Netradiční průvodce ukazuje, že Brno nerovná se vila Tugendhat. Záměrně se vyhýbá tomu, co je v moravské metropoli takzvaně povinné navštívit, a odhaluje Brno z mnoha úhlů pohledu. Na své si přijdou jak ti, kdo cestují za architekturou či historií, tak ti, kteří si chtějí dát dobrou kávu a pozorovat brněnský ruch jen skrze okna kavárny. Díky přehledné struktuře publikace představí jednotlivá místa živě, jako by se čtenář procházel s průvodcem z masa a kostí, který danou lokalitu zná jako své boty. Krátké texty o daném místě vždy doplňuje popis, jak se k němu dostat, a autentické fotografie bez zkrášlujících filtrů.
Muž přijíždí do Brna za svou sestrou, která čelí jakýmsi obtížím s chybějící školkou pro své dítě. Stárnoucí strýc bydlí v plesnivé garáži a každý den zápolí při marné snaze překročit cestu k zastávce tramvaje. Stačilo by zde namalovat přechod. Jsou to všechno přece jen takové drobnosti, které se jistě podaří rychle vyřešit, aby se hrdina mohl vrátit zpět, tam odkud přišel. Hledání řešení jej však bezmála připraví o život, stejně jako o rozum. Jako by se neocitl v druhém největším městě země, ale uprostřed humanitární katastrofy. Lze vůbec žít někde, kde není možné ani překročit cestu? Je možný život v Brně? Kniha na pomezí existenciální sci-fi a dystopie. Stanislav Biler je novinářem deníku Alarm, v němž se věnuje především domácí politice, školství, českým periferiím, i Brnu. Za svou práci dostal dvě novinářské ceny. Napsal dvě beletrie, knihu Nejlepší Kandidát a Destrukce. Za druhou z nich obdržel cenu Magnesia litera za prózu roku. Mimo beletrii mu vyšel průvodce 111 míst v Brně, která musíte vidět. Jeho nový román se bude týkat spíše míst, která by nikdo vidět neměl. Kniha vzniká ve spolupráci s ilustrátorkou Marií Butula, která se Standou spolupracovala i na předchozím románu Destrukce, a grafickým designerem a typografem Von Saten.
Román Destrukce sleduje osudy učitele, který opustil město a hledá klid a řád na venkově. Bezejmenný hrdina se ocitá v ideální situaci, kdy dostává dům a místo učitele základní školy. Jeho cílem je splynout s tradičním světem, ale brzy zjistí, že před složitostí světa nelze utéct. V učebně se setkává s dětmi, na které nemá odpovědi, a jeho vlastní úzkost mu brání poskytnout jim jistotu. Místo poklidného venkova objevuje svět v rozvratu, s environmentálními katastrofami a umírající přírodou. Ostatní lidé se snaží ignorovat realitu a poskytují pouze mlhavé odpovědi. Hrdina se snaží zapadnout a věřit tomu, co věří ostatní, ale cítí, že mu něco uniká. Jeho naděje se upíná ke starostovi, řediteli továrny a nové přítelkyni, avšak jejich sebejistota vychází z popření skutečnosti. Když se blíží k zhroucení, nachází útěchu ve spřízněných duších i v této bohem prokleté pustině. Existenciální a environmentální román přináší naději, že život může mít smysl i uprostřed trosek a že smrt není naším největším problémem na Zemi.
Kniha sleduje kariéru muže, který je obskurním uchazečem o post prezidenta, a od začátku se potýká s tím, že nedokáže vyslovit smysluplné věty. Jeho dětinská žvanivost se však paradoxně stává silnou zbraní, zatímco se ukazuje, že je úspěšný a bohatý. Příběh, který by se v normální zemi sotva mohl odehrát, vypráví milá asistentka Johanna, jež hledá své místo na světě. Čtenáře zavádí do zákulisí politických kampaní a odhaluje metody, jimiž marketéři manipulují s voliči. Kniha se pohybuje na pomezí etnografické studie a investigativní reportáže, přičemž Johanna s empatií vykresluje každodenní život lidí v zapomenutých koutech republiky. Atmosféra a události evokují pád Říma a kriticky zrcadlí mladou generaci, jež se vyhýbá odpovědnosti a poctivé práci. Ukazuje, jak tradice a selský rozum mohou pomoci nalézt cestu k životní spokojenosti a jak i drobné životní příhody mohou zmírnit pocity zbytečnosti. Budoucí kritici možná použijí termíny jako satira nebo sžíravý humor, ale než si uvědomí, že autor si legraci nedělá, nastává neodvratný konec.
