Ondřej L. Hrabal Libri

Třetí sbírka Ondřeje Hrabala se jazykově rozpíná od útržkovitých záznamů po rozbujelou imaginaci vášně, obrací zejména do minulosti – té intimní v doteku s kolektivní. Zpochybňuje prastaré příběhy, ale zpochybňuje vlastně jazyk jako takový, lidskou řeč. Ve světě jeho sbírky je komunikace možná jen stěží – nerozumí si lidé mezi sebou, ale ani subjekt sám vykořeněný z tradic, příběhů, ze společnosti, vztahů i života. Subjekt, který se zmítá mezi potřebou angažovanosti a rezignace pod tíhou sebedestruktivního „pokroku“. Zbývá jen jeho paměť, ze které se vyjevují ty nejdůležitější fragmenty vzpomínek na prchavé štěstí, záchytné body jeho lidství.

Čechov má Racka, Hrabal Racky! Protože Hrabal dobře ví, že racek nikdy není sám, třebaže jediné, co doopravdy vlastní, je jeho vlastní samota. Ten samý Hrabal, co na Letné slamoval pro tři sta tisíc lidí, ten samý Hrabal, co spojil rap s cimbálem, a je tak ještě renesančnější než v minulosti. Jeho nová poezie je navíc obnaženější a bolavější. Údernější. Radikálnější. A jestli vám ve své debutové sbírce nedovolil se usmát, v té druhé vám nedovolí dýchat.

Amur, blešivec, cvrčilka… Každé zvíře si zaslouží svoji báseň! A nezáleží na tom, jestli je to jepice, tasemnice či pijavice. My chceme zkrátka básně i o divných tvorech. A pěkně od A do Z. Co písmeno, to jedno zvíře, které žije nebo žilo na našem území. To jako i na Q, W, X a Y? No jasně! A některá z nich dokonce ani nikde jinde než u nás nežijí. Jsou to zkrátka endemiti. Ende-co? Endemiti čili organismy žijící jen a pouze v určité oblasti. Austrálie má klokana a my máme jepici krkonošskou. V téhle knížce se zkrátka dozvíte spoustu věcí. Mistr České republiky ve slam poetry Ondřej Hrabal sestavil spolu s ilustrátorkou Alžbětou Zatloukalovou Göbelovou pestrobarevnou sbírku rozpustilých, drzých, vtipných i trefných básniček, nad kterou by možná před pár lety učitelé omdlévali. Tohle se do čítanek nejspíš nedostane. Naštěstí! Nad touto poezií si nikdo záda hrbit nebude. Tyhle básničky se totiž líp hulákají na lesy.

Ondřej Hrabal – mimo jiné mistr ČR ve slam poetry, prozaik a organizátor kulturního života – se hlásí o slovo se svým básnickým debutem. Nezkoušej se usmát. Proč? Není čemu? Není na koho? Nebo by to snad bylo nevhodné? Jak už to u poezie bývá, odpovědi musí každý hledat sám. Hrabal ovšem nabízí pomocnou ruku, a to v podobě až téměř vražedné lapidárnosti, nezpochybnitelné vzdělanosti a především důvěryhodnosti. Jako málokdo vidí souvislosti tam, kde leckdo tápe, proto je nutné mít jej v hledáčku, neboť nikdy nevíme, jak daleko nás zavede.

Ydris je počátečním dílem epické fantasy ságy, která zahrnuje ilustrace, hudbu a rozsáhlou mapu. Příběh, obohacený písněmi a vlastními jazyky, se odehrává v propracovaném světě s pestrou historií a kulturou. Magie s limity, bytosti inspirované slovanskou mytologií, humor a intriky vytvářejí fascinující atmosféru. Dějiny Avirie jsou psány krví, od osídlení a bojů se stvůrami, přes rodové války a povstání. Mír je v této zemi vzácný, a bohové se zdají být proti němu. Orseon Delran se ujímá trůnu, ale jeho vláda je ohrožena odporem některých rodů a uprchlíků Acrela a Artianase z rodu Zanfree. Rytíři Bratrstva a Stříbrné kněžky představují pilíře moci v chaotické situaci, zatímco ve městě se blíží válka nočních cechů. Wrael, prohnaný loutkář, manipuluje událostmi z pozadí a je najímán cechmistry i správcem města, aby sledoval podezřelou bělovlasou ženu. Daleko za hranicemi království, v zemi Waleyrská divočina, se mladý barbar probouzí z opakujících se vidění, z nichž si pamatuje zasněžený průsmyk, majestátní chrám a bělovlasou ženu. Jeho osud se neodmyslitelně proplétá s událostmi v Avirii.