Každá žena má spoustu sester, nejen těch biologických. Jsme si navzájem terapeutkami, pečovatelkami, krotitelkami i trenérkami. Bez žen kolem nás by byl život o mnoho chudší a leckdy i kratší... Veronika Valíková věnovala každé ze svých mnoha sester jednu povídku. Někdy jako podanou ruku, jindy jako vyznání či výčitku. Kolik takových žen prošlo vaším životem a kolik si jich necháte už napořád?
Autorka popisuje s mírným nadhledem svou dlouholetou touhu po dítěti, jejíž naplnění se s každým dalším spontánním potratem vzdalovalo a tento stav vyvolal řadu obsesí, strachů a fóbii. Rizikové těhotenství pak dvakrát úspěšně završila v krajské nemocnici v péči laskavého lékaře, který kromě své odbornosti vynikal hlavně pochopením pro psychiku svých pacientek a dokázal získat jejich bezmeznou důvěru. Realistické líčení svých psychických i fyzických potíží prokládá autorka poetickými vsuvkami, drobnými lyrickými příběhy a úvahami, které mají prosté vyprávění o rizikovém těhotenství povýšit na literaturu. Doplněno malým slovníčkem gynekologických pojmů.
Žádný život není bez hrubky. Román z prostředí elitního gymnázia. Kdyby se Don Quijote pokusil svést souboj s českým školstvím, pokorně by se za pár hodin vrátil k větrným mlýnům. O tom je přesvědčená i češtinářka Tereza, jíž dělá ze života peklo byrokracie a despotický ředitel. Naštěstí má podobně naladěné kolegyně, studenty s otevřenou myslí i Čaroděje, který jí vykouzlí v duši klid spolehlivěji než Neurol. S jejich pomocí se vydává do světa příběhů… a její cesta za svatým grálem i k Hoře osudu ji zavede do nečekaných končin.