým námetom, a hry "Spolok mladých", "Opory spoločnosti", "Nepriateľ ľudu", v ktorých je spoločným motívom kritika malomeštiackej spoločnosti....

Malému Vikovi, synovi náčelníka Halvara, se všichni posmívají, že není žádný válečník. A to on opravdu není. Raději víc přemýšlí a snaží se protivníky přechytračit. Světe div se, nakonec velcí a stateční bojovníci, když jsou v tísni, dají na rady malého kluka, kterému to opravdu pálí. Druhý díl oblíbených příběhů z dávné historie přináší tři knihy: Viking Vike králem za zásluhy, Viking Vike v zemi Mávinků a Viking Vike a Divousové.

Klasika dobrodružné dětské četby vypráví příběh moderním jazykem, který dokáže přiblížit dětskému čtenáři i doby dávno minulé. Hrdinou a vypravěčem v jedné osobě je vikingský chlapec Vike, syn náčelníka, který je sice malý, ale tak důvtipný a vynalézavý, že se zcela vyrovnásurovým válečníkům svého otce, náčelníka Halvara a na dobyvatelské výpravě vikingskou lodí tatínkovi prokáže neocenitelné služby.

Hrdinou této klasické dětské knihy je vikinský chlapec Vike, který je sice malý, ale tak důvtipný a vynalézavý, že se zcela vyrovná válečníkům svého otce, náčelníka Halvara, a na dobyvatelské výpravě vikinskou lodí tatínkovi prokáže neocenitelné služby.

Od Babela přes Kunderu až k Singerovi a Boučkové - tak by se dalo charakterizovat rozpětí kritického zájmu jednoho z našich nejvýznamnějších kritiků. Kniha představuje obsáhlý výbor z více než třiceti let Vohryzkovy kritické práce od časopisu Květen až po dnešní Literární noviny a Respekt. Knihu pro samizdatové vydání uspořádal Jan Lopatka, pro vydání knižní ji doplnil Michael Špirit, který je též spoluautorem úplného soupisu díla Josefa Vohryzka a jmenného rejstříku. Doplněno statěmi Zdeňka Urbánka a Evy Formánkové.

Výbor obsahuje sedm novel a povídek (Kat, Zlý anděl, Maurice Fleury, Smrt hrdiny, Rudá záře, Svatební hostina, Poutník na moři) významného spisovatele, divadelního teoretika a estetika. Pro jeho literární projev je příznačná dramatičnost dějů a strohé soustředění pozornosti na postiženínejvlastnější tváře jejich hrdinů i úsilí proniknout k pramenům záporu a zla v člověku, životě i společnosti, aby tím spíše vynikly jako jejich protipól klad a dobro.

Předkládaný výbor představuje literárního kritika a překladatele Josefa Vohryzka (1926–1998) jako kritického myslitele o komunistickém režimu a české a slovenské společnosti. Kniha je rozdělena do čtyř oddílů. První oddíl obsahuje texty o společnosti a politice před rokem 1989 a po pádu komunistického režimu. Úvodní esej přibližuje životní pocit nestraníka během pražského jara 1968 a úvahy z období normalizace se zabývají možnostmi Charty 77, soudním šikanováním a významem občanských iniciativ. Texty z první poloviny devadesátých let se zaměřují na vztahy k nově se formující moci a chování intelektuálních elit. Druhý díl se věnuje rasové nesnášenlivosti, včetně polemiky z roku 1968 o federalizaci a dokumentu Charty 77 z roku 1978, který se podrobně zabývá postavením Romů v Československu. Následující úvahy z let 1990–1997 se zaměřují na vztah většiny k menšinám a zdroje rasismu. Třetí část přináší Vohryzkovy reflexe nad knihami, které se zabývají politickým a rasovým napětím. Závěrečný oddíl obsahuje Vohryzkovy vzpomínky na dětství v pražské židovské rodině, pobyt v exilu ve Švédsku a složitou repatriaci do komunistického Československa, kde se vrátil po ztrátě rodiny během holocaustu. Uspořádal a připravil k vydání Michael Špirit.

Prozaická prvotina literárního kritika a překladatele (nar. 1926). Do šíře rozvitá povídka vypráví o člověku, jenž se na chvíli vrátil do rodného města, prochází jím, setkává se s lidmi, které kdysi znal, poznává nové a odchází se směsicí dojmů, utvářených právě tak přítomností, jako vzpomínkami oživovanou minulostí

Básnická skladba norského básníka 19. století, doplněno citacemi z uměnovědných encyklopedií, text paralelně v norském a českém jazyce.

Pippi è una ragazzina allegra, furba e ricchissima, vive sola a Villa Villacolle e non ha paura di niente: sta benissimo anche senza i genitori, perché così nessuno le dice quando è ora di andare a letto o le insegna le buone maniere. Uscito nel 1944 in Svezia, questo libro ha operato un grande cambiamento nella letteratura infantile europea causando un profondo rivolgimento di costumi e un grande scandalo tra i benpensanti. Molte ragazze che, alla fine degli anni Sessanta parteciparono ai movimenti studenteschi, dichiararono di essersi ispirate a Pippi. Annotation Supplied by Informazioni Editoriali

Román Červený pokoj nám ukazuje tehdejší reálnou situaci v severských státech a poukazuje na "nečistotu" společnosti. Život bohéma, podvodné praktiky politiků, obchodníků a podnikatelů, pokrytecká morálka vládnoucích vrstev. Červený pokoj nebyl za autorova života uznáván kritiky, dnesale patří mezi největší díla severské literatury. Zážitek z románu umocňuje to, že se jedná o autorovo vyznání - o část jeho života. Doslovem a poznámkami opatřil František Fröhlich.

One of the few versions to adhere to the verse format of the original, this uncut, contemporary translation restores the humor so often lacking in English-language editions.

Do svazku jsou zařazeny tři novely u nás dosud neznámého švédského spisovatele, jednoho z průkopníků realismu ve švédské literatuře. V prvé (Ormus a Ariman) se vysmál byrokratům a byrokratismu ve švédském životě, v druhé (Jde to) řeší otázky nového, modernějšího vztahu mezi mužem aženou a v třetí (Grimstahamnská novina) s vřelým zaujetím vypráví o švédském venkově a jeho životě. - Předmluva: Radko Kejzlar, Neromantický romantik-realista Almqvist.

Účastník plavby na voru Kon-Tiki vypráví mladým čtenářům o příhodách švédského chlapce na ostrovech ve východní části Tichého oceánu a seznamuje je zajímavou formou se vzdálenými zeměmi a životem jejich obyvatelů.

Výbor z poezie. Tři básnické sbírky (Muž bez cesty, Suity, Zimní oběť) předního autora současné švédské literární generace. Muž bez cesty zachycuje otřesné politické události z let 1939–1940, sbírka, v níž „se odehrává hamletovské drama ztroskotané víry ve vitální energii“. V Suitách „se stav permanentních explozí střídá s chvílemi – nebo spíš prodlouženými okamžiky – klidu a kontemplace, i když i tady zaznívá ... životní extáze, jako vyvrcholení erotického zážitku, nebo jako okamžik vzepětí vitálních sil“. V Zimní oběti hamletovský rozpor umlká a básník nalézá více pochopení pro člověka, jaký je.