Ctirad Václav Pospíšil Ordine dei libri

Poslední kniha profesora Ctirada V. Pospíšila se zabývá naším mluvením a rozmlouváním o Bohu Otci, Synu a Duchu svatém. A také humorem, který souvisí s pojednáním o Duchu svatém. Autor zde, obdobně jako v jiných svých dílech, klade důraz na to, jaký význam má systematická teologie pro zdravou spiritualitu a životní praxi. Nejde mu tolik o to, abychom si rozšiřovali teoretické poznatky (byť ty mohou být cenné), jako spíše o to, abychom se nechali uchvátit, proměňovat a přetvářet mystériem trojjediného Boha. To se děje zejména otevíráním se Duchu svatému, který nás uvádí do vnitrobožského života Otce a Syna – do tajemství Trojice a vtěleného Slova. V knížce se propojují témata teologická a spirituální, zasazená do kulturního kontextu naší země. Čtivý, místy až strhující text je přístupný širšímu okruhu přemýšlivých čtenářů. Závěrečný oddíl a přílohy nás přesvědčují o tom, že humor je nakonec vrcholným projevem svobody Ducha svatého.

Detailní komentovaná bibliografie české trojiční teologie a pneumatologie z let 1800 až 2010 s rozborem vybraných textů katolických autorů od národního obrození do roku 1989. Upravené a rozšířené vydání.

Práce profesora Pospíšila je prvním systematickým zpracováním christologie a soteriologie, napsaným po 2. vatikánském koncilu v českém jazyce. Autor postupuje v souladu s koncilním požadavkem na metodu v dogmatické teologii. Začíná dějinami dogmatu a dospívá ke spekulativnímu prohloubení stěžejních témat. Nejprve jsme uvedeni do christologické metody a terminologie. V druhé kapitole probíráme různé přístupy k dějinnému Ježíši a biblické christologii. Třetí kapitola zpracovává myšlení o Ježíši Kristu v patristické epoše – u církevních otců i u jejich názorových oponentů a odpůrců. Čtvrtá kapitola pojednává do hloubky o rozličných aspektech vtělení Božího Syna. V páté se zabýváme tajemstvím Muže z Nazareta z hlediska jeho díla spásy. Vrcholem a svorníkem je zde událost kříže, Kristovo sebevydání a oběť za hřích světa. Pospíšilův přínos spočívá hlavně v úzkém propojování teologie a spirituality, teorie a praxe. Teologie zde není odtržena od života, ale pomáhá hlubšímu a celistvějšímu chápání naší víry a světa kolem nás. Autor se nevyhýbá odpovědím na obtížné otázky: Jaký je hlavní účel vtělení Božího Syna? Jak se rozvíjelo Ježíšovo vědomí a poznání? Jaký je poměr mezi Ježíšovými mesiášskými zkouškami a hloubkou jeho svobody? Jaká jsou nesprávná pojetí spásonosného významu Kristova kříže? V jakém smyslu je Muž z Nazareta spasitelem těch, kdo žili „před Kristem“? Od čeho nás Kristus vlastně osvobodil? Monografie slouží jako standardní učební text na našich teologických fakultách, ale oblíbili si ji i ti, kdo mají hlubší zájem o tajemství osoby a života Ježíše Krista. Páté vydání je důkladně revidováno, upraveno a rozšířeno.

Monografie je výsledkem dlouholetého výzkumu renomovaného teologa prof. Ctirada Václava Pospíšila, který se spolu s kolegy Veronikou Řehákovou a Janem Sušerem snaží provést čtenáře cestou od strachu ze zednářů k osvobození a porozumění. Kniha je prvním takovým počinem v české katolické teologii a historiografii od obrození. Rozčleněna je do čtyř částí, přičemž první podrobně mapuje Masarykův vztah k evolučnímu vzniku člověka a překvapivě ukazuje blízkost jeho pohledu a názoru zednářů křesťanské recepci stvoření člověka. Druhá část se zaměřuje na Masarykův vztah ke svobodným zednářům během jeho života, což dosud nebylo zpracováno. Následují kapitoly o historických osobnostech, jako jsou Jan Amos Komenský a Wolfgang Amadeus Mozart, a jejich vnímání zednáři. Poslední část se věnuje historii vztahu katolické církve k zednářství, přičemž se opírá o církevní dokumenty a dialogy mezi katolíky a zednáři, zejména ve 20. století, kdy došlo k posunu k dialogu. Kniha má potenciál vyvolat široké spektrum reakcí v české společnosti a oslovit nejen zájemce o zednářství, ale i širší veřejnost a historiky.

