Jiří Padevět Libri

The book guides English-speaking readers through locations associated with the jump group Anthropoid, which executed the assassination of Deputy Reich Protector Reinhard Heydrich on May 27, 1942. It explores the jump site, the flats of the parachutists' supporters, and the attack location. The conclusion highlights the Orthodox Church of Saints Cyril and Methodius in Resslova Street, a significant site of the parachutists' last stand. Divided into three chronological sections, the first describes locations outside Prague where the parachutists operated from their jump in Nehvizdy on December 29, 1941, to their move to Prague. The second section covers their stay in Prague until May 27, 1942. The third focuses on the events of the assassination, the escape and hiding of the attackers, and their final confrontation with German forces in the besieged church. It also discusses Heydrich's death and the subsequent Gestapo hunt and reprisals against supporters and family members of the parachutists. Readers will find photographs of the birthplaces of seven parachutists, memorial plaques, and a list of individuals executed for aiding in the attack's preparation. Locations are marked with street names in Czech and German, along with descriptive and orientation numbers, and are numbered and mapped for easy reference. The text is accompanied by numerous photographs of people, buildings, memorials, and documents.

Kniha zavede zájemce na místa konspiračních schůzek odbojářů, do bytů rodin podporovatelů parašutistů, připravujících atentát na Reinharda Heydricha, do kanceláří krycích firem Sicherheitsdienstu, do tajné porodnice, zřízené gestapem, na místa, kde trpěli pražští židé, do podzemí, kde nacisté připravovali výstavbu podzemních továren, do sálů, kde se scházeli čeští fašisté a na barikády a velitelská stanoviště Pražského povstání. Zároveň ukáže, že i během okupace byla Praha místem, kde i přes nacistický útlak existovaly ostrůvky svobody a kulturního života. Publikace je doplněna velkým množstvím dosud nepublikovaného obrazového materiálu a přehlednými mapkami.

Publikace přináší ve členění podle krajů ČR formou místopisných hesel informace o násilnostech nacistické branné moci páchaných na civilním obyvatelstvu mimo bojové situace a mimo místa k represím přímo určená. V knize najdete zločiny spáchané mezi březnem a květnem 1945. Čtyřmi hlavními skupinami násilností jsou protipartyzánské operace na Valašsku a na jihovýchodní Moravě, potlačená povstání a následné represe, jako například v Přerově, Velkém Meziříčí nebo v Trešti, násilnosti spáchané na vězních během pochodů a transportů smrti především v západních a jihozápadních Čechách a nakonec střelba do obyvatel sledujících vojenské ústupové kolony.

Represe – rezistence – holocaust – státní a okupační správa – kolaborace – bojové operace – kultura – všední život Kniha Kronika protektorátu zachycuje den po dni události ve státní správě, odboji či kultuře. Kronikovou formou – přesné datum a stručný popis určité události – zaprvé nabízí přehled o tom, co se tehdy událo. V neposlední řadě však podává určitou syntézu dějin „všedního“ dne protektorátu, když zcela automaticky dává jednotlivé události do souvislostí. Během šesti let protektorátu se změnily nebo skončily miliony lidských osudů. Někdo zahynul, někdo přišel o blízké či o majetek, někdo našel odvahu a někoho pohltil strach. Česká rezistence, nacistická i protektorátní represe, holocaust českých a moravských Židů, genocida Romů a takzvaných asociálů, bojové operace americké, sovětské, ale i rumunské armády měnily osudy lidí, včetně těch, kteří se do poslední chvíle domnívali, že zůstanou stát na okraji historické katastrofy a nic se jim nestane.

Autor postupuje svojí tradiční metodou místopisného průvodce a přibližuje čtenáři místa v dnešní České republice, na kterých zřídila nacistická okupační moc nebo protektorátní úřady tábory za účelem koncentrace a izolace politických odpůrců, Židů, Romů či pracovních sil. V průvodci najdete pobočky velkých nacistických táborů, jako byly Auschwitz, Flossenbürg nebo Gross-Rosen, tábory zřizované bezprostředně po záboru pohraničí a určené především k internaci politických odpůrců z řad českých Němců, tábory určené k internaci Romů, pracovně-výchovné tábory určené pro občany protektorátu nebo poměrně neznámé tábory pro maďarské Židy, vznikající v roce 1944 především na jižní Moravě. V knize je u řady táborů uveden seznam zemřelých či zavražděných vězňů a dostupné údaje o velitelích nebo dozorcích táborů. Kniha je doplněna řadou dosud nepublikovaných fotografií.

