S. D. Ch. Libri

The testament of a man who stole and, in the depths of post-nature, rubbished the ashes of the practical philosopher Ladislav Klíma. BOOK – ARABLE LAND – BUSINESS, BETWEEN PIOUSNESS AND BLASPHEMY THERE LIES AWKWARDNESS, BETWEEN MODŘANY AND KOMOŘANY THERE LIES POST-NATURE, BETWEEN ART BETWEEN, 100 years after Cholupice Day, 5 years after the dusting of the philosopher, with the setting of the sun at the site of said dusting, we will commence trafficking in testimony of said dusting, including a last will and testament containing a moral.

Kniha Tutáč ještě nevyšla, a už měla za sebou svoje osudy. Osudy přepisování do minulého času a osudy odmítání. Ty první psaly osobnosti kulturního života, které ministr ve svém zápisníku zmiňuje a jež mezi jeho napsáním a vydáním zemřely. Odteď však všichni, co umřou, zůstanou už pořád naživu. Ty druhé psaly kundy. Kniha Tutáč je prý laciná. Jistě, vždyť i přes svůj utopický (či dystopický?) charakter musí pro vytvoření rezonančního rámce zrcadlit aktuální kolotočářský celek české kultury. Nechápu, že to někdo nechápe.

Kniha obsahuje 3 hry: Parketa Genia Prostřednosti salonní heuristická fraška o čtyřech jednáních Kubus & Káva aneb Mogul a jeho bratři kubistická fraška o čtyřech obrazech Umění kultury jako proměny horského hermafrodita inspirované hermetické drama o čtyřech aktech

Metafyzická trilogie je souborem tří divadelních her S. d. Ch., napsaných v letech 2017–2018, které spojuje přítomnost metafyzické roviny, umožňující pojímat realitu se zvláštním odstupem a nadhledem a zároveň s ní pracovat bez ohledu na možné a pravděpodobné. Publikace je pokračováním dlouhodobého procesu vydávání autorových dramatických textů, které začalo nakladatelství Divus (Lidská trilogie, Česká trilogie, Umělecká trilogie, Misantropium, 2084) a v němž pokračuje nakladatelství Rubato (Brněnská trilogie, Dokonalost, Sekundární trilogie).

Jedno z nejdůležitějších prozaických děl spisovatele, herce, loutkoherce, dramatika, hudebníka a umělce S.d.Ch. Text je hořkým popisem hororu mužství a bezohledným účtováním se světem a autorovým osobním příběhem. Na obálce byla použita koláž S.dCh., Grafická úprava a sazba Ivan Mečl, Jazyková redakce Olga Sixtová. Kniha o rozměrech 16 x 12 cm má 152 stran na kvalitním papíře. Vydáno v předvečer globálně očekávaného konce světa 20.12.2012.

Rukopis čtenářských verzí tří autorových loutkoher – Seance vyšehradská, Červený Amadeus, Ztraceni v Gottwaldu – doprovází jako apendix k České trilogii reprodukce tří nástěnných kolážových kompozic S.d.Ch. Seance vyšehradská: Aneb pouť utajená K.H. Máchy a V. Hanky (Spiknutí astrálu – obrysy národní apokalypsy). Červený Amadeus: Existenciální fraška o sedmi jednáních v hrozném lednu 2003 napsaná, se zázrakem mincovního tance ve třetím. Ztraceni v Gottwaldu: Fatalistický pandán se smrtí andělů v 5., závěrečném aktu.

Podnázev: Splacení celospolečenského dluhu cestou dramatické tvorby. Soubor Havlováclavská trilogie zahrnuje texty z let 2019–2020, které se pro autora typickým způsobem vypořádávají s mýtotvorným prostředím vzniklým kolem osoby prvního polistopadového prezidenta. Každý z textů (včetně závěrečného spiritistického apendixu) nasvěcuje tento prostor a dění v něm z odlišného hlediska – Camping přináší alternativní verzi jedné epizody bezprostředně polistopadového vývoje spojenou se zneklidňujícím průhledem do budoucnosti; Sen Valpuržiny noci je surreálně-funebrální fraškou přinášející svědectví o současnosti, kterou poměřuje s dávnými představami; Strážce památníku je příběhem o výpravě za ztracenými demokratickými hodnotami a jejich ztvárnění v nepochybnému symbolickém monumentu. Jednotícím prvkem všech her je konfrontace ideálu a skutečnosti, jež je nesena humorem ve funkci kritického nástroje. Závěrečný bonus pak představuje krátká dramatická hříčku zabývající se okolnostmi petice Pár slov namířené proti filmu Havel režiséra Slávka Horáka.

