Roman Lavička Libri

Jako další z edice Slavné stavby vydává nakladatelství FOIBOS BOOKS knihu o architektuře Jihočeského města České Budějovice. Publikace představí 75 staveb. Autoři se snažili, aby zde byla zhruba rovnoměrně zastoupena jednotlivá období vývoje architektury, a zároveň se pokusili o určitou žánrovou pestrost. Byly vybrány stavby veřejné stejně jako soukromé, vrcholná díla i představitelé dobového architektonického průměru, ale i stavby průmyslové, dopravní, vodohospodářské a technické památky vůbec. Sešel se kolektiv šesti autorů, z nichž každý má svůj vymezený tematický „rajón“ a také trochu odlišný pohled na dějiny architektury a architekturu jako takovou. Na území Českých Budějovic se nachází značné množství historicky a památkově hodnotných budov, z nichž ovšem jen nepatrná část má statut kulturní památky, a je tedy (alespoň teoreticky) chráněna státem. Z objektů vybraných pro publikaci jsou za kulturní památku prohlášeny zhruba dvě třetiny. Vzájemnou diskusí a tříbením názorů dospěl autorský kolektiv k vyváženému představení toho nejzajímavějšího, co České Budějovice nabízejí po stránce stavební kultury. Texty jsou doplněny krásnými fotografiemi současného stavu historického centra a na konci je opět zařazena mapka s jednotlivě vyznačenými stavbami.

Rod Rožmberků sice vymřel již před čtyřmi stovkami let, paměť na jeho působení, která se projevila v krajině, stavbách či uměleckých dílech, však stále trvá. Až dosud byly informace o rožmberském dědictví přístupny zejména odborníkům a byly rozesety po mnoha jednotlivých publikacích. Českobudějovické pracoviště Národního památkového ústavu proto za finanční podpory Jihočeského kraje vydalo publikaci, která přístupnou a přehlednou formou mapuje rožmberské dědictví nejen na jihu Čech, ale i v ostatních částech českých zemí a neopomíjí ani místa, která byla různou měrou svázána s životem jednotlivých členů rožmberského rodu v zahraničí. Milovníci příběhů si přijdou na své i díky upozorněním na legendy, které se k jednotlivým lokalitám váží. Na rozdíl od mnoha jiných regionalisticky orientovaných publikací jsou však striktně oddělena od historicky ověřitelných faktů. Knihu vydalo českobudějovické územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu.

Bývalý českobudějovický konvent dominikánů s kostelem Obětování Panny Marie představuje jednu nejvýznamnějších architektonických a historických památek jižních Čech. Soubor jeho budov tvoří nejen dominantu v historickém jádru městské památkové rezervace, ale i uzlový bod v paměti městského organismu, s jehož vznikem a osudy je pevně svázán. Kniha se snaží zachytit „celý příběh“ areálu historických staveb od jejich počátků ve 13. století až po současnost, a to na základě kombinace dvou hlavních metodických postupů: vyhodnocením rešerše archivních pramenů, na místě prvním z městského archivu, a umělecko- a stavebněhistorickým rozborem památky přihlížejícím k výsledkům archeologických, restaurátorských a dendrochronologických průzkumů.

Vážení čtenáři, kniha Velké dějiny malého města přináší první ucelený pohled na historii obce Kamenný Újezd, která vznikla jako centrum šlechtického panství někdy v první polovině 13. století. Jelikož neznáme přesné datum jejího založení, připomínáme si dnes, tak jak je dobrým zvykem, výročí 750 let od první písemné zmínky o existenci Újezda, nazývané ve středověku také jako Kamenný Kostel. Kniha vás provede historií obce a okolních osad mezi řekou Vltavou a Malší od pravěku až po současnost. Tak rozsáhlý časový úsek zpracovalo několik autorů, kteří se věnují dané problematice řadu let a dokázali tak často zlomkovité archivní zprávy zařadit do potřebného kontextu a doplnili je mnohdy dosud nepublikovaným unikátním obrazovým materiálem. Název publikace je nadsázkou, která však zohledňuje nepřízeň osudu, kdy původně středověké městečko Újezd na rušné obchodní cestě přišlo v 15. století o svá práva a i přes opakované pokusy se kvůli sousedním královským Budějovicím již nikdy městem nestalo. Přesto zde dosud naleznete podstatně větší náměstí, než mají právě v sousedních Českých Budějovicích a při čtení nepochybně zjistíte, že ani dějiny Kamenného Újezda nebyly nijak bezvýznamné.