Tábory nucené práce, nápravně pracovní tábory, pracovní útvary vězňů a internační místa duchovních 1948 až 1962 Autor postupuje tradiční metodou místopisného průvodce a přibližuje čtenáři místa v dnešní České republice, na kterých totalitní komunistický režim zřídil lágry a která jsou neodmyslitelně spojená s komunistickým terorem, páchaným na nevinných obětech. Průvodce zachycuje období od roku 1948 do počátku 60. let minulého století. Většina lokalit, kde existovaly tábory nucené práce, pracovní tábory nebo nápravně pracovní tábory, tedy místa internace a násilí zřízená komunistickým režimem, vypadá dnes zcela jinak než v padesátých letech a čtenáře jejich proměna překvapí. Nejen proto je nutné připomínat, co a kdy se na těchto místech odehrálo. Je důležité pamatovat si, kdo za tímto smutným obdobím stál, abychom se vyhnuli jeho opakovaní.

Český bestiář přináší příběhy několika mužů, kteří se účastnili zásadních historických zlomů naší moderní historie a kteří z našeho pohledu fatálně selhali. Všichni, i když různou měrou, se podíleli na provozu dvou totalitních režimů. Režimu instalovaného nacistickým Německem, jemuž dnes říkáme protektorát, a toho instalovaného komunistickým Sovětským svazem, kterému dnes říkáme komunismus. Podíleli se ze ziskuchtivosti, v ideologické zaslepenosti, z mladické nerozvážnosti, z vrozené touhy po moci nebo když se domnívali, že dobře činí. V iluzi, že budují lepší svět, protože ten předchozí, demokratický byl plný chyb a nespravedlnosti. V knize najdete příběhy, jež by nepodloženy archivními dokumenty vypadaly jako vymyšlené pološíleným scenáristou. Příběhy, jejichž aktéři se přizpůsobovali době tak usilovně, až zavinili, nebo přímo způsobili smrt jiných lidí. Příběhy, které jsou sice ukryty ve stínu velkých dějin, ale zároveň do nich zasahují, promítají je do běžného světa a ukazují nám poměrně nemilosrdně, jakými cestami se ubírá selhání. Selhání, kterého bychom se třeba dopustili také. Buďto jako poslové lepšího příštího, jako lidé obohacující se na neštěstí své vlasti, nebo jako lidé, kteří jen chtěli přežít temnou dobu.

Pro Jiřího Padevěta je historie víc než jen sled dat a událostí. Jeho historické práce, mapující události druhé světové války v Čechách a na Moravě, dokážou z na první pohled banálního průsečíku míst a dat extrahovat konkrétní lidské osudy, často neveselé, někdy hrdinské. Autor knih Průvodce protektorátní Prahou, Krvavé finále a Krvavé léto ve věcném popisu často hrůzných válečných událostí pátrá po obecném smyslu lidství a tom, co dělá člověka tím, čím je. V knižním rozhovoru s publicistou Luďkem Staňkem Jiří Padevět vysvětluje, proč jej přitahují právě temné stíny poslední války na českém území a kde se v něm bere touha jít a dívat se tam, odkud ostatní často odvracejí zrak. Úspěšný autor, nositel ocenění Magnesia Litera, nakladatel a knihkupec navíc odhaluje, proč je fascinován dílem Karla Hynka Máchy a jakou roli podle něj hraje historie nedávná, alternativní, paralelní, ale i historie míst v životě člověka.

Podtitul: Odbojová činnost legendární skupiny a vysílací místa radiostanic Sparta I a Sparta II. Publikace provede čtenáře po místech spojených s legendární odbojovou organizací Tři králové. Navštíví místa, na kterých připravovali výbušniny a ilegálně vysílali Josef Mašín, Václav Morávek a Josef Balabán, ale také řada jejich spolupracovníků. Zvláště v případě vysílacích míst radiostanice Sparta I se jedná o zapomenuté hrdiny, které tato kniha snad důstojně připomene.