V labyrintu města, kde vertikálu historie zastínily zřetězené záblesky kultury povrchu, kde kamenná paměť skončila hluboko pod hladinou turistických atrakcí, povstává pozorovatel. Jeho úkol patří k nejtěžším: nebýt účasten a vypovídat o rychlé proměně světa. Je si naprosto jistý, a proto nastupuje vytyčenou trajektorii s vědomím, že míra odstupu je v přímé úměře ke schopnostem přesně analyzovat situaci. Pozorovaná, progresivně selhávající skutečnost nemůže jeho instinktu vzdorovat, z jejích prohlubní vyvstávají otrávené plyny nedávno ukončených dějin, a jako by toho nebylo málo, v zahušťující se atmosféře degradovaného světa se láme o hrany paralelních realit. Cesta labyrintem nebyla nikdy poklidným rozjímáním a nezřídka končila ve zmatečných odbočkách, vyděšený chodec se v posledku propadal do pochybností nad sebou samým. S tím je ovšem konec, metoda přesného úsudku žádnou z těchto romantických představ nedovolí rozvinout, stejně tak překáží snahám vypiplat iluminaci vlastního zániku, vynucuje si nanejvýš krátké záchvaty sebezpytu. I ty ale ustupují před komplikovanými obrazy světa, jejichž formulací je pozorovatel posedlý. Chvílemi je možné jeho cestu snášet jen za cenu přísného sebezapření – nikomu z nás totiž nemá být dáno zažít časy, ve kterých mohla být knížata dobrými duchy proměňujícími společnost lidí výhradně jen podle pravidel vespolné kultivace.

Brno generuje svůj vtip o Brně samo. To se ví. Nikdo mi ale neřekl, co tento generátor pohání. Přišel jsem na to až při psaní Paridova soudu v Brně, do kterého jsem chtěl k ukojení své pomstychtivosti navršit veškerou trapnost, až se propadne sama do sebe. Samovolně se tak utvoří struktura hry včetně její pointy a já budu mít pokoj, říkal jsem si, jenže ona se mi nevršila. Každá předchozí trapnost byla sice okamžitě vystřídána novou trapností, ale nezůstávala, mizela, byla spálena. Pocítil jsem marnost, ale pak mě napadlo, že nebýt téhle zvláštní schopnosti, propadlo by se Brno pod tíhou trapnosti už dávno do tváře Moravy. Ano, už vám to došlo, tím tajemným pohonem brněnského generátoru vtipu o sobě je trapnost. Je to zázrak, který nás nepřestane k druhému městu přitahovat. Řeknete Devětsil, počůráte se smíchy, ale město dál tepe svou všední každodenností. Nebesa ani země se neotevřou. S. d. Ch., Letná, 21. 2. 2017 Kniha představuje závěrečný díl tzv. Brněnského triptychu.

Dramatický text, který není pokusem o zmapování brněnské divadelní scény, ale poctou scénáristovi Jaroslavu Dietlovi za jeho posmrtnou zásluhu na revitalizaci reálného socialismu na půdorysu marketingového fašismu. Text hry záměrně nepracuje s brněnským dialektem, hantecem a ani jiným jazykovým výstřelkem s výjimkou jména vrchního číšníka a slangových označení divadel, která jsou autorskou fikcí. Herci ať se radši nepokoušejí napodobovat ani brněnský akcent a raději dodržují spisovnost, která ať kontrastuje s hovorovostí nejstaršího a nejmladšího aktéra. Ve hře jsou použity repliky z pera Jaroslava Dietla a reinterpretované úryvky z překladu Čechovova Višňového sadu. Hra je pandánem komedie Fantom Morgalu a součástí tzv. Brněnského triptychu.