Immanuel Mifsud è un autore maltese le cui opere esplorano complesse relazioni umane e questioni esistenziali attraverso un linguaggio poetico e spesso provocatorio. La sua scrittura è caratterizzata da un audace esame di temi che hanno suscitato sia consensi che controversie. Sia la prosa che la poesia di Mifsud riflettono una profonda comprensione della psiche umana e del mondo che ci circonda. Il suo stile letterario è unico e offre ai lettori un'esperienza emotiva e intellettuale potente.
After the funeral, a grieving son starts reading the diary his dead father had kept during the Second World War. As he turns each page, searching for a trace of the man he remembers, a portrait of an individual unfolds; a figure made both strange and familiar through the handwritten observations, the yearnings and the confessions.
The Play of Waves is a collection of poems written over the period of five years by Malta's most distinguished poet, Immanuel Mifsud. It falls into six sections: the first consists of mainly lyrical poems; the second explores mental instability and the fluidity of the Self; the third is a sequence of travel poems; the fourth focuses on the dialectic of body-spirit; the fifth consists of poems about sex and sexuality; and the sixth and final section is a short cycle about Medusa. Throughout all six sections, the theme of 'waiting' runs as a leitmotiv - waiting at airports, at the psychiatric clinic, at railway stations, sex-workers waiting for clients, lonely people waiting for imaginary lovers. This is a powerful yet tender collection from a writer whose name may be familiar as winner of the European Union Prize for Literature in 2011 but whose unique poetic voice is little-known outside Malta.
Zmrzačený veterán druhé světové války přichází s nejmladším synem na matčin hrob. Syn si znenadání povšimne, že otci kane po tváři slza, a svět se mu obrátí vzhůru nohama. Náhle si uvědomí, že ani vojáci nejsou ukuti z oceli — že i oni pláčou. Ve jménu Otce (i Syna) je ladné a harmonické prozaické dílo s občasnými záblesky poezie, prostoupené odkazy na deník autorova otce z období války. Na pozadí synovského zamyšlení nad mužností se v něm vypravěč pokouší rozkrýt, co je pravda a co mýtus. Ve jménu Otce (i Syna) je mimořádné dílo, první svého druhu v maltské literatuře. Pohybuje se na pomezí životopisu a pamětí, deníku a eseje... V knize se rozplývá hranice mezi poezií a prózou, mezi vyznáním a sondou do rodinné psychologie, mezi ženstvím a mužstvím. Adrian Grima, Malta Today Mifsudova tvorba se vždy noří hluboko do lidské duše a prozkoumává její nejtemnější zákoutí. Tentokrát se rozhodl, že se ponoří hluboko do myšlenek vlastních. Alex Vella Gregory, The Sunday Times (Malta) Přínos této knihy spočívá ve způsobu, jakým rozrušuje jistoty. Mění naše chápání toho, jak se smiřujeme sami se sebou a s těmi, kteří už nejsou mezi námi. Raphael Vella, www.transcript-review.org