Kronika druhé republiky: vláda, Slovensko, Podkarpatská Rus, antisemitismus, ozbrojené střety, kultura. Druhá republika trvala velmi krátce, od podzimu 1938 do jara 1939. Přesto se na těchto z historického pohledu několika málo dnech dá velmi dobře pozorovat rozpad státu, svíraného v podstatě ze všech stran nepřáteli. Tento rozpad nezpůsobili pouze vnější nepřátelé a evropské velmoci, ale také obyvatelé Československa, pro které byla československá idea prázdným pojmem. Na osudu obyvatel druhé republiky se bohužel dá také velmi dobře pozorovat, jak snadno se společnost otočí zády k těm nejslabším, ať už to byli uprchlíci z pohraničí, političtí emigranti nebo Židé.

Kniha koncipovaná jako historický průvodce zavede čtenáře na místa spojená s komunistickou represí proti občanům Československa, na místa, kde byli vězněni a mučeni lidé, kteří nesouhlasili s komunistickým režimem, do bytů, kde se scházeli protikomunističtí odbojáři s kurýry tajných služeb demokratického světa, i do bytů, kde tvořili spisovatelé či malíři, nebo na místa, odkud poprvé vysílala Československá televize.

Třetí republika, která trvala od jara 1945 do 25. února 1948, byla zdánlivě demokratická. Opravdu pouze zdánlivě, některé předválečné politické strany byly zakázány, někteří občané zbaveni volebního práva. Těmito třemi roky se vinou dvě hlavní dějové linie, jednak linie „národní očisty“, tedy vyhnání českých a moravských Němců, jednak nástup komunistů k moci, jako vždy plný lží, brutality a podporovaný Sovětským svazem. Třetí republika je především příběhem o destrukci státu, zaštítěné ušlechtilými hesly.

Jak vznikala ukrajinská státnost a založil Ukrajinu skutečně Lenin, jak tvrdí ruská média? Kdo byli „banderovci“ a proč toto téma dodnes vzbuzuje tolik vášní? Co byl ukrajinský Majdan a byla rusko-ukrajinská válka nevyhnutelná? Tato kniha vybízí k rozhovoru o složitých kapitolách ukrajinských dějin a pokusí se čtenářovi přiblížit moderní dějiny Ukrajiny a její současný boj bez propagandistických klišé a historických mýtů.Kniha je rozhovorem mezi Kyjevem a Prahou v zimě 2022, v době, kdy na Ukrajině již skoro rok trvá plnohodnotná válka. V průběhu minulého roku se Ukrajina opět objevila ve všech zprávách, v únoru 2022 Rusko zahájilo plnohodnotnou invazi na Ukrajinu a tento stát se ocitl ve středu zájmu všech světových médií a veřejnosti. Ruská válka proti Ukrajině ale ve skutečnosti trvá už osm let a ze strany Ruské federace je v neposlední řadě obhajována za pomoci dějin a jejich překrucování. Po mnoho let se dějiny a současnost Ukrajiny staly předmětem manipulací a nástrojem v hybridní válce, kterou Ruská federace vede proti Západu. Ukrajinský příběh se až do uplynulého roku nacházel v zajetí mnoha mýtů, které můžeme často slyšet i v České republice.

V knize Krvavé léto 1945, volně navazující na předchozí autorovu knihu Krvavé finále, najde čtenář informace o násilnostech, které se odehrály na území dnešní České republiky v období květen-srpen 1945. Jedná se především o události spojené s tzv.divokým odsunem českých a moravských Němců, ale také o události, při nichž jsou pachateli vojáci Rudé armády a dalších armád operujících na našem území. Události jsou zpracovány formou místopisných hesel a autor je záměrně nijak nehodnotí, pouze se snaží popsat, co se na daném místě stalo. Při četbě si čtenář uvědomí, že násilí, které vyvolalo nacistické Německo, neskončilo 8. května 1945, ale bohužel pokračovalo dále, byť s jinými aktéry v roli pachatelů i obětí. Text publikace je doplněn rozsáhlým obrazovým materiálem.

Neobvykle koncipovaná kniha sestavená ze zpráv dobového tisku, policejních vyhlášek, výslechových protokolů gestapa a krátkých prozaických útvarů se touto kombinací snaží čtenáři přiblížit atmosféru protektorátu Čechy a Morava. Pro bližší vhled do atmosféry Prahy v těžkém roce 1942 je kniha doplněna bohatým obrazovým materiálem.

