Milan Hes Libri

V září 1943 odjely z Terezína na východ první dva transporty s pěti tisíci židovskými vězni do Osvětimi-Birkenau. Při příjezdu neprošli obvyklou selekcí, ale byli umístěni do zvláštního tábora B IIb, kde „směli” živořit v jakémsi volnějším režimu. Ve svých kmenových listech si však nesli označení Sonderbehandlung, zvláštní zacházení, což znamenalo popravu bez rozsudku. Jednání nacistů s českými Židy v Osvětimi vyvolávalo otazníky. K čemu měl tábor sloužit? Měl představovat jakési alibi pro správu osvětimské "továrny na smrt"? Chtěli nacisté sehrát nové divadlo pro zástupce Červeného kříže, jako se jim podařilo v Terezíně? Jaký byl „rodinnému táboru“ vyměřen čas? Kdy a proč se esesáci rozhodli tento tábor zlikvidovat? Autor využívá svědectví přeživších a líčí nejen každodenní život „rodinného tábora“, ale seznamuje i s jeho výraznými osobnostmi a také popisuje plány na vzpouru, která byla odbojovým hnutím v Osvětimi připravována a do níž měli být zasvěceni i „terezínští vězni“. Tragický příběh měl pochopitelně svůj počátek už v nacistické politice vůči Židům, jež vyplývala z plánů na „konečné řešení židovské otázky“ a v plném rozsahu se uplatňovala i v protektorátu. Vyústil v hromadném vraždění v březnu a červenci roku 1944, kdy ze 17 500 vězňů „rodinného tábora” jich přežilo necelých třináct stovek…

Osvobození 1945: Dachau – Osvětim – Terezín Ještě v lednu 1945 se za ostnatými dráty nacistických lágrů nacházelo zhruba 600 tisíc vězňů. Celkový počet vězněných v letech 1933 až 1945, kteří se nedobrovolně ocitli v nejrůznějších německých represivních zařízeních, lze odhadovat na několik miliónů osob. Zvláštní kategorií jsou oběti vyhlazovacích táborů. V jejich případě o uvěznění hovořit nelze. Likvidace či vražda. To jsou ta pravá slova pro zvěrstva, jež byla páchána ve jménu rasisticky orientovaného nacionálního socialismu. Kniha „A brány se otevřely…“ nás postupně provází posledními okamžiky existence táborů v Dachau, Osvětimi a Terezíně. Jak probíhalo osvobození na těchto místech hrůzy? V čem se odlišovaly první okamžiky svobody v Dachau – nejstarším a nejdéle fungujícím koncentračním táboře od konce existence osvětimské továrny na smrt, jež je dnes vnímána jako jeden z hlavních symbolů holocaustu? Jaké bylo čekání na vytoužený konec v protektorátním Terezíně? Autor již tradičně využívá velkého množství svědectví pamětníků 2.světové války. Tituly edice MAGNETKA jsou vydávány společně Pražskou vydavatelskou společností (ISBN 978-80-7250-716-0) a Nakladatelstvím Epocha (ISBN 978-80-7425-257-0). 125 stran,16 nečíslovaných stran obrazových příloh, 1 plán. První vydání.

Tématem knihy jsou osudy přeživších ze specifické skupiny obětí holocaustu během existence Tisovy „farské republiky“, která předala 60 tisíc židovských občanů k likvidaci v nacistických táborech. Na Slovensku zůstalo asi 20 tisíc Židů, kteří v nerovnoprávném postavení a s pocitem ponížení čekali na svůj osud. Mnozí se ocitli v pozici štvané zvěře a byli závislí na těch, kteří jim poskytli úkryt. Děj se pohybuje na pomezí historické beletrie a literatury faktu a přináší dosud opomíjenou stránku holocaustu. Kniha nabízí jedinečné historické zamyšlení o časech 2. světové války na území bývalého Československa a představuje příběhy pamětníků, kteří se rozhodli o svých prožitcích hovořit až v nedávné době. Tento text není jen o štěstí v neštěstí jedné pronásledované rodiny, ale také nás vyzývá k zamyšlení nad schopností jednotlivců a společnosti vyrovnávat se s historickou pamětí. Dokázali bychom dnes pomoci ostrakizovaným? Byli bychom ochotni riskovat vlastní život pro bezpečí druhých? Jaký vliv by měl profit na rozhodování „zachránců“? Kniha vychází v době, kdy poslední přímí svědkové nacistické genocidy odcházejí.

Někdy jsou označováni za poslední české dekadenty, v mládí se toužili stát uznávanými básníky. Na veřejnosti se prezentovali jako aristokrati ducha a nekompromisní kritici měšťácké morálky. S oblibou přemítali o podstatě ženství, aby hned několik žen fatálně zklamali. Řeč je o Jarmilu Krecarovi (1884–1959) a tajemně zmizelém Arthuru Breiském (1885–1910?). Jaký byl jejich životní příběh v kontextu kulturních dějin první poloviny 20. století? Co se skrývalo za nejrůznějšími mystifikacemi a sexuálními skandály, které se kolem nich vynořily? Skutečností zůstává, že i na dekadenty měli oba muži poněkud divoký osud… Tituly edice MAGNETKA jsou vydávány společně Pražskou vydavatelskou společností (ISBN 978-80-7250-748-1) a Nakladatelstvím Epocha (ISBN 978-80-7557-038-3).

Někdy jsou označováni za poslední české dekadenty, v mládí se toužili stát uznávanými básníky. Na veřejnosti se prezentovali jako aristokrati ducha a nekompromisní kritici měšťácké morálky. S oblibou přemítali o podstatě ženství, aby hned několik žen fatálně zklamali. Řeč je o Jarmilu Krecarovi (1884–1959) a tajemně zmizelém Arthuru Breiském (1885–1910?). Jaký byl jejich životní příběh v kontextu kulturních dějin první poloviny 20. století? Co se skrývalo za nejrůznějšími mystifikacemi a sexuálními skandály, které se kolem nich vynořily? Skutečností zůstává, že i na dekadenty měli oba muži poněkud divoký osud… Tituly edice MAGNETKA jsou vydávány společně Pražskou vydavatelskou společností (ISBN 978-80-7250-748-1) a Nakladatelstvím Epocha (ISBN 978-80-7557-038-3).

Přísně tajné! Literatura faktu 4/2016. // pohledy do zákulisí historie // války, bitvy, armády // aféry, skandály, špionáž // pozoruhodné osobnosti, nevšední osudy //