Jiří Pehe Libri

A captivating three-generational saga set in the twentieth century, beginning when time was linear and ending with a less well-defined notion of progress.

Zdánlivě banální milostný trojúhelník stárnoucího vysokoškolského učitele a projektanta Tomáše se jedinou událostí mění v hru paralelních světů. Bodem obratu poslední novely Jiřího Pehe Průsečík je autonehoda, k níž dojde během Tomášovy cesty do Mnichova, kam míří se svou milenkou Karlou, která náhle a beze stopy zmizí. Momentem nárazu se osudy postav štěpí a zdánlivě skutečné reality se vrství jedna přes druhou. Průhled z jedné „skutečnosti“ do druhé poskytuje postavám v určitých chvílích znepokojivý sen, který dokáže tušenou alternativní realitu na okamžik palčivě zhmotnit. Všechny varianty příběhu jsou dokonale promyšlené, přesně vystavěné a propracované, záhadné a nevysvětlitelné zmizení milenky je v nich konfrontováno s pragmatickým a střízlivým přístupem hlavního hrdiny. Na tomto pozadí vyniká křehkost životních jistot a zdánlivé smysluplnosti, které ve svých životech považujeme za samozřejmé. Atmosféru nejednoznačnosti dotváří motiv Sibeliovy hudby, která nese poselství, že „lásce nestačí jeden čas a jeden prostor“ a že „Bohu nestačíme v jedné podobě“.

Kniha představuje výbor esejů a dalších textů, které spisovatel a politolog Jiří Pehe publikoval v různých periodikách mezi roky 2011 a 2015. Jejich ústředním tématem je myšlenka, že jsme svědky i aktéry zásadní proměny západní civilizace, tak jak ji známe od doby osvícenství. Zatímco „zánik“ starého světa rozumu a modernity jsme schopni vidět a analyzovat, zrod nového, budoucího věku naší civilizace dokážeme jen stěží zahlédnout. Autor tento motiv rozebírá na různých úrovních, ať už pomocí pojmů, jako je globalizace a globální kapitalis¬mus, národní stát, nacionalismus, občanská společnost, masová média, masová kultura, liberální demokracie založená na politických stranách a ideologiích, anebo prostřednictvím literárních a filmových děl, jimž mnohdy vévodí bezútěšný katastrofismus.

Někdejší bezdomovec Hobo si "na pomezí života a věčnosti", kde se ocitl po pádu na dno opuštěné šachty, v duchu přehrává setkání s neznámým mužem, který ho nedávno navštívil v jeho osamělém doupěti izolovaném od civilizace. Návštěvník mu vypráví o "mimořádné události", jež ho před časem donutila přehodnotit dosavadní život - jako úspěšný politický šíbr se sice po pádu československého komunistického režimu propracoval mezi vlivné a mocné, teď však neví, co s ním bude dál. Vyprávět o své minulosti začne i Hobo. Jenže jak jeden před druhým odkrývají svou minulost, začíná se ukazovat, že ačkoliv dosud pobývali na zcela opačných pólech společnosti, oba jsou hlavními aktéry téže "mimořádné události" a jejich setkání nebylo náhodné. Jiří Pehe rozehrává - stejně jako ve svých předchozích románech poutavý příběh, který tentokrát prostřednictvím osudů obou protagonistů mapuje hodnotové i politické turbulence posledních desetiletí. A stejně jako ve dvou předchozích románech znovu nastoluje základní otázky po smyslu naší existence

Jak se proměnil prostor svobody v naší zemi za posledních třicet let? Jaký je stav společenské a osobní svobody? Kniha dvanácti rozhovorů s významnými osobnostmi politického a kulturního života reflektuje „prostor svobody“ v současné české společnosti. Účastníci mají blízký vztah k demokratizaci státu, někteří se na ní přímo podíleli. Mezi nimi jsou disidenti a politici jako Luboš Dobrovský a Petr Pithart, novinář Aleš Palán, ústavní právník Jan Kysela, profesor historie Igor Lukeš, aktivista Šimon Pánek, politický komentátor Jiří Pehe, spisovatel Mark Slouka, historik Timothy Snyder a dokumentaristka Olga Sommerová. Přírodovědec a kněz Marek Orko Vácha se zaměřuje na lékařskou etiku a otázky svobody, zatímco Michael Žantovský, zakládající člen Občanského fóra, byl poradcem prezidenta Václava Havla. Rozhovory se uskutečnily u příležitosti třicátého výročí sametové revoluce a založení nakladatelství PROSTOR, přímého nástupce samizdatové edice. Autory rozhovorů jsou novináři Eva Bobůrková, Jiří Leschtina, Petr Placák a Petr Vizina. Kniha je doplněna bohatým fotografickým materiálem.