Pokud se podíváme na mapu okupované Evropy nebo alespoň na její centrální část, tedy na Evropu střední, uvidíme krajinu posetou koncentračními tábory a jejich pobočkami, pracovními a převýchovnými tábory a tábory zajateckými. Ušetřeno nebylo ani území dnešní České republiky, ačkolivvětšina poboček koncentračních táborů se nacházela na území odtrženém od Československa v roce 1938 nebo na území výcvikových prostorů Waffen-SS, které nespadaly pod protektorátní jurisdikci. Přesto i na území takzvaného Protektorátu Čechy a Morava existovaly pobočky koncentračních táborů, tábory internační, převýchovné i zajatecké. Především táborů pro válečné zajatce a táborů pro zahraniční dělníky, z nichž někteří pracovali pro třetí říši dobrovolně, bylo na našem území takové množství, že je prakticky vyloučeno je všechny zmapovat a popsat. Celkem fungovalo na území dnešní České republiky více než 600 táborů – počet, který asi většinu čtenářů překvapí, stejně jako fakt, že v blízkosti jejich bydliště existovalo nacistické represivní zařízení různého určení.

Rok 1945 přinesl konec války, ovšem zlo nikam nezmizelo. A najít si mohlo každého. Jiří Padevět přichází s novým souborem svých oblíbených mikropovídek. Ukazuje v jiném světle rok 1945, který poválečná propaganda zobrazovala jako rok osvobození a světlých zítřků. Pozadí konce války bylo ale pro mnoho lidí děsivé. V nepřehledných situacích nikdo nevěděl, kde končí spravedlnost a začíná pomsta, kdo je přítel a kdo nepřítel, kde číhá nebezpečí a kam se před ním ukrýt. Padevět čtenáře sugestivně vtahuje přímo do mezních životních okamžiků, nechává rozestoupit řádky učebnic a znovu se mezi nimi snaží oživit to, co čas pohřbil pod tiskařskou černí: osudy jednotlivých lidí, kteří se pod vahou dějin buď zlomili, nebo je dokázali unést.

V knize navštívíme místa spojená s životem, odbojovou činností a především útěkem členů odbojové skupiny bratří Mašínů do Západního Berlína. Ať už si myslíme o třetím odboji cokoli, je nesporné, že tento útěk je jedním z největších příběhů studené války. Díky této publikaci má čtenář možnost následovat členy skupiny až na předměstí dnešního Berlína.

Kniha přiblíží nejen historii samotné osady Ležáky, ale doplní ji o kontext odboje napojeného na výsadky z Velké Británie v širším regionu. V jednotlivých kapitolách čtenář najde příběhy nejen parašutistů a jejich podporovatelů, ale i příběhy příslušníků nacistického represivního aparátu, jehož nasazení v tomto prostoru bylo masivní. Přesto, že příběh osady Ležáky a jejích obyvatel je příběhem tragickým, zároveň je jedním z nejheroičtějších příběhů druhého odboje. Kniha se věnuje i historii památníku Ležáky po osvobození a je doplněna řadou málo známého obrazového materiálu.

Kniha povídek Dvacet minut na vsi autora Jiřího Padevěta zavádí čtenáře mezi obyčejné lidi žijící své běžné životy plné práce, starostí, ale i zábavy, radostí a občas poklidných chvil. Tisíce podobných střípků životů se odehrávaly a odehrávají v Evropě každý den, mění se kulisy, mění se společenská uspořádání, mění se počasí, ale lidé zůstávají. Hrdiny příběhů mohou být úplně cizí lidé, vzdálení tisíce kilometrů, nebo třeba někdo, koho znáte. Všechna gesta, pohyby, úsměvy a situace, které se prolnuly několika mikropříběhy, se možná staly v jiné časové posloupnosti, v jiné vesnici, v jiné zemi a jiným lidem. Ale docela jistě se staly...

