V novém souboru povídek se autor vydává na další lovecká dobrodružství do severomoravských hor a s hlubokou znalostí krajiny i s humornou nadsázkou přibližuje nástrahy mysliveckého řemesla a líčí často neuvěřitelné lovecké příhody, které zažívají protagonisté jednotlivých příběhů.
Sbírka mysliveckých povídek, založených na skutečných zážitcích, je počinem zkušeného autora přírodních próz. Nejen jeleni, ale i daňci, srnci a mufloni jsou hrdiny loveckých povídek, v nichž autor vypráví příběhy, které jsou sice ze skutečného života, ale občas při nich zůstává rozum stát. Odcizená trofej, Les plný spolužáků, Král honu, Muflon k narozeninám a další povídky ukazují, co všechno se může přihodit na pozadí krásné přírody, malebných západů slunce a tichých nocí, které podbarvují jedinečné zážitky z mysliveckého světa, v němž se potkávají osudy zvířat a lidí. Nakladatelská anotace. Kráceno.
Soubor povídek se stejně jako předchozí autorova díla točí především kolem přírody a myslivosti. Většina myslivců a lovců má třináctou komnatu, do které ukládá své lovecké hříchy. Pytláci těchto příběhů však neloví jen pro maso, případně trofej, nýbrž jsou ke svým činům dohnáni mnohdy až podivuhodnými životními situacemi. Velká část příběhů se odehrává těsně po roce 1990, kdy se k pronájmu honiteb dostávají soukromé osoby. Co to mnohdy udělá s osudy lidí na jedné či druhé straně, se dočteme ve dvanácti příbězích, okořeněných slovním i situačním humorem. Nakladatelská anotace.
Je konec léta roku 2032. Pět procent plochy EU je zdivočeno se zákazem jakékoliv lidské činnosti. Ekologové se radují nad narůstajícím počtem přísně chráněných šelem. Lesníkům se naopak podařilo snížit stavy škodlivých kopytníků na minimum. Klimatologové varují před návratem malé doby ledové. Zdivočelí chtějí nechat přírodu, ať si o sobě rozhoduje sama. O tom všem se dočteme v napínavém ekologicko-katastrofickém sci-fi románu Aleše Dostála.
Soubor povídek z mysliveckého života přibližuje skutečné příběhy, v nichž autor čtivě a s citem pro detail zachycuje atmosféru jedinečných loveckých zážitků, krajiny i lidských charakterů. Jednotlivá vyprávění spojuje nejen tematika lovu a dohledání zvěře, ale i láska k přírodě a porozumění věčnému koloběhu života.
Soubor několika příběhů zasazených do východních Čech se zabývá otázkou, zda ponechat v krajině dosud kriticky ohrožený, avšak silně expandující druh šelmy bez jakékoli regulace. Je pravda na straně ochranářů a aktivistů, jejichž nadšení mnohdy hraničí s fanatismem, nebo zemědělců a myslivců, kteří se nezřídka jako starousedlíci musejí s následky těchto rozhodnutí potýkat? Jak říká aktér jedné povídky: Dřív jsme se chodili na vlky dívat přes plot do zoo, nyní jsme za plotem my a vlci si nás hlídají. Přímočaře a čtivě psané příběhy, které se mnohdy čtou jako detektivka, líčí přiostřující se spory mezi oběma stranami i bezmoc místních, v nichž často narůstá pocit, že nemají nikde zastání.
Daňky hlava nebolí, zato o majiteli obory se to vždy říct nedá. Soubor povídek se stejně jako předchozí autorova díla točí především kolem přírody a myslivosti. V příbězích, které se zakládají na skutečných osudech, provází autor čtenáře malebnou podhorskou krajinou. Vyhřáté louky, vůně popadaných jablek, akrobatické kousky rorýsů křižujících blankytnou oblohu, třpyt zlatavého slunce na průzračné vodní hladině, nekonečné ticho lesních údolí – to vše tvoří rámec loveckých zážitků a věčného střetu života a smrti, který provází jak svět zvířat, tak lidí a na nějž autor pohlíží s moudrým nadhledem.
Jak bude vypadat krajina po kůrovcové katastrofě? Uvidíme ještě růst nový les a ucítíme jeho vůni? Hrdina románu lesník Kamil už to ví. Zažil začátky kůrovcové kalamity před rokem 2000 a se čtyřmilimetrovým broučkem bojoval část svého produktivního lesnického života. Nejnovější román Aleše Dostála se odehrává v blíže nespecifikovaném moravském podhůří. Hlavní hrdina, čerstvý důchodce, se díky školnímu srazu po dvaceti letech vrací na místo svého prvního působiště. Tady v roce 1992 začala jeho velká kůrovcová válka, odsud musel pro jistá nepochopení a křivdy odejít. Kamil se těší na setkání se spolužáky a kamarády a zároveň si představuje, jak asi vypadá nový les, který tam po kalamitě založil. Zůstal po něm pomník slávy, nebo hanby?
Výbor povídek z pera známého autora shrnuje necelé dvě desítky příběhů z jeho starších souborů s mysliveckou tematikou. V povídkách Velikonoční jelen, Půl kňoura, Přítel ministra, Velká výměna, Čtyři jeleni bez Smetany, Na tý louce zelený, Medvěd v pasti, Silvestr s jeleny a řady dalších tak mají čtenáři možnost se vrátit do časů, kdy autor začínal – do doby, kdy lesníci mohli být také myslivci, na polesí přijížděli lovečtí hosté z kapitalistické ciziny a každoročnímu sněžení se ještě automaticky neříkalo sněhová kalamita –, a zažít i často bouřlivý přechod do doby porevoluční. Všechny texty mají společný smysl pro humor a jemnou ironii. Aleš Dostál (*1946) se narodil v Ostravě, vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně a pracoval u Lesů České republiky. Je autorem řady knih, první mu vyšla už v 80. letech minulého století, k těm posledním patří Pytlácké povídky (2017), román s mysliveckou tematikou Trofeje a ztráty (2018) nebo autobiografická novela Všichni psi mého života (2019).
Osudy ohařů, jagdteriérů, kokršpanělů, jezevčíků drsnosrstých, bíglů, basset houndů, modrých gaskoňských bassetů až po trpasličí hladkosrsté jezevčíky, kteří autorovi, jak říká, při psaní radili jako první čtenáři. Jezevčík se totiž, jenom když trochu chce, číst naučí. Autobiograficky, tragikomicky laděný příběh jednoho lidského života, v němž psi různých ras, povah a věku mají své nezastupitelné místo. Nakladatelská anotace. Kráceno.
