Tři medailony význačných průkopníků ze světa lékařství - zvláště psychiatrie - F. A. Mesmer, M. Baker, S. Freud.
Věra Macháčková Riegerová Libri
Sposa a diciassette anni di Francesco Giuseppe, Elisabetta di Wittelsbach ("Sissi") abbandonò le foreste della Baviera per il mondo dorato e soffocante della corte di Vienna. Coraggiosa e fragile, malinconica ed eccentrica, Sissi non volle accettare nessuno dei ruoli che la tradizione e l'ambiente le assegnavano. L'intera sua vita, interrotta nel 1898 dalle pugnalate di un anarchico, fu un tentativo di sottrarsi al destino di "gabbiano prigioniero nel castello", una fuga continua dai rituali e dal formalismo della vita di palazzo. Desiderando essere qualcosa di più della consorte di un imperatore, di affermare in ogni modo la propria individualità, Sissi farà di sé una donna speciale. Amazzone provetta, eccelse nei tornei di caccia; poetessa dilettante, lasciò oltre cinquecento pagine di versi; giovane splendida, riuscì a trasformare la propria bellezza in un mito ineguagliabile. Nell'appassionata biografia della Hamann, che ha dedicato a Sissi anche un volume fotografico, rivive una donna di sensibiltà e intelligenza straordinarie, una sovrana anomala e sognatrice, condannata a un destino di infelicità.
«Dieses Buch will keineswegs eine systematische Geschichte sämtlicher seelischen Heilmethoden sein. Mir ist es nur gegeben, Ideen in Gestalten darzu-stellen. Wie ein Gedanke in einem Menschen Wachstum gewinnt und dann über diesen Menschen hinaus in die Welt, dieses geistig-seelische Geschehnis scheint mir immer eine Idee sinnlicher zu veranschaulichen als jedes historisch-kritische Referieren. Darum habe ich mich begnügt, nur drei Menschen zu wählen, die, jeder auf anderem und sogar gegensätzlichem Wege, das gleiche Prinzip der Heilung durch den Geist an Hunderttausenden verwirklichten: Mesmer durch suggestive Verstärkung des Gesundheitswillens, Mary Baker-Eddy durch die chloroformierende Ekstatik der Glaubenskraft, Freud durch Selbsterkennung und damit Selbstbeseitigung der unbewußt lastenden Seelenkonflikte.» Stefan Zweig
[Trovi un'edizione con copertina alternativa per questo ISBN qui] Il 3 settembre 1786 Goethe partì improvvisamente dal Granducato di Weimar per l'Italia, dove si trattenne per circa un anno e mezzo. Pubblicato da Goethe in due riprese (1816-17 e 1829), il Viaggio si colloca tra l'autobiografia, il romanzo di formazione, il saggio e il diario di viaggio. Il tessuto narrativo dell'opera rimanda però a una struttura più profonda, a quei principi etici ed estetici che costituiscono la vera Bildung, che Goethe ottantenne ritiene ancora validi e che sono espressamente menzionati o mediati da episodi, sensazioni, descrizioni dei paesaggi, delle città, del patrimonio artistico italiano. L'introduzione di Lorenza Rega indaga le concezioni filosofiche ed estetiche che stanno alla base del Viaggio.
Reportáž o osudech černého lidu v Americe od poč. 17. stol. až po naše dny, vyprávění vystavěné na příbězích a osudech jednotlivců. Pokud jde o líčení prvních let pobytu černého obyvatelstva v Americe, je líčení založeno na základě deníků, životopisů a j. pramenů, pokud jde o novější dobu, na podkladě vyprávění býv. černých otroků atp. - Na ideolog. nedostatky knihy upozorňuje v čes. doslovu V. Macháčková: "Je to faktografie, jejíž autor, pokrokový bojovník za práva černochů, volá po sociální spravedlnosti pro své černé bratry a sestry ve Spojených státech amerických, aniž si uvědomuje základní skutečnost, že americký imperialismus není schopen uskutečnit jeho požadavky - opravdové osvobození a zrovnoprávnění černých s bílými. To může nastat teprve po zničení kapitalismu v USA, teprve s příchodem socialismu, s odstraněním vykořisťování jak bílého, tak černého proletariátu . . . To, že autor nedošel v řešení hlavního problému až sem, umožnilo ovšem, aby tato knížka v USA - této "zemi neomezených svobod" vůbec mohla vyjít; my se tedy musíme spokojit bohatým materiálem, sneseným v této knize a doplnit jej sami výkladem, který by byl uvnitř hranic USA, neamerickou činností."