Okamžiky na první pohled banální, ale už na ten druhý osudové Jsou chvíle, o které se lze poranit jako o trní. Jako by se v nich čas na chvíli zastavil jen proto, aby se náhle rozběhl mnohem rychleji a dějiny jejich prostřednictvím dokázaly uvolnit všechnu svoji nastřádanou sílu. Hodnotit je a detailně zkoumat je však možné až s dostatečným odstupem. Někteří lidé se v nich ocitnou víceméně náhodou, jiní je sami vyhledávají. A někteří jejich síle podlehnou a jiní vytrvají. A my? Jak bychom se zachovali, kdybychom netušili, jak to všechno jednou skončí? Dvojnásobný držitel ceny Magnesia Litera Jiří Padevět už dávno dokázal, že umí s takovými okamžiky i lidskými příběhy zacházet a znovu jim ve svých črtách vdechnout život. Nyní přichází s novou knihou plnou zdánlivě všedních mikropříběhů, které předcházejí zlomovým událostem známým z učebnic dvacátého století. Tentokrát je popisuje především prostřednictvím originálních črt ze života obyčejných lidí, kterým dějiny daly velká jména.

Od konce května do začátku června 1945 bylo v Postoloprtech zavražděno minimálně 763 civilistů, ale obětí bylo zřejmě ještě více. Někteří ze zavražděných byli příslušníky NSDAP, SS nebo SA, ale i ti měli stanout před řádným soudem, nikoli před popravčí četou. Většina obětí se provinila tím, že mluvila německy. Tento zločin nespáchali lokální mstitelé či snad takzvaní partyzáni poslední minuty, kteří začali proti nacismu udatně bojovat 8. května 1945 odpoledne, ale pravidelné jednotky československé armády. Tento zločin byl dva roky po jeho spáchání vyšetřován parlamentní vyšetřovací komisí, která dospěla po výsleších řady aktérů a svědků k závěru, že k vraždám sice došlo, ale měly svoje dobové opodstatnění a nikdo za ně není přímo odpovědný. Tato kniha vypráví příběh vražd, které nikdo nenařídil, nikdo nespáchal a nikdo nevyšetřil.

Cesta za Karlem Hynkem Máchou, jedním z nejvýznamnějších českých básníků, nabízí unikátní pohled na jeho život a místa, která navštívil. Mácha nebyl jen básník, ale také zdatný chodec a vášnivý poutník, který prozkoumal české hrady, zámky, hory a další romantické lokality. Tato kniha je určena romantickým poutníkům i turistům, kteří chtějí následovat jeho kroky. Autor rozšířil výběr lokalit o místa spojená s Máchovým životem, jako jsou místa jeho narození, dětství a zaměstnání. Kniha obsahuje nádherné barevné fotografie, které lákají k výletům a objevování historie. Máchovy cesty jsou rozděleny do několika oblastí, přičemž každé heslo se zaměřuje na konkrétní lokalitu, jako jsou hrady a města, která básník navštívil nebo v nichž prožil významné okamžiky. U každého místa je uveden současný a historický název, stručná charakteristika a kontext Máchovy návštěvy. Dále jsou zahrnuty informace o jeho kresbách a historie místa. Každé heslo obsahuje také praktické turistické informace, včetně odkazu na mapu a GPS souřadnice. Text je doplněn o barevné fotografie a vydán v brožované verzi.

Co všechno bychom mohli vědět o Leninovi, ale interpretace dějinných okamžiků, jejichž kontury jsou pevné a neměnné, nám to nedovolí. Kniha oceňovaného autora a svérázného interpreta mnoha zajímavých historických publikací vybízí čtenáře k zamyšlení nad rozmanitou možností všedních i svátečních dnů jednoho revolucionáře. Potkal se někdy Vladimir Iljič Lenin s Rasputinem, rozmlouval s Konstantinem Ciolkovským o raketách a nosil Naděždě Krupské nákupy? Začala nenávist mezi Leninem a Trockým krádeží jízdního kola? Ilustrovaný text Jiřího Padevěta Vladimir Iljič Lenin v obrazech hledá a nachází odpovědi prakticky na všechny otázky z počátků ruského bolševického hnutí.

Nahlédněte do pohnutých osudů lidí, kteří se zapojili do boje proti komunistickému režimu. Třísky svobody jsou novou knihou mikropovídek Jiřího Padevěta, ve kterých se spisovatel, knihkupec, nakladatel a dvojnásobný držitel ceny Magnesia Litera vrací do období komunistického teroru, nastoleného po únoru 1948. Padesátá léta minulého století představuje jako temné a krvavé období osudových střetů pravdy a lži, touhy a skrčenosti, jako dobu, která proti sobě stavěla kladiva a pistole, myšlenky a ideologie a která zrůdně pošlapala a potrestala i ten nejmenší sen o svobodě. Znovu se přitom opírá o zdánlivě drobné momenty a fragmenty životů zachycené těsně předtím, než se promění v okamžiky osudové, které mistrně popisuje místy až s básnivou uhrančivostí. Jejich prostřednictvím připomíná hrdinství i selhávání známých i méně známých postav naší historie. Jejich skutky totiž stále prostupují i do současnosti — pro někoho jako varování, pro někoho jako inspirace.

