Paul Polansky Libri

"Non fanno mai tanta paura le voci della strada come quando rimbalzano sulle spalle dell'indifferenza"

Tímto světem prochází postava osamoceného rváče, který je nucen v rámci snahy o vlastní přežití rozdávat rány všemi směry. Verše jsou značně jednoduché a své základné téma nacházejí v brutálních, děsivých, směšných či špinavých okamžicích a prožitcích.

History. Holocaust Studies. In 1994 the Czech Ministry of Foreign Affairs and the Office of the President engaged in a cover-up trying to convince American writer Paul Polansky that there were no longer any living survivors of Lety, the World War II Romany (Gypsy) death camp in southern Bohemia. Polansky found more than a hundred Lety survivors still living today in the Czech Republic. The stories collected here are the result of his interviews with those survivors. Reading the survivors' own words shows why the President's Office in Prague does not want the world to know what really happened to the Czech Romany during WWII - because it is still happening today. Many romany died in Lety. Every day. Every day there were deaths. I was walking around the camp because I was working in the kitchen and in the laundry, so I saw many dead bodies. Every day dead bodies. They were all murdered. Murdered every day (J.S.).

Kniha s téměř detektivní zápletkou odhaluje peripetie, kterými Paul Polansky procházel, když se snažil dozvědět pravdu o koncentračním táboře v Letech. Příběhy obětí a viníků z Let se v knize mísí s příběhy vysloužilých i aktivních politiků, disidentů, diplomatů i vrcholových úředníků státu, kteří se rozhodli, že budou zahlazovat stopy po dávných zločinech...

„Tato sbírka básní z pera Paula Polanskyho přináší dlouho očekávané zveřejnění alespoň části autorova výzkumu o zacházení s českými Rómy (cikány) za druhé světové války, a to včetně důsledků pro Rómy dnes. Polansky své básně proměnil v amplion pro hlasy těch, co přežili tábory smrti a jejichž ústní vyprávění po léta sbíral.“ (Gwendolyn Albert) „Lety u Písku? Nikdy jsem o nich neslyšel.“... „Mrazivá výpověď Paula Polanskyho o koncentračním táboře v Letech u Písku je o to děsivější, že je naprosto civilní. Registruje výpovědi Romů, kteří Lety přežili, nebo vzpomínky jejich dětí. V české literatuře se Polanskyho knize vyrovná snad jen Život s hvězdou Jiřího Weila a Černá Lyra Jiřího Koláře.“ (Ivan M. Jirous)