Roger Grenier Ordine dei libri

Brassaï arrived in Paris in 1924 to pursue painting, but his nocturnal wanderings with fellow artists transformed him into a photographer, guided by André Kertész, the first to capture night scenes. His 1932 album, Paris de nuit, catapulted him to fame, leading to collaborations with the surrealist magazine Le Minotaure and encounters with Picasso, whose sculptures he photographed at Boisgeloup. Roger Grenier, who spent his youth in Pau, met Gilberte, Brassaï's future wife. As a journalist in post-Liberation Paris, he helped her connect with the photographer in 1945. The bond between Grenier and Brassaï deepened over the years, lasting until Brassaï's death. Grenier reflects on their thirty-three years of friendship, noting that Brassaï found a new family with them. He recalls marrying Brassaï and later burying him at Montparnasse Cemetery. The extensive letters and postcards Brassaï sent to Grenier reveal the travels and projects of this renowned photographer, who worked on books about illustrious friends like Picasso and Henry Miller, completed the edition of Paris secret from the 1930s, and ventured into sculpture. This unpublished correspondence offers an unfiltered portrait of one of the 20th century's greatest photographers.

Žádný fotograf není tak úzce spojen s jedním městem jako Brassa? s Paříží. Jeho nejslavnější portréty a scenérie, shromážděné v této knize, tvoří jedinečnou vizi života v před a poválečné Evropě. Od chvíle, kdy se v roce 1924 přestěhoval do Paříže, věnoval svůj život i dílo tomuto městu - zachycujíce život na ulici ve dne, v kavárnách i v noční…

Amours trahies, contretemps, quiproquos... Un jeune homme se lance dans un voyage aventureux pour retrouver celle qu'il aime, et se fait renvoyer. Un homme bafoué par tous cherche quelle revanche il pourrait prendre, au terme d'une vie silencieuse. On rencontrera aussi une violoniste un peu perverse, un vélo-taxi, une vache laitière, l'insolente fille d'un producteur de cinéma, une journaliste au placard, un divorcé prisonnier d'un ascenseur, une trop belle infirmière aux urgences d'un grand hôpital. Chacune de ces histoires, gaie ou triste, est racontée comme toujours, chez Roger Grenier, sans élever la voix, comme si le bonheur d'écrire effaçait la peine de vivre.

Děj románu u nás dosud málo známého francouzského prozaika, žurnalisty a esejisty je situován do nevelkého pyrenejského města v meziválečném období. Na pozadí společenského života měšťanských rodin evokuje životní osudy dcery zbohaté rodiny, jíž po zmarněném milostném životě zůstává životní prázdnota a vyhlídka na osamělé stáří.