Luis Scafati Libri

Mistr a průkopník hororových příběhů vám představuje to nejlepší ze své tvorby. Dokonale napsané příběhy doprovází ilustrace argentinského malíře Luise Scafatiho. "Nežádám, abyste uvěřili tomuto šílenému a zároveň docela obyčejnému příběhu, který vám tu hodlám vylíčit, a ani to nečekám. Opravdu bych byl blázen, kdybych v to doufal, zvlášť když příhodě nemohu uvěřit ani já sám. Přesto blázen nejsem a určitě se mi to nezdálo. Ale zítra mám zemřít, a tak chci dnes ulevit svému svědomí. Rád bych světu předložil, jednoduše, stručně a bez složitého vysvětlování, k čemu došlo v mém domě. Ve svém důsledku mě tento podivuhodný sled děsivých událostí silně potrápil a nakonec docela zničil." Těmito slovy začíná známá próza E. A. Poea - Černý kocour. V této i v ostatních povídkách našeho výběru se čtenář setkává s jinou, temnější realitou, rozum se střetává s nepravděpodobností a objevuje se nadpřirozeno. Poe je právem považován za průkopníka hororových příběhů, který svými texty ovlivnil generace spisovatelů a pro mnohé z čtenářů zůstává dosud nepřekonán. Originální ilustrace známého argentinského umělce Luise Scafatiho výjimečným způsobem dotvářejí atmosféru Poeových příběhů. V knize naleznete tyto povídky: Černý kocour Jáma a kyvadlo Předčasný pohřeb.

Il 14 agosto 1912 Franz Kafka affida a un editore di Lipsia i diciotto testi intitolati "Betrachtung". Costituiranno il suo primo libro, che dedicherà a Max Brod. Stupore, irritazione, ammirazione furono le reazioni suscitate all'epoca da questa pubblicazione. Sono vere e proprie miniature poetiche che mettono in risalto l'aspetto precursore dell'opera di Kafka. Vi si trovano riuniti, in un'atmosfera di libertà sperimentale, tutti i modelli e i temi narrativi presenti nei maggiori libri dell'autore. In una lettera a Felice Bauer del 29 dicembre 1912 Frank Kafka scrive a proposito di "Meditazione": "C'è invero un deplorevole disordine, o meglio, ci sono lampi di luce in una confusione infinita e bisogna veramente guardare molto da vicino per vederci qualcosa"

Accompagnato da ininterrotta fortuna, riconfermata dal successo del film di Francis Ford Coppola, Dracula di Bram Stoker è l’ultimo grande romanzo gotico e al tempo stesso, forse, il più famoso: spettrale, altero, spietato e sottilmente erotico, il pallido Conte (il cui nome è ormai sinonimo di vampiro) appartiene a quei pochi personaggi che entrano a far parte dell’immaginario collettivo, impongono un genere, divengono un simbolo. «Una figura», notava Thomas Wolf, «che costringe a confrontarci con misteri primordiali: la morte, il sangue, l’amore e i loro reciproci legami», cosicché «il risultato cui Stoker perviene è questo: ci fa comprendere, attraverso la nostra esperienza, perché si dice che il vampiro sia invisibile allo specchio. Egli c’è, ma noi non lo riconosciamo, dal momento che il nostro stesso viso lo cela».