Kniha se zaměřuje na kulturněhistorický obraz šlechtického dominia ve středověkých Čechách, rozčleněná do dvou částí. První oddíl "Páni z Rožmberka 1250-1520" zkoumá osudy osmi generací rodu a zahrnuje kapitoly o majetkové držbě, uplatnění Rožmberků v hierarchiích, sňatkové politice, rožmberských hradech a rezidencích, klášterech, vzdělanosti a kulturním mecenátu. Dále se věnuje rodovým tradicím. Druhý oddíl "Kostel a kostelní okrsek jako sociální prostor" analyzuje sociální dějiny pozdně středověkých Čech na základě písemných a hmotných pramenů z rožmberské domény. Mapuje farní síť a církevní struktury, situaci farářů a každodenní život farní obce. Zkoumá vznik a založení kostela, jeho podobu a typologii s ohledem na anonymní kameníky a umělce, kteří je budovali. Závěr práce zakotvuje studii do širšího rámce aktuálního výzkumu dějin rodu Rožmberků a jejich domény, přičemž přináší přehled literatury k tématům, jež byla v knize pojednána jen okrajově.

Skupina pozdně gotických kostelů vznikala na panství Rožmberků v době, kdy v Českém království vládla dynastie Jagellonců. Výjimečnost souboru pozdně gotických sakrálních staveb na rožmberských panstvích tkví nejen v rozsahu, relativně uceleném výtvarném projevu, ale i v kvalitě kamenické práce prováděné v místní tvrdé žule. Nalezneme zde především bohaté hvězdové, síťové a kroužené klenby, výjimečně i klenby sklípkové. Nejvíce stavebních prací probíhalo na přelomu 15. a 16. století. Odrážely prosperitu a sebevědomí městských i venkovských obcí, korporací i jednotlivců. Za vrcholná díla můžeme považovat části kostelů v Haslachu, Chvalšinách a Rožmberku, spojená se jménem haslašského kameníka Hannse Getzingera. Kniha, která je výsledkem mnohaletého autorova studia a vydalo ji českobudějovické pracoviště NPÚ, obsahuje téměř 300 barevných fotografií a více než 60 nově zhotovených půdorysů staveb doplněných detaily z historických map stabilního katastru. Zcela novým přínosem je mj. soupis pozdně gotických kamenických značek.

Před pěti sty lety, 8. září 1515 vysvětil olomoucký biskup Martin Göschl přestavěný a nově zaklenutý kostel v Blatné symbolicky o svátku Narození Panny Marie. K tomuto důležitému jubileu vychází kniha, která sleduje nejen osm set let historie významného středověkého chrámu a jeho duchovní správy, ale v nezbytných souvislostech i malebného městečka a šlechtických rodů obývajících zdejší vodní hrad. Kniha je doplněna více jak 200 převážně barevnými fotografiemi kostela, jeho vybavení, archivních listin a mnoha dalších zajímavostí.

Kolektiv autorů přináší nové informace o kostele, který se v roce 1785 stal katedrálou, a sleduje jeho historii v Českých Budějovicích od založení města po současnost. Tým odborníků z různých oborů, včetně památkářství, historie umění, archivnictví, archeologie a teologie, odhalil tajemství této významné památky. Kniha je založena na analýze písemných a ikonografických pramenů, archeologických situací a stavebních prvků z různých etap vývoje stavby. Informace posloužily jako podklad k rekonstrukci vnější podoby kostela a jeho vnitřního vybavení. Z archiválií byly získány příběhy mnoha lidí, kteří měli s kostelem spojení, včetně umělců, stavebníků a kněží, ale i obyčejných měšťanů, kteří ovlivnili jeho podobu v různých historických obdobích. Významná část knihy se zaměřuje na přijetí nového patrona města – sv. Auraciána, jehož ostatky byly přeneseny do Českých Budějovic z římských katakomb. Přestavba interiéru kostela po jeho proměně v katedrálu byla ovlivněna osvícenskými postoji prvního biskupa. Poslední tři rekonstrukce interiéru proběhly v letech 1912, na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století a v letech 2011–2013, kdy byl instalován netradiční kruhový obětní stůl a barevný mramor na podlahu.

Středověké jižní Čechy mnoha čtenářům splývají především s Vítkovci a Rožmberky, nesprávně považovanými za „odvěké nepřátele“ královských Přemyslovců. Pro plnější poznání středověkých základů jihočeského kulturního prostoru je však nutné věnovat pozornost i zdejším zakladatelským aktivitám českých králů, zejména pak Přemysla Otakara II. Tato kniha přesvědčivě ukazuje, že až do poloviny sedmdesátých let 13. století vytvářeli čeští panovníci s místní mocnou šlechtou symbiózu. Bohatě fotograficky vybavená kniha zkoumá přemyslovské hrady, města a kláštery na základě pestrých pramenných zdrojů, od písemných (zejména listin) a ikonografických (veduty, mapy, plány, staré fotografie) až po hmotné, ať již dodnes viditelné v celcích či částech architektur, anebo nacházených pomocí archeologických metod. Nejvýznamnější objekty jsou v knize přiblíženy pomocí 3D rekonstrukce. Hlavní důraz byl přitom položen na hrady Zvíkov, Písek a Hradiště u Tábora, města Písek a České Budějovice a klášter Zlatá Koruna. Připomenuta však jsou i dnes téměř zapomenutá místa (např. dnes již neexistující hrad Myšenec). Doložena je i souvislost jihočeské gotické architektury s kulturně vyspělým Podunajím.