Sborník obsahuje úvahy jedenadvaceti renomovaných českých intelektuálů, kteří se neztotožňují s ortodoxním ekonomickým neoliberalismem. Ve svých esejích se zamýšlejí nad příčinami současné krize a jejími možnými řešeními. Autoři jsou názorově široce rozprostřeni, od těch, kteří vidí současnou krizi jako jednu z mnoha cyklických krizí kapitalismu, až po ty, kteří tvrdí, že je třeba hledat alternativy k současnému společensko-ekonomickému systému. Další autoři vidí současnou krizi jako ještě hlubší problém: krizi hodnot, které stály u zrodu modernity, tedy krizi industriální civilizace. Sborník je tak prvním ucelenějším přehledem pohledů význačných představitelů české inteligence na stav současného západního světa včetně našich domácích poměrů.

Kniha je souborem esejů, které politolog a spisovatel Jiří Pehe publikoval v letech 2003-2010 převážně v různých periodikách. Volně je spojuje společné téma - stav demokracie u nás dvě desetiletí po pádu komunistického režimu a obecně dnešní stav a vyhlídky demokracie ve světě. Při hodnocení demokracie u nás vidí autor diametrální rozdíl mezi dosaženou úrovní demokracie jako politicko-ústavního systému a demokracie jako stavu individuální i společenské mysli, stručně řečeno rozpor mezi institucemi a kulturou. Mění se ovšem i samotné paradigma demokracie ve světě. A to nejen v důsledku komunikační revoluce, ale i sílícího vlivu expertního rozumu na úkor klasické demokratické politiky. Jiří Pehe si všímá i dalších obecných jevů, jako je růst nejrůznějších nadnárodních sítí a snahy o hledání různých forem globálního vládnutí.

Politologické eseje z let 1996 - 2001 jsou uspořádány do tří okruhů. Prvý přináší stati o demokracii a občanské společnosti v době globalizace, zvláště po 11. září 2001. Články zařazené do druhého okruhu hodnotí českou zahraniční politiku, postoje České republiky k Evropské unii i perspektivy Evropské unie samé. Nejobsáhlejší třetí část obsahuje autorovy kritiky nedostatků české politické kultury, včetně českého sklonu k provincialismu a plebejství, dále břitké kritiky vládních stran, neustálého přeskupování koalic, opoziční smlouvy i medializování údajných neschopností českých novinářů. Několik příspěvků třetí části je věnováno i polistopadovému podcenění významu práva a pravomocem českého prezidenta. Kniha je doplněna odkazy na prvé uveřejnění statí, v ní reedovaných, a předmluvou, v níž čtenář najde též internetovou adresu autorovy domovské stránky s dalšími autorovými politologickými postřehy.

Románový debut předního českého politologa vypráví příběh s autobiografickými prvky o hledání sebe sama v emigraci, o nesnadném životě v Americe, který je pro hlavního hrdinu plný pochybností i o společnosti, ve které se nachází. Příběh stárnoucího profesora filozofie, který emigroval do Ameriky v padesátých letech dvacátého století, nyní po takřka dvaceti letech sleduje emigraci mladého Josefa, syna svého nejlepšího přítele, který odmítl do ciziny odejít i když věděl, že ho v Čechách čeká smrt. Profesor s jistou nevolí sleduje život mladého Josefa. Rád by poradil, pomohl, něčím do Josefova života přispěl, nepodaří se mu však s mladým člověkem navázat osobní pouto. Teprve ve chvíli, kdy se Josef za záhadných okolností ztratí, proniká profesor do jeho soukromí a s úžasem sleduje, co všechno o synovi svého přítele nevěděl.