Vesnický román z Podještědí, jehož dramatickou inspiraci tvoří místní pověst o bratrovraždě a rodovém prokletí, přecházejícím z pokolení na pokolení. Ušlechtilým rozhodnutím provdat se do neštěstím stíhané rodiny a postavit se tak nepříznivému osudu, uskutečňuje mladá vesnická dívka svou touhu dát svému životu hlubší smysl. Dokáže tato prostá, ale morálně silná žena odpustit manželovi jeho nevěru i hrubost a za těžkých životních okolností stát pevně při něm
Autorčiny vzpomínky zejména na svůj život v Praze v době svého mládí, tedy v čase okolo poloviny 19. století. Čtenář se zde dočte i o diskriminaci žen a dívek, o všudypřítomné němčině a potlačované češtině, ale najde zde i řadu postřehů z prostředí okolo Poštovské ulice, dnes Karoliny Světlé, kde tehdy autorka bydlela. A o životě v tehdejší době vůbec.
Jindra -hraběnka Ostrovinová- Jindra byla dcerou bohatého statkáře. Po několika letech se vrací domu, kde se seznamuje s vychovatelem Lípou. Oba ihned pocítí vzájemné nesympatie ale po mnoha peripetiích se do sebe zamilují. Na scenu vstupuje hrabě Ostrovin, který se také zamilováva do Jindry.Jindra ho nechce nebot miluje Lípu. Neštěstí které se přivalilo na Jindřina otce, kterému shořel majetek a octl by se na mizině chce Jindra zabránit tím, že požádá o pujčku hraběte OSTROVÍNA. Ten má podmínku že si ho Jindra vezme. Jindra nakonec souhlasí ale svého muže nemiluje. Když o dva roky později porodí syna a vzápětí umírá piše si deníky. Její prosba je aby Lípa vychovaval jejího syna. Hrabě Ostrovín tuto prosbu akceptuje
Enefa Podhajská žije v malé chaloupce na úpatí tajemné hory Ještěd jen se svým bratrem a moudrým dědečkem. Mezi svými vrstevníky je nazývána Kantůrčicí, protože se ve všech ohledech vymyká ostatním vesnickým dívkám.
