Terezie Pokorná Libri

Edita Onuferová a Terezie Pokorná shromáždily v této publikaci různé příspěvky, které se zaměřují na význam I. M. Jirouse a jeho dílo. Vstupní text Terezie Pokorné zdůrazňuje, že po Jirousově smrti v listopadu 2011 došlo k rozostření jeho obrazu, kdy se vzpomínky soustředily na povrchní aspekty jeho osobnosti, zatímco jeho zásadní literární a občanský odkaz byl opomíjen. Publikace má za cíl vrátit pozornost k Jirousovu dílu a jeho významu v české kultuře, což reflektuje jeho výrok o důležitosti hlubšího porozumění kultuře. Příspěvky autorů jako jsou literární kritici, teoretici, historikové umění a další odborníci se snaží analyzovat Jirousovo dílo kriticky a bez sentimentality. Kniha je rozdělena do pěti tematických okruhů, které zahrnují poezii, samizdat, polemiku, underground a Jirousovo působení po roce 1989. Texty jsou doplněny fotografiemi I. M. Jirouse od Ondřeje Němce a obsahují medailony autorů a podrobné životopisné heslo I. M. Jirouse, které dosud nebylo publikováno.

Výbor z literárněvědných a teatrologických statí uspořádali, textově připravili a doslovem opatřili Jiří Holý a Terezie Pokorná. Předmluva Václav Havel. Vyšlo jako svazek edice Orientace.

Velký knižní výbor z každodenních glos a komentářů kritika, publicisty a politologa Bohumila Doležala. Kritik Doležalova formátu se v českém veřejném životě objeví jen jednou za čas a v českém prostředí po roce 1989 představuje obzvlášť výjimečný a těžko souměřitelný úkaz. Jeho Události přinášejí jedinečnou komentovanou kroniku naší doby, v níž autor mimo jiné zaznamenává a analyzuje – s mimořádnou jasnozřivostí, inteligencí, erudicí, vtipem a také vytrvalostí – podstatné příčiny postupného propadu místní politiky a veřejného dění, a to v kontextu vybraných událostí historických i světových. Doležalovy Události tak přinášejí i případné a inspirativní odpovědi na otázku, proč se česká demokracie neustále vyvíjí k horšímu, resp. proč se nevyvíjí k lepšímu. Jejich velký knižní výbor z let 2000–2014, který připravil Adam Drda ve spolupráci s Terezií Pokornou, vydává Revolver Revue k dvacátému pátému výročí pádu komunistického režimu v roce 1989.

Kniha je originální obrazovo-textovou koláží, která přináší výběr kreslených vtipů o „máničkách“ z normalizačního tisku vedle vzpomínek a reflexí někdejších „vlasatců“ a vedle fotografií zachycujících především osobnosti předlistopadového undergroundu. Ondřej Němec – Mejla Hlavsa – Roman Laube – Vít Kremlička – Saša Vondra – B. K. S. – Mikoláš Chadima – Jaroslav Formánek – Dana Němcová – Pavel Zajíček – Olga Stankovičová – Stanislav Penc – Petr Placák – Václav Havel – Viktor Šlajchrt – Vlastimil Třešňák – a další. Koncept Terezie Pokorná K vydání připravili Roman Laube, Petruška Šustrová, Terezie Pokorná, Viktor Karlík, Ondřej Němec, Edita Beníšková a Marek Vajchr Graficky upravili Jan Čumlivski a Karel Haloun /3.dílna/ text - Revolver Revue

Knihou svědomí by se dal nazvat dokumentárně pojatý sešit redaktorů Revolver Revue. Poskytuje svědectví o vzniku dokumentu, který se měl stát signovaným manifestem kulturních a uměleckých autorit ve prospěch normalizačního režimu. Celkem propagačně nevyužití "kulturmachři" byli najednou postaveni před zásadní otázku zdali dát přednost svému svědomí nebo ústupku pro klidný život. Kniha je doprovázena citacemi z dobového tisku a otiskem jmen signatářů tzv. Anticharty.

Výbor divadelních referátů a statí Sergeje Machonina, který je doprovázen úplnou anotovanou bibliografií, rozsáhlou ediční poznámkou a rejstříky. Tento poznámkový aparát si - společně s doslovem o Machoninově názorovém vývoji a kritickém typu - klade za cíl v co nejširších kontextech postihnout tuto pozoruhodnou a kontroverzní osobnost české poválečné divadelní kritiky.

Komponovaným výborem ze svých kritických textů z let 1990–2015, zaměřených zejména na současné české divadlo, ale i film, literaturu a společnost, Terezie Pokorná mapuje příznačné formace kulturní krajiny, nahlížené z perspektivy právě uplynulého čtvrtstoletí. Ve svých recenzích, portrétních esejích i příležitostných glosách vyzdvihuje vzácné projevy podnětných a obohacujících tvůrčích a myšlenkových přístupů, a postihuje rozmanité signály lacině efektní manipulace, na níž své rádoby ambiciózní počiny zakládají nesčetní pragmatičtí šíbři dnešního mediálního a „uměleckého“ provozu. Pozorné a nepolevující úsilí rozlišovat skutečnou tvorbu a její reflexi od jejich všemožně motivovaných a kamuflovaných imitací představuje Terezie Pokorná ve svých Kritických chvílích jako nekompromisní akt kulturní sebezáchovy.