Jiří Skoupý Ordine dei libri

Autoři této knihy se zaměřili na Františka Muzikáře, prvního velitele Četnické pátrací stanice v Brně v letech 1928–1938, jehož význam dosud nebyl dostatečně zdůrazněn. Aby předešli zapomenutí této moravské osobnosti, začali pátrat po informacích o jeho životě. Objevili potomky strážmistra, kteří uchovávali jeho písemnou pozůstalost, včetně dosud nepublikovaných materiálů k přibližně sedmdesáti vyřešeným případům, na kterých se Muzikář podílel. Čtenáři mají jedinečnou příležitost nahlédnout do vyšetřovacích praktik četnických pátračů a získat konkrétní představu o vyšetřování zločinů v období první republiky. Kniha přináší nejen životní příběh Muzikáře, ale také vývoj bezpečnostních složek na Moravě, historii brněnských četnických kasáren, vězeňských objektů a soudních budov, a základy dobové legislativy. Obsahuje popisy skutečných trestných činů a metod jejich vyšetřování, včetně dramatických přiznání pachatelů a autentických výňatků ze soudních zpráv zveřejňovaných v tehdejším tisku. Každý případ je doplněn původními fotografiemi, vše zasazeno do atmosféry 20. a 30. let minulého století, s postavami připomínajícími ty z povídek Karla Čapka a Jiřího Marka.

Je 7. února 1945. Ulicemi Brna jezdí auta a tramvaje, lidé spěchají za svými povinnostmi. Jen málokdo by si povšiml dvou mladých mužů, postávajících na nároží ulic Nerudovy a Kounicovy. Ve tváři vyššího z mladíků se světlými vlasy se zračí napjatý výraz. Pečlivě kontroluje zásobník pistole pod kabátem. Za okamžik bude ústí zbraně mířit na důstojníka SS, který zatím nemá o chystaném útoku sebemenší tušení… Zmínění muži, Alois Bauer a Vladimír Blažka, byli členy levicové odbojové skupiny Předvoj a cílem útoku se stal 38letý důstojník, SS-Hauptsturmführer August Gölzer. Nejen na otázky, jaké bylo skutečné pozadí vykonaného činu a proč musel zmizet z dějin, aniž by byl jak nacistickým, tak i komunistickým režimem sebeméně propagandisticky využit, se pokouší odpovědět tato kniha.

Říkává se, že každá generace by si měla pro sebe znovu nalézt a opětovně zpracovat všechny zásadní události světové historie. Může se to týkat i tak známé a mnoha historiky dopodrobna zpracované události, jakou je atentát na následníka trůnu, arcivévodu Františka Ferdinanda rakouského-dEste a jeho ženu Žofii, vévodkyni z Hohenbergu, dne 28. června 1914 v Sarajevu. Tato kniha představuje pokus o interpretaci sarajevských událostí přímo očima jejích hlavních aktérů: moravského šlechtice, velkostatkáře a majitele zámku ve Velkém Meziříčí, doktora práv Františka Alfréda Marii hraběte Harracha a jeho tehdejšího zaměstnance, českého řidiče Leopolda Lojky, společně s vylíčením jejich pestrých životních osudů. Otevření a vytěžení některých dosud neznámých archivních pramenů je nyní na místě i z toho důvodu, že jsme si v roce 2014 připomněli právě sté výročí sarajevského atentátu. Není bez zajímavosti, že toto výročí vrátilo do obecného povědomí dnes již polozapomenuté termíny, dříve zhusta užívané pro popis fenoménu, kdy zcela neznámý a z pohledu historie naprosto obyčejný člověk dokáže nevědomky způsobit radikální zvrat v běhu dějin. Jejich přesné znění je „Lojka-efekt“, případně „Lojkovi to neřekli“.