Prolog Janova evangelia (Jan 1,1–18) je jedním z klíčových textů křesťanské Bible. Vybroušené vyznání víry rané církve nám otevírá dveře k uchopení toho, kým skutečně je Ježíš z Nazareta.Kdo je autorem Prologu a jak souvisí s celkem Janova evangelia? Jaký význam má pro náš život a spiritualitu? Proč v Prologu nenajdeme zmínku o Kristově kříži a vzkříšení? Co nám říká o dějinách spásy před Kristem a o tajemství vztahu mezi Bohem Otcem a Slovem Synem?Ctirad V. Pospíšil propojuje přínos moderní biblické exegeze s geniální intuicí církevních otců, mistrů středověké teologie i učitelů křesťanské spirituality. Jde mu vposled o uvádění smyslu Prologu do života dnešních křesťanů, o službu věřícím, církvi a okolnímu světu.

Z dopisů P. Pia vybral a sestavil Gianluigi Pasquale. Výběr úryvků z dopisů patera Pia nabízí čtenářům možnost prožít jeden rok v doprovodu tohoto charismatického a oblíbeného duchovního vůdce. Je to pozvání k bohatě prostřenému stolu moudrosti shůry, která je aktuální a živá i po desetiletích, protože se dotýká věcí nejpodstatnějších. Více než konkrétními radami však otec Pio promlouvá opravdovostí a ryzostí svého života – neustále nás přivádí před Boží tvář, do Boží přítomnosti, v níž je sám „jako doma“.

Duchovní, teologický a historický výklad Janových pašijí. Autor přibližuje hloubku a krásu klíčové události dějin spásy – utrpení a oslavení Ježíše Krista. Nejprve se zabýváme specifickým způsobem janovského myšlení a vyjadřování. Poté sledujeme jednotlivá zastavení na Ježíšově cestě – jak se vydává těm, kdo ho přicházejí zatknout, jak je vyslýchán, odsouzen, ukřižován i pohřben. Konečné slovo má ale Bůh – v Ježíšově vzkříšení a setkávání s učedníky. Janovy pašije jsou prozářeny světlem povelikonoční víry. Kde je kříž, tam je i vzkříšení. Kde je vzkříšení, tam jsou ti, kdo věří v Krista, milují ho, radují se z Pánových tajemství a prožívají je v prosté každodennosti.

Kniha vychází u příležitosti 650. výročí od narození velkého českého reformátora. Základy, na nichž je tato nová pomyslná stavba zbudována, se nacházejí v předchozím zpracování z roku 2015 (Husovská dilemata). Jedná se o první takto komplexní uvedení do husovské problematiky v celé její tematické šíři (dobový kontext, Viklefova filosofie a její česká recepce, Husův život a posmrtný odkaz, jeho pojetí eucharistie a církve, christologie, soteriologie, trojiční teologie, teologie stvoření, eschatologie a mariologie). Kniha má co říci teologům, ale také historikům a těm, jimž nepřestává ležet na srdci takzvaná česká otázka.

Hymnus z listu Filipanům (Flp 2,6–11) je dobře známý čtenářům Nového zákona i těm, kdo se modlí breviář a účastní se liturgie. Krásná a hutná výpověď o tom, kdo je Boží Syn, nás přivádí k jádru opravdu křesťanského života. Jakou mentalitu má podle autora Ježíš Kristus? Boží Syn je pokorný a skutečně svobodný, nepovyšuje se nad druhé a zároveň je zcela poslušný Bohu Otci v lásce. Sám na sobě ukazuje, že k nezměrné Boží slávě můžeme dojít výlučně skrze cestu kříže. Srozumitelné a velmi podnětné dílo se může stát východiskem osobní reflexe i společných duchovních cvičení.

Monografie I řekl Bůh zaceluje velkou mezeru v díle českých teologů, protože opravdu současná, původní, kompletní teologie stvoření v našem jazyce po mnoho desetiletí nebyla k dispozici. Důsledné promýšlení všech témat klasického pojednání o stvoření a také řady otázek teologické antropologie ve světle tajemství Boha Otce, Syna a Ducha svatého dává tomuto zpracování zcela originální ráz i vzhledem k tomu, co v této věci nabízí mezinárodní scéna. Hlavním společným jmenovatelem úvah o trojičním prazákladu veškerého bytí je svoboda a důstojnost nejenom osob Trojice, ale především člověka. Dílo je adresováno v první řadě těm, kdo se věnují křesťanské teologii, ať už jako přednášející, nebo posluchači, případně mají o danou formu racionality hlubší zájem.