Michal Jurza Libri

With her characteristic brilliance, grace and radical audacity, Angela Y. Davis has put the case for the latest abolition movement in American life: the abolition of the prison. As she quite correctly notes, American life is replete with abolition movements, and when they were engaged in these struggles, their chances of success seemed almost unthinkable. For generations of Americans, the abolition of slavery was sheerest illusion. Similarly,the entrenched system of racial segregation seemed to last forever, and generations lived in the midst of the practice, with few predicting its passage from custom. The brutal, exploitative (dare one say lucrative?) convict-lease system that succeeded formal slavery reaped millions to southern jurisdictions (and untold miseries for tens of thousands of men, and women). Few predicted its passing from the American penal landscape. Davis expertly argues how social movements transformed these social, political and cultural institutions, and made such practices untenable.In Are Prisons Obsolete?, Professor Davis seeks to illustrate that the time for the prison is approaching an end. She argues forthrightly for "decarceration", and argues for the transformation of the society as a whole.

Mnohé z toho, co jste slyšeli o plastech není pravda. Recyklace je složitější než je prezentováno – pouze méně než devět procent plastů, které vytvoříme, se znovu použije a většina skončí v oceánu. Znečištění plasty se neomezuje jen na volný oceán – jsou ve vzduchu, který dýcháme a v potravinách, které jíme. Podle posledních výzkumů jsou mikroplasty i v naší krvi.V knize Moře plastu se Erica Cirino vydává na cestu po světě a seznamuje čtenáře s vědci a aktivisty, kteří vyprávějí skutečný příběh plastové krize – z paluby plachetnice, která loví plasty, až do laboratoří, které provádějí výzkum mikroplastů a chemických látek. Erica Cirino vykresluje obraz toho, jak znečištění plasty ohrožuje nejen lidské zdraví, ale celý život na planetě.

Mark Fisher, jeden z nejvlivnějších britských kulturních teoretiků 21. století, se v této knize vrací k hudbě, filmům a televizním pořadům, které formovaly jeho vnímání světa, a skrze ně zkoumá hlubší pocity ztráty, melancholie a kulturní stagnace.Po zhroucení vize budoucnosti, kterou nabízely modernistické projekty minulého století, se podle Fishera naše kultura stala posedlou vlastní minulostí. Pop se stal hauntologickým – pronásledovaným přízraky toho, co by mohlo být, ale nikdy se nestalo.Fisher s typickou pronikavostí píše o Joy Division, Burialovi, Stanleym Kubrickovi nebo BBC. Odhaluje, jak kulturní produkty posledních desetiletí stále znovu a znovu recyklují minulost a jak se kolektivní představivost zasekla v opakování, protože si už nedokáže představit nic radikálně nového.

Oheň vyhasl? Zabalíme to, nebo to ještě rozfoukáme? Jedenadvacáté století bude konvulsivní, nebo nebude vůbec, soudruhu Bretone! – tak zní jedna z odpovědí a výzev ojedinělého literárního manifestu z pera Michala Jurzy, který v konfrontaci s neslavnou minulostí a současností nejen surrealismu a buržoasie projektuje světový zlořád, na který se můžeme těšit, budeme-li tedy.