Všední lidské životy v okamžicích, které se později stanou historickými Kdo byl chlapec, kterému mladý Ludwig Wittgenstein namaloval krémem na boty pod nos knírek? Proč si pomocník pražského kata Robert Týfa vzal do práce rezervní košili? Co dělal Edvard Beneš ve chvíli, kdy si Klement Gottwald všiml, že má každou ponožku jinou, a jakou roli se učila Jiřina Švorcová, když jí došel lak na vlasy? Velké a malé dějiny. Protínají se, nebo míjejí? Vědí o sobě, nebo mají každé svůj vlastní rytmus? Spisovatel a historik Jiří Padevět v úsporně načrtnutých situacích a mikropříbězích ukazuje, že ani ve chvílích, kdy se tvoří dějiny, nepřestávají být jejich aktéři, strůjci nebo oběti obyčejnými lidmi, kteří se potýkají se svými slabostmi, životními stereotypy a představami o budoucnosti. Tragická monumentalita dějin procházející dírou na ponožce. Krém na boty, který rozhodne o osudech národů.

Střepy časů, krajin, konspirací V krátkých prózách se protnou místo, čas, historická postava s postavou fiktivní. Toto protnutí snad spustí fantazii čtenáře směrem do historie i směrem do krajiny. Střepy mohou lámat světlo, mohou se stát zrcadlem a mohou při neopatrné manipulaci i poranit. Nalezený deník V městečku, zřejmě za první republiky, zcela jistě v Čechách nebo na Moravě, umírají nejdříve psi, pak lidé, pak zase psi a mezitím se hledají nejdříve jedna, pak dvě a nakonec tři vycpané veverky, které jsou zřejmě klíčem nejen k mrtvým, ale i k podzemním chodbám pod městem.

Naše dvacáté století bylo plné bojů, proher, vítězství, ale především paradoxů, často se krčících ve stínu velkých dějinných událostí. Kniha Republika, jejímž prostřednictvím nás známý spisovatel, nakladatel a držitel řady literárních ocenění Jiří Padevět zavádí do období mezi lety 1918—1990, se pokouší přiblížit naši moderní historii na ploše 73 povídek. Vyprávějí o chvílích, které jsou z pohledu „velkých“ dějin nepodstatné, až banální, ale z pohledu lidí, kteří je prožívali, byly naopak naprosto zásadní. Často změnily životy jejich aktérů nečekaným a drastickým způsobem. A to jak směrem k zoufalství, tak i k naději, která trvá.

Dějiny nejsou jen sledem bitev, válek a diplomatických jednání, ale především sledem možná nepravděpodobných setkání obyčejných i neobyčejných, sledem příběhů, které se možná staly, nebo které možná jenom někdo vyprávěl a někdo další překroutil. Krátké povídky, shromážděné jako „Poznámky k dějinám“, prozradí čtenáři, jak to opravdu bylo s Jackem Rozparovačem, kdo sepsal pro ruskou tajnou policii Protokoly sionských mudrců, nebo jak se choval během nacistické okupace již dospělý Kája Mařík.

Kniha rozhovorů s profesorem Jiřím Drahošem přináší cenné poselství o druhé polovině 20. století, prožité v prostředí české vědy. Profesor Drahoš hovoří otevřeně o svém dětství v Jablunkově, o studiu chemie v Praze a o své vědecké kariéře, která vyvrcholila v posledních osmi letech funkcí předsedy Akademie věd České republiky. Srozumitelným způsobem představí obor chemického inženýrství a rovněž fungování AV ČR. Během vyprávění se dotkne také světa hudby, kterého se účastní nejen jako posluchač, ale i jako sborový zpěvák.

Průvodce zavede čtenáře na známá i méně známá místa spojená s útoky henleinovců a Freikorpsu na československé bezpečnostní složky i civilisty na podzim roku 1938. Stranou pozornosti autora nezůstala ani činnost polských diverzních jednotek a polské armády proti Těšínsku, Slovensku a Podkarpatské Rusi. Kniha nekončí obsazením odtrženého území, ale líčí i pokračující násilí, zaměřené zejména proti Židům, Čechům a německým antinacistům.

