This book tells the story of how nationalism spread among industrial workers in central Europe in the twentieth century, addressing the far-reaching effects, including the democratization of Austrian politics, the collapse of internationalist socialist solidarity before World War I, and the twentieth-century triumph of Social Democracy in much of Europe.
Publikace se zabývá složitým vztahem mezi proletářským internacionalismem a národním cítěním dělníků. Zatímco v teorii se mělo jednat o vztah konfliktní, v praxi – jak autor na základě četných pramenů dokládá – si české i německé dělnictvo postupně osvojovalo zřetelné národní cítění. Významným přelomem se stalo vítězství sociální demokracie ve volbách do rakouské říšské rady roku 1907, jež mimořádně posílilo sociální i národní sebevědomí dělnictva. Záhy poté se rakouská sociálně demokratická strana národnostně rozštěpila, přičemž válka přispěla k další sociální, ale i národní radikalizaci českých i německých sociálních demokratů.