Miroslav Pech Ordine dei libri

Sbírka Ymiho lebka odráží autorův úzký vztah k Islandu, o jehož literární tradici i současnost se Miroslav Pech řadu let intenzivně zajímá a který navštívil. Jeho poezie často vyvěrá ze smyslových vjemů, ale i z dojmů, které v něm zanechala islandská krajina ve své monumentální velkoleposti, k člověku často anorganicky lhostejnáa v běsnění živlů často i vysloveně krutá. V časech, kdy byli obyvatelé ostrova vůči přírodním silám mnohem bezbrannější než dnes, v ní jejich úděl nabýval rozměrů až fatálních dramat, kdy smrt jim byla věrným průvodcem. Ale nejen tyto okolnosti jsou námětem řady stěžejních básní. Je jím i duch Islandu, tak jak se odráží v nordické mytologii a ságách či lidových pověrách o „skrytých lidech“.

Josef „Goblin“ Štěpán je uznávaný autor hororových příběhů. Vlastně byl. Kristýna se musí vyrovnat s tátovým nečekaným odchodem. Štěpán dceru miloval a ona milovala jeho. Probírá se vzpomínkami, otcovými věcmi, až jednou pustí jeho počítač a zjistí, že smrt je opravdu relativní. A že lidské vztahy mohou dostat nový rozměr

Na jaře 2019 zasáhly do života Miroslava Pecha, autora úspěšného generačního románu Cobainovi žáci, několika povídkových knih i hororových příběhů, krátce po sobě dvě rodinné tragédie s nimiž se pokusil literárně vyrovnat básnickými cykly Syn a Bratr. V syrových, přitom však pietně vážných verších, na prvotinu až neobvykle vyzrálých, navrací tváří v tvář smrti důstojnost slovům a obsahům, které v matoucím civilizačním šumu současnosti povážlivě ztrácejí na relevanci. Kniha je nazvaná podle třetího cyklu, v němž autor se stejnou bezprostřední vřelostí jako v předchozích dvou líčí svou nelehkou cestu k pochopení komplikované osobnosti dědy z matčiny strany.

Jirka je milý kluk, má ukázkové rodiče a zrovna se seznámil s dívkou svého věku. Františka je skvělá kamarádka. Hezké, že? Akorát je všechno trochu jinak. Jirka má narozeniny. Místo oslavy ho však čeká podivný rituál. A Františka je už pár let mrtvá. Chlapec musí projít takovou zkouškou odvahy, o jaké se mu nesnilo ani v nejdivočejších nočních můrách.

Táta má starostí až nad hlavu. Vlastně se mu všechno tak trochu vymklo z ruky. A tak sebere dcerku a prchá. Před policií, před přízraky, před sebou. Ale následkům svých činů člověk neunikne. Miroslav Pech, známý svými autobiografickými novelami Cobainovi žáci a Otec u porodu se tentokrát věnuje jinému žánru – psychothrilleru. Věrní čtenáři se však mají čeho chytit – motivy rodiny, strachu z vlastního selhání a lásky k béčkovým filmům zůstávají. Jenom té krve je o pár litrů víc.

Měla to být jen opuštěná továrna, která bude chátrat tak dlouho, až se rozpadne. A ten mladík, co se potuloval kolem, se nezdál nebezpečný. Jako kdyby na něm nebylo nic zvláštního, jen člověk beze jména. Ale právě kvůli němu ulicemi města poteče krev. Právě kvůli němu parta dětí brzy pozná peklo na zemi.

Společné vydání dvou hororových novel jihočeských autorů Miroslava Pecha (Milenci ze snů) a Honzy Vojtíška (S Meluzínou sůl lízat). Zamilování se mnohdy podobá krásnému snu. Horší je, když se z něj stane noční můra. Honza se dosud nevzpamatoval ze strašlivé události, která mui zničila dětství i celý následující život. Zlo se však opět probouzí a tentokárt Honzu nehodlá nechat uniknout. Nejmenovaný režisér se na lodi cestou do USA setká s podivným mužem, který mu odvypráví ještě podivnější příběh, sahající do daleké historie, až k samotnému zrodu legendy o Meluzíně. Víte, proč venku skučí Meluzína? Máte doma dostatek mouky nebo soli?

Maciej jest początkującym pisarzem. Klara jest jego żoną. Mają dwumiesięczną córkę Sarę. Po narodzinach dziecka małżeństwo przeżywa kryzys. W dodatku pewnego dnia Maciej dostaje e-mail ze zdjęciami nagiej żony. Kiedy rodzina wyjeżdża na do domku w lesie, dorośli zaczynają tracić kontrolę nad teraźniejszością i przeszłością.

Hlavní hrdina novely Otec u porodu, „tatínek“, očekává narození prvního dítěte a tak začne tomuto neznámému tvorovi, rybičce rostoucí v „maminčině“ břiše, psát jakési deníkové vzkazy. Popisuje zážitky z práce, vypočítává položky nákupních seznamů, vypráví, co viděl a slyšel v autobuse. Do této známé rutiny však prosakují nové zážitky spojené s očekáváním potomka, sledování jeho vývoje na internetových stránkách a v lékařských ordinacích a s tím spojené nesmělé představy budoucnosti, ale i nejistota z neznáma. Tatínek se totiž sice upřímně snaží, ale rozhodně nepatří mezi dnes tak populární sebevědomé otce, kteří nastupují na rodičovské dovolené, dítě umí uvázat do šátku na pět způsobů, a kdyby mohli, rozhodně by sami kojili. Tatínkovi připadá, že jsou na něj ze všech stran kladena příliš vysoká očekávání, a on si není ani trochu jistý, že je dokáže naplnit. Miroslav Pech v Otci u porodu opět dosvědčuje svůj výjimečný talent na přesné odposlechnutí a reprodukci jazyka ve všech možných stylových rejstřících, ať už jde o úsporné dialogy, nebo fráze z médií. Záleží tak na každém čtenáři, jestli chce hluboko v textu hledat genderová a sociální témata, nebo se prostě jenom královsky bavit.

Hrdinové jedenácti povídek prozaického souboru Američané jedí kaktusy povětšinou z jakýchsi zvláštních nevyřčených důvodů psychicky nebo fyzicky trpí. Zejména jsou ale osamělí jako kůl v plotě. Jejich osamělost je tak veliká a všudypřítomná, že přestože mají práci, děti, milenky, manželky, jsou účastni natáčení porna, neustále žijí ve vnitřní nebo vnější izolaci, v nedořečenosti, nemožnosti sdílet svůj osud s někým jiným, s tím druhým. Jako kdyby jim nahlédnout či zahlédnout sama sebe a svou mnohdy komickou či tragickou situaci bránila neviditelná neprostupná zeď. Vše umocňuje styl jednotlivých textů, který vyniká lakoničností a střídáním tempa dějového spádu a který v jistých okamžicích naznačuje svou dynamikou samotné směřování příběhu. zdroj: www.sckn.cz