Dvojnásobný držitel ceny Magnesia Litera Jiří Padevět se proslavil povídkami plnými zdánlivě všedních mikropříběhů, které předcházejí zlomovým událostem známým z učebnic dějepisu. Uměl Edvard Beneš stavět sněhuláka? Kvůli čemu se o Vánocích 1941 popral Jan Kubiš s Jozefem Gabčíkem? Padevět ukazuje, že historie je to, co možná právě teď prožíváme, aniž si to uvědomujeme. A že existují momenty, na kterých nezáleží, dokud jim nezvratnost nedá význam.

Profesor Rudolf Zahradník byl v letech 1993 až 2001 předsedou Akademie věd České republiky, poté jejím čestným předsedou. Především byl ale výraznou postavou vědeckého i společenského života, daleko přesahující hranice své vlasti. V této knize, která je zároveň poctou i jeho paní Mileně, na manžele Zahradníkovy vzpomínají přátelé, rodina, kolegové i žáci, kteří měli všichni možnost zažít laskavou, ale zároveň nesmlouvavou přítomnost Rudolfa Zahradníka a nekonečnou přívětivost jeho manželky.

Seit November 2021 vergriffen und jetzt wieder lieferbar in 4. Auflage: In diesem Buch findet der Leser Informationen über die Gewaltakte, die zwischen Mai und August 1945 auf dem Gebiet der heutigen Tschechischen Republik an Deutschen verübt wurden. Es geht um Ereignisse, die mit der „wilden Vertreibung“ der Deutschen in Böhmen und Mähren verbunden sind. Thematisiert werden auch Vorgänge, bei denen sowohl Soldaten der Roten Armee als auch anderer auf dem Territorium der ehemaligen Tschechoslowakei operierenden Armeen zu den Tätern gehörten. Alle Ereignisse sind in Form von topographischen Stichworten dargestellt und werden vom Autor nicht bewertet oder kommentiert. Hier wird lediglich beschrieben, was an dem angegeben Ort passiert ist. Bei der Lektüre wird klar, dass die vom nationalsozialistischen Deutschen Reich in Gang gesetzte Gewaltmaschinerie am 8. Mai 1945 nicht endete, sondern sich weiter fortsetzte - wenn auch mit anderen Akteuren in der Täter- beziehungsweise Opferrolle. Der Text in diesem Buch wird durch umfangreiches Bildmaterial bereichert.

Nach dem Einmarsch der deutschen Truppen 1939 wurde Prag Hauptstadt des neu errichteten Protektorates Böhmen und Mähren. Auf der Prager Burg nahm der Reichsprotektor seinen Dienstsitz. In der Folge war die Stadt zentraler Ereignisort der nationalsozialistischen Besatzung wie auch des tschechischen Widerstandes (Heydrich-Attentat). Das detaillierte und reich bebilderte Nachschlagewerk von Jiří Padevět zur Moldaustadt während der deutschen Besatzung bis Mai 1945 wurde 2014 mit dem tschechischen Literaturpreis »Magnesia Litera« ausgezeichnet und liegt nun in der deutschen Übersetzung vor. Es ist topographisch, der Aufbau richtet sich nach den heutigen Stadtteilen Prags, und in den jeweiligen Orten chronologisch gegliedert. Das Hauptaugenmerk liegt auf der Unterdrückung jedweden Ungehorsams durch die Besatzungsmacht, der Verfolgung der jüdischen Bürger und dem widerständigen Verhalten der tschechischen Bevölkerung. Es entfaltet sich ein Mosaik, das die unmittelbaren Auswirkungen der Besetzung erfahrbar macht, insbesondere den hohen Blutzoll, den Tschechen und Juden in dieser Zeit bezahlt haben. Padevets Buch schließt viele Lücken in der Forschung zum Protektorat und bietet Grundlagen für historische wie aktuelle gesellschaftliche Debatten, es eignet sich ebenso als Reiseführer für Geschichtsinteressierte.

