Gaute Heivoll Ordine dei libri

Píše se rok 1775 a na palubě lodi mířící z Norska do Kodaně plují i otec a dcera. Dívka má horečku a otevřené rány na krku a v podbřišku, podobně jako desítka dalších nemocných spolucestujících uložených v podpalubí. Všichni nemocní, napadení neznámou kožní chorobou, jejíž epidemie připravila v Norsku o život již mnoho lidí, mají být přepraveni do nemocnice krále Fredrika, kde jim má být poskytnuta potřebná péče. Plavba však neprobíhá bez útrap a nebezpečí, a čím déle se táhne, tím více vzrůstá zoufalství mezi pacienty. Otec přihlíží tomu, jak choroba jeho dceru pomalu, ale jistě rozežírá zevnitř. Předtím mu nemoc již vzala manželku a druhou dceru. Zůstalo mu jediné dítě. Královo srdce je hutné a intenzivní lidské drama založené na skutečných událostech z druhé poloviny 18. století. Ze stránek vystupuje temný svět – líčení pekla mezi živými –, v němž všude číhá smrt. Současně je však román prosvětlen láskou, patrně nejsilnější ze všech – láskou k dítěti.

In der Nähe von Kristiansand geht ein Pyromane um. Einen ganzen Monat hat er nachts heimlich gewütet, Scheunen und zum Schluss sogar bewohnte Gebäude bis auf die Grundmauern niedergebrannt. In der kleinen Gemeinde wächst die Panik. Endlich greift die Polizei ein. Der Pyromane muss gefasst werden, aber es gibt nur wenige Spuren. Am Sonntag, dem 4. Juni 1978, als das erste Haus brennt, wird in der Kirche von Finsland ein Junge getauft. Dieser Junge ist niemand anderer als Gaute Heivoll selbst. Der Autor begibt sich auf die Suche danach, wie sein eigenes Leben mit den dramatischsten Brandstiftungen in der Geschichte Norwegens zusammenhängt. Wer war der junge Mann, der die ruhige Gegend in ein Flammenmeer verwandelte? Warum hat er es getan? Und was verbindet ihn mit dem Jungen, der in jenem Sommer zur Welt kam? Mit leiser Dramatik, die unter die Haut geht, zeichnet Heivoll das bezwingende Portrait eines Getriebenen und fragt, wie viel Gewalt in jedem von uns steckt.