Milena Lenderová Libri

„Dlouhé“ 19. století, doba od konce 18. věku do vypuknutí první světové války, nebylo jen stoletím zrodu občanské společnosti, dobou dotváření politických struktur, diplomatických jednání, málo trvanlivých mírových smluv a válek. Vcelku bez ohledu na to, jaký politický režim zrovna panoval, lidé jedli, bydleli a oblékali se, zakládali rodiny, vychovávali děti, stárnuli a umírali. Cestovali, bavili se, četli (móda číst je skutečným fenoménem 19. století!), dokonce začali sportovat. Větší pozornost věnovali hygieně osobní, příbytku i hygieně komunální. Třebaže konkrétní podoba všech těchto činností závisela na jejich sociálním postavení a finančních možnostech, tvoří skutečnou náplň lidského života, jak dokládá široká typologie pramenů. Autoři pracovali s deníky a pamětmi, korespondencí, účty, s dobovou odbornou literaturou (právnickou, pedagogickou, lékařskou), s tiskem i obrazovými prameny a zjistili, že naši předci, kteří zalidnili 19. věk, se od nás zas tolik nelišili.

Celková charakteristika "dlouhého" 19. stol. a každodenní život jednotlivých sociálních vrstev české společnosti. Tematicky různorodé kapitoly se vztahují k různým oblastem soukromého i společenského života vznikající občanské společnosti. 19. stol. jako období zásadních společenských proměn - industrializace a urbanizace, vznik národních států, hospodářský vzestup a zlepšení sociálního postavení a vzdělání lidových vrstev, formování politických a občanských postojů, zvyšující se účast na politickém životě země atd. Jednotlivé oblasti každodenního života našich předků - životní cyklus, rodinný život, domov a bydlení, vzdělání a volný čas, společenský život, sportovní aktivity, svátky a slavnosti, péče o zdraví a hygiena, strava a stravování, oblékání a móda, cestování atd. Práce z oblasti kulturních a sociálních dějin, dějin každodennosti, dějin mentalit, etnografie, historické demografie.

Ženský svět byl po staletí světem intimním, reflektovaným knižní, nástěnnou i závěsnou malbou, dobovou naučnou i krásnou literaturou, epistolografií, zčásti pozůstalostními inventáři, účty a prameny osobní povahy - dopisy, deníky a memoáry. Diplomatický materiál vznikl téměř výhradně činností mužů, archivní prameny institucionální povahy (s výjimkou soudních akt a policejních protokolů) vypovídají o ženském světě méně a "jakoby nerady". Kniha nahlíží ženu přes témata, která se prolínají celým popisovaným obdobím - partnerství, rodina, vlastnictví, veřejný život, vlastní identita, vzdělání, mecenášství… Zajímavá je rovněž analýza stereotypů ženství ve vztahu žena-muž a otázka ženských archetypů.

Monografie Mileny Lenderové zkoumá postavení žen, zejména ze středního městského stavu, v českých zemích během „dlouhého“ 19. století, s ohledem na vývoj ve střední a západní Evropě. Využívá pramenné podklady jako osobní deníky, korespondenci, memoáry, ženský tisk a odbornou literaturu. Cílem je sledovat životní cykly žen – dětství, dospívání, manželství a mateřství – a model feminity ve středních vrstvách. Zvláštní pozornost je věnována ženám v domácnosti, hygieně, oblékání a vzdělávání, včetně přístupu k středoškolskému a univerzitnímu vzdělání, což se stalo aktuálním až na konci století. Kapitola se zaměřuje na vztah žen k umění, zahrnující spisovatelky, malířky a divadelní umělkyně. První feministky, jako Karolina Světlá a Eliška Krásnohorská, usilovaly o právo na slušné zacházení, vzdělání a ekonomickou nezávislost, což bylo většinou mužů odmítáno. Někteří muži, jako T. G. Masaryk, však jejich snahy podporovali. Většina žen považovala za smysl života manželství a péči o rodinu, zatímco vzdělané a materiálně nezávislé ženy, jako učitelky a lékařky, se objevovaly čím dál častěji. Celibát učitelek byl zrušen až v roce 1919, kdy Národní shromáždění mladé Československé republiky také zajistilo ženám volební právo.

První kniha, která chce českému čtenáři přiblížit svět dítěte v období novověku. Chce ukázat, v čem je toto období významné v otázce chápání osobnosti dítěte, co všechno předcházelo 20. století - století kultu dítěte, kde hledat onen zlom, kdy dítě přestalo být nehotovým dospělým a stalo se osobností a kdy začalo být chápáno jako specifická, první, základní a rozhodující fáze vývoje člověka.

Oznamuje se láskám našim aneb Svatby a svatební zvyky v českých zemích v průběhu staletí . Sborník z konference konané 13.–14. září 2007 ve Východočeském muzeu v Pardubicích (pořádané ve spolupráci s Katedrou historických věd Filozofické fakulty Univerzity). Redakce: Martina Halířová

Gabriela ze Schwarzenbergu žila v letech 1825–1843. Publikace obsahuje edici rukopisu jejího románu, souboru dopisů a deníku z cest po Evropě. Zajímavým způsobem nám přibližuje život šlechtičny v polovině 19. století. Publikace provázená černobílými i barevnými vyobrazeními je třetím svazkem edice Manu propria. K vydání připravily Milena Lenderová a Jarmila Plšková. -- zdroj: www.kosmas.cz --

V novém svazku edice Stručná historie Milena Lenderová živě a se smyslem pro detail i pro širší souvislosti líčí dějiny žen v českých zemích od středověku po práh 21. století. Shrnuje a vysvětluje, jak se v průběhu dějin proměňovala dívčí puberta, s jakými ambicemi vstupovaly v různých dobách ženy do manželství či jak vnímaly své mateřství. Přichází s novou historickou perspektivou v pohledu na násilí vůči ženám ve veřejném i soukromém prostoru a zamýšlí se nad tím, jak se v průběhu staletí měnila ženská sexualita. Sleduje, kdy a jak ženy pronikly na trh práce a na univerzity, a nezapomíná ani na ty, jež se dostaly na opačnou stranu sociálního spektra – na ženy zločinné.

Od početí a porodu přes výchovu a vzdělávaní a získávaní prvních pracovních zkušenosti až po práh dospělosti v prostředí města, vesnice i šlechtických rodů, v rodině, ve škole či sirotčinci, za války i v míru. První velkorysé shrnutí ukazuje, jak se do tématu dětství promítají nejen poznatky o vývoji školství či práva, o dobové stravě, o bydleni, odívaní či řemeslném zpracovaní hraček, ale také psychologické výzkumy traumat nebo badání o vzniku a vývoji pediatrie jako samostatného lékařského oboru. Dětství má však i svůj „velký dějinný příběh“. Ať už se jedna o dětské sňatky ve středověkých panovnických domech, osvícenské reformy a postupné prosazení právní ochrany dítěte, o oslavu dětství jako naděje lidstva v rané fázi komunistického režimu, nebo naopak obavu z podvratného potenciálu mládí za normalizace, dítě je vždy také téma politické. A ačkoli jde v mnoha těchto případech spíše o jeho zneužití, díky civilizačním posunům od středověku dodnes v dětství přece jen přibývá radostných chvil. ISBN 978-80-7432-000-2