Robert Antonín Ordine dei libri

Čtvrtý lateránský koncil (1215) představoval jeden z nejvýznamnějších milníků ve vývoji vrcholné středověké katolické církve. Dekrety vzešlé z jeho jednání na straně jedné výrazně regulovaly vnitřní poměry v rámci církevní organizace, na straně druhé zasahovaly do světa laiků, a to jak na úrovni osobní zbožnosti, tak v oblasti politického, hospodářského a kulturního života latinského Západu. Kniha Čtvrtý lateránský koncil a české země ve 13. a 14. století se zaměří na způsob, jímž řečený koncil ovlivnil vývoj společnosti ve vrcholně středověkých českých zemích, a to jak bezprostředně po jeho ukončení, tak i z pohledu dlouhodobějšího historického vývoje.

Kniha předkládá kulturně-historickou skicu z dějin středověkého myšlení, nastiňující otázky původu a legitimizace moci v českých středověkých zemích, role svatováclavského kultu, místa antických a biblických motivů v myšlenkovém světě středověkého člověka. Spolu s tím se autor zaměřil na uchopení představ o ctnostném jednání panovníka a prostředků vizualizace dobré vlády, jakož i pronikání rytířského ideálu či myšlenek husitských reformátorů do života české středověké společnosti.

Dvoudílné syntetické dílo Slezsko v dějinách českého státu od pravěku do roku 1763 představuje výsledek mnohaletého výzkumného záměru Slezské univerzity v Opavě vedeného profesorem Zdeňkem Jiráskem. Přináší pro českého čtenáře poutavou a mnohdy objevnou historii jedné z vedlejších zemí České koruny, která tvořila po více než čtyři staletí integrální součást českého státu. Druhý svazek zahrnuje dějiny Slezska od roku 1490, kdy zemřel Matyáš Korvín, tedy období humanismu a luterské reformace, ničivé třicetileté války a jejích důsledků, kdy však Slezané na rozdíl od vlastních českých zemí mohli i nadále, byť s jistými omezeními a vystaveni rekatolizačnímu tlaku, vyznávat protestantskou víru, barokní protireformace i počátky industrializace země. Závěrečnou kapitolu česko-slezského soužití pak personifikoval vojácký a agresivní pruský král Fridrich II., který Slezsko anektoval po úspěšných válkách o rakouské dědictví (1740–1742) a posléze válce sedmileté (1756–1763), posledním pokusu podunajské habsburské monarchie o navrácení této mimořádně prosperující provincie.

Výpravná kniha Lucemburkové zahrnuje úsek zhruba 130 let, během něhož se vystřídali na českém trůně čtyři panovníci, Jan, Karel IV., Václav IV. a Zikmund. Náležitá pozornost je v knize věnována i dalším příslušníkům rodu, zejména jeho moravské linie.Syntetický pohled na vládu Lucemburků v českých zemích je součástí vícesvazkové ediční řady, jejíž základní podobu určilo monumentálně pojaté dílo „Přemyslovci“. Zahrnuje úsek zhruba 130 let, během něhož se vystřídali na českém trůně čtyři panovníci, Jan, Karel IV., Václav IV. a Zikmund. Náležitá pozornost je v knize věnována i dalším příslušníkům rodu, zejména jeho moravské linie. Velký důraz autoři rovněž kladou na vzdělanost a umění, vázané bezprostředně na lucemburskou dynastii.