Václav Sixta Libri

Kniha Jak vystavujeme soudobé dějiny. Muzeum v diskusi je pozváním k debatě o současných muzeích. Obsahuje tři studie, tři záznamy debat a tři překladové texty. Ve studiích autoři nabízejí kritickou reflexi vystavování soudobých dějin v českých muzeích. Debaty přinášejí mozaiku pohledů na budoucnost národních muzeí, vystavování kontroverzních dějin a muzejní edukaci. Překladové texty jsou zamýšleny jako inspirace pro kurátory i muzejní teoretiky, stejně jako celá kniha však mohou posloužit také návštěvníkům muzeí. Autoři knihy věří, že reflexe a diskuze jsou zásadní součástí muzejnické i návštěvnické praxe a že muzea jsou v 21. století důležitým místem dialogu nejen o minulosti. Na muzeích proto záleží.

Co mají společného fotbaloví fanoušci, bytové divadlo a katolické exilové periodikum? Utvářejí badatelské pole, ve kterém se musejí autoři vypořádat s otázkami poměru dané skupiny či projektu ke státní moci a s různou výpovědní hodnotou konkrétních pramenů k těmto citlivým otázkám. Kniha, jež vzešla ze soutěže pro mladé badatele a badatelky, přináší tematicky rozmanité texty o bytovém divadle, vězeňských tetováních, fotbalových fanoušcích, vztahu disentu a StB, televizní tvorbě či exilovém časopisu před listopadem 1989. Dnes už nezávislá a alternativní kultura představuje standardní téma výzkumu věd o společnosti i v českém prostředí. Projekt COURAGE, v rámci kterého vznikla i tato kniha, přichází s pojmem "kulturní opozice". Jeho prostřednictvím testuje hranice "opozičnosti" a hledá nové možnosti pro studium našich dějin druhé poloviny 20. století.

Metodika je určena všem, kteří plánují, připravují a vedou vzdělávací programy v muzeích. Může být také inspirativní pro učitelky a učitele navštěvující muzea se svými třídami. Publikace nabízí stručný souhrn současné didaktiky soudobých dějin a nastiňuje současný stav vystavování soudobých dějin v muzeích. Kromě toho sevěnuje několika specifickým tématům, jako je práce s emocemi či zapojení pamětnických svědectví do vzdělávacích programů. Těžištěm metodiky je však její praktická část, která nabízí desítku vzdělávacích situací: tedy situací, jež lze vytvářet v rámci vzdělávacích programů a které podporují účastnice a účastníky v práci s historickými prameny a rozvoji historického myšlení. Ke každé z těchto situací je připojen příklad z praxe a návrh postupu, jak takový program může vypadat. Metodika je připravena k tomu, aby si ji čtenářky a čtenáři přivlastňovali a přizpůsobovali podmínkám, v nichž pracují. Věříme, že na jejím základě může každý rozvíjet vlastní pedagogický styl.

Historické životopisy jsou tradiční a úspěšnou formou psaní o dějinách přítomnou jak v akademickém prostředí, tak v populární kultuře. V důsledku toho má tato forma velký vliv na naše představy o minulosti. Jak vypadají současné teoretické diskuse o historických biografiích? Co lze říci o současné české životopisné produkci? Ajaké koncepty mohou být podnětné pro životopisné psaní? Kniha nejdříve mapuje současnou českou i zahraniční diskusi pod hlavičkou teorie biografie. Představuje tak čtenářům toto badatelské pole skrze jeho klíčová témata a texty. Významnou část tvoří empirická studie současné životopisné produkce založená na výzkumu životopisných edic a kontroverzních biografií. Z ní se dozvídáme o tom, jaké významy a očekávání se v českém prostředí spojují s pojmem „životopis“. Na základě předchozích částí předkládá kniha pojem „biografického archivu“ jako základního a neredukovatelného rámce životopisného psaní.