BALLA, pseudonimo di Vladimír Balla, nella sua opera letteraria si concentra sulla rappresentazione realistica della vita quotidiana e sulle complessità delle relazioni umane. I suoi racconti e le sue prose si distinguono per un acuto sguardo psicologico sui personaggi e una precisa sensibilità linguistica nel catturare l'atmosfera del tempo. BALLA fonde abilmente ironia e serietà, creando opere che spingono il lettore a riflettere su questioni esistenziali e sulla ricerca di significato nel quotidiano. Il suo stile è caratterizzato da concisione e dalla capacità di trasmettere profonde emozioni attraverso situazioni apparentemente ordinarie.
Dead is Balla's most recent book and marks a glorious return to the short story form. The stories are very topical dealing with the theme of masculinity, how that is expressed in different forms of aggressive nationalism, Slovak 'nativism' and delusional male interior monologues.
Fragmentárny román o malom meste, plnom bizarných postavičiek. Vargová, pacientka s mizernou minulosťou a ešte horšou prítomnosťou, píše listy Felešlegimu, psychiatrovi, ktorý by sám urgentne potreboval pomoc, lebo sa venuje skôr pitiu ako liečeniu chorých.A kým ona vo svojich listoch nevdojak vystihuje dokaličeného ducha bláznivej doby, keď pravda je lož a lož jedna z nepodstatných právd, on v tejto tragikomédii s nejasným koncom rozdáva múdre rady po kaviarňach a krčmách a podniká záhadné cesty do zahraničia.
Jízda Ballovým vlakem stojí za to, krajinou za okny je sice nevábné současné Slovensko, spolucestujícími jsou obskurní postavičky slovenského mikrosvěta – potkat tu lze kohokoliv, mafiána, kanibala, sestřičku pracující v cizině, průvodčího i přítele z dětství – autorovy sarkastické až hyperbolické komentáře ale dělají i z ubíjející reality zajímavé představení, kterému nechybí humor a spád. O Ballově aktuální knize lze říci, že absurdita, ironie a grotesknost nejsou únikem od skutečnosti, ale jejím zkoncentrováním přes zvětšovací sklo autorova zvídavého pohledu zaměřeného na detaily každodennosti.
Andric and his girlfriend Laura have been seeing each other for a long time now but it isn't clear what each sees in the other.
Balla (1967) - laureát Ceny Ivana Kraska a viacnásobný finalista ceny Anasoft Litera. Poviedky začal uverejňovať časopisecky od roku 1992, knižne debutoval zbierkou poviedok Leptokaria (1996). Základným a prakticky nemenným stavom postáv jeho poviedok je osamelosť, ktorá sa nestráca dokonca ani vo vzťahu muža a ženy. Mení sa len na tzv. „dvojosamelosť“. Postavy sa prejavujú najmä ako kruté, nenávistné indivíduá, ktoré však svojím konaním prezrádzajú zároveň túžbu intenzívne a poctivo žiť, odolať banalite každodenného prežívania. Vo svojej druhej knihe Outsideria (1997) sa pokúsil spojiť pôvodne samostatné poviedky do románového celku. V roku 2000 vydal zbierku krátkych próz Gravidita, nasledovali knihy Tichý kút (2001), Unglik (2003), De la Cruz (2005), Cudzí (2008) a V mene otca (2011). V roku 2012 vydal zbierku troch poviedok pod súborným názvom Oko.
An award-winning Slovak novella and three additional short stories. This collection, by an author described as "the Slovak Kafka", shares a unique dark humor, along with a commitment to satire and truth. The novella features a nameless narrator reflectin
Dvojknižka a dvojcédečko Miniromány je výsledkom spojenia snáh Artfora a Slovenského rozhlasu: 35 v priemere trojminútových textíkov, 35 asi trojstranových nahrávok. Alebo naopak. Na tom koniec koncov nezáleží. Dôležité je, že na Slovensku sa píše.
Po úspešnej knihe De la Cruz prichádza Balla s novým súborom textov-náhľadov do každodenného života niektorých zvláštnych jedincov, textov-temných vízií, spoza ktorých prebleskuje krutá, ale zároveň osviežujúca irónia a svojrázny zmysel pre humor.
Snad se Balla neurazí, nazveme-li jej slovenským Kafkou. Snad by se neurazil ani Kafka. Krutá a nenávistná individua, jež zabydlují svět Ballových bizarních povídek, trpí základním a prakticky neměnným stavem – osamělostí. Ta se kupodivu neztrácí ani ve vzájemném soužití muže a ženy. Tehdy se totiž mění na tzv. „dvojosamělost“. Ballovy postavy však zároveň disponují poctivou snahou naplno žít a odolat banalitě každodenního přežívání.