Pochody a transporty smrti na území dnešní České republiky jsou velmi málo zpracovaným a přitom pro pochopení fungování nacistické politiky konečného řešení velmi zásadním fenoménem. Jejich primárním cílem v závěrečné fázi války (a nejspíše i ve fázi předchozí) zjevně bylo zahladit stopy po tom, čemu nacisté říkali konečné řešení. Pochody se snažily pohybovat po vedlejších silnicích a odlehlých cestách, vězni byli zabíjeni za vybočení z řady či za zpomalení v pochodu. Nebyly jim poskytnuty prakticky žádné potraviny (často jim stráže zakazovaly i jíst trávu), spali pod širým nebem.

Historik Jiří Padevět zpovídá herce a spisovatele Ivana Krause. „Malodivadelník“ se narodil za války židovskému otci, kterého poznal až po jeho návratu z Osvětimi. Zažil absurdity temných padesátých let i formativní léta vojny. Od mládí působil v mnoha divadelních souborech a měl to štěstí hrát v Paříži i Los Angeles. V roce 68 s manželkou Naďou Munzarovou z totality utekl a započal nelehký život emigranta v západních zemích. Vzpomíná plejádu osobností české kultury, které potkal doma i v zahraničí.

Kniha mapuje zaniklá nebo částečně zaniklá lidská obydlí na území dnešní České republiky od roku 1945. Zachycuje historii lokalit se zřetelem na dvacáté století a s důrazem na období třicátých, čtyřicátých a padesátých let tohoto století. Osady a obce zanikaly v důsledku vyhnání českých a moravských Němců, z důvodu budování hraničního pásma, které mělo udržet „šťastné“ občany Československa v komunistickém „ráji“, díky těžbě nerostných surovin a budování vodních nádrží nebo zakládáním vojenských výcvikových prostorů. Méně častým motivem jejich zániku byla výstavba pozemních komunikací či průmyslových areálů. Jednotlivá hesla přinášejí přesné souřadnice zaniklých osad a obcí, informace o počtu obyvatel, národnostním složení nebo o struktuře a počtu provozovaných živností. Bohatý obrazový doprovod umožňuje návrat, i když často jen symbolický, na místa, která už nejsou, ať už to například bylo prosperující město Doupov, vesnice na Broumovsku, nebo odlehlé šumavské samoty.

Kniha mapuje zaniklá nebo částečně zaniklá lidská obydlí na území dnešní České republiky od roku 1945. Zachycuje historii lokalit se zřetelem na dvacáté století a s důrazem na období třicátých, čtyřicátých a padesátých let tohoto století. Osady a obce zanikaly v důsledku vyhnání českých a moravských Němců, z důvodu budování hraničního pásma, které mělo udržet „šťastné“ občany Československa v komunistickém „ráji“, díky těžbě nerostných surovin a budování vodních nádrží nebo zakládáním vojenských výcvikových prostorů. Méně častým motivem jejich zániku byla výstavba pozemních komunikací či průmyslových areálů. Jednotlivá hesla přinášejí přesné souřadnice zaniklých osad a obcí, informace o počtu obyvatel, národnostním složení nebo o struktuře a počtu provozovaných živností. Bohatý obrazový doprovod umožňuje návrat, i když často jen symbolický, na místa, která už nejsou, ať už to například bylo prosperující město Doupov, vesnice na Broumovsku, nebo odlehlé šumavské samoty.

Kniha mapuje zaniklá nebo částečně zaniklá lidská obydlí na území dnešní České republiky od roku 1945. Zachycuje historii lokalit se zřetelem na dvacáté století a s důrazem na období třicátých, čtyřicátých a padesátých let tohoto století. Osady a obce zanikaly v důsledku vyhnání českých a moravských Němců, z důvodu budování hraničního pásma, které mělo udržet „šťastné“ občany Československa v komunistickém „ráji“, díky těžbě nerostných surovin a budování vodních nádrží nebo zakládáním vojenských výcvikových prostorů. Méně častým motivem jejich zániku byla výstavba pozemních komunikací či průmyslových areálů. Jednotlivá hesla přinášejí přesné souřadnice zaniklých osad a obcí, informace o počtu obyvatel, národnostním složení nebo o struktuře a počtu provozovaných živností. Bohatý obrazový doprovod umožňuje návrat, i když často jen symbolický, na místa, která už nejsou, ať už to například bylo prosperující město Doupov, vesnice na Broumovsku, nebo odlehlé šumavské samoty.