Gilles Lipovetsky è un filosofo e sociologo francese il cui lavoro si concentra sull'analisi del mondo moderno dalla fine del XX secolo ad oggi. I suoi scritti approfondiscono temi come la globalizzazione, il consumismo, la cultura moderna e l'individualismo, tracciando l'evoluzione della società attraverso periodi distinti. Lipovetsky esamina criticamente come queste forze plasmano la società contemporanea e gli individui, offrendo una profonda visione delle trasformazioni dell'esistenza umana nell'era dell'ipermodernità. Il suo stile distintivo è caratterizzato da una profonda percezione e dalla capacità di collegare concetti filosofici con la realtà quotidiana.
The term 'postmodernity' has been used to describe that historical transformation of the late 20th century when the institutional breaks holding back individual emancipation disintegrated, thereby giving rise to the full expression of individual desires and the quest for self-fulfilment.
Exploring the evolution of fashion over two millennia, Gilles Lipovetsky argues that the modern emphasis on appearance and superficiality promotes the common good. By examining clothing, bodily behavior, and sexual dynamics, he reveals how fashion has transitioned from an elite privilege to a means of popular expression, mirroring the rise of democratic values. Contrary to Tocqueville's concerns about passive mass culture, Lipovetsky posits that contemporary fashion fosters individuality and choice, enhancing the potential for a politically engaged society.
Kniha Éra prázdnoty vyšla ve francouzském nakladatelství Gallimard poprvé v roce 1983 a od té doby se dočkala mnoha reedic. Její autor je přijímán jako mimořádně výstižný a zároveň kritický komentátor druhé poloviny 20. století a celé postmoderní epochy. Jeho zkoumání „současného individualismu“ se dotýká takřka všech rysů a příznaků našeho veřejného i osobního života, respektive projevů západní civilizace. Ke svému tématu nezaujímá autor žádný předem vyhraněný morální postoj. Snaží se dobrat jeho příčin a následků, vyhledává paralely, jež umožňují pochopit současný individualismus a jeho proměny v celé jejich komplexnosti.
V této práci populární francouzský filozof analyzuje fenomén hyperkonzumní společnosti. Konzumentství mj. proniklo do vztahů v rodině a náboženství, ke kultuře a využití volného času. Vše nasvědčuje tomu, že vytváří impérium bez jediného slepého místa a bez hranic. Soukromé slasti však člověku přinášejí jen dílčí štěstí: Gilles Lipovetsky ukazuje, že nikdy dříve nebyl jedinec stíhán takovými úzkostmi jako dnes.
Móda a její úděl v moderních společnostech
Gilles Lipovetsky (nar. 1944), známý esejista a sociální myslitel, ukazuje na fenoménu módy, v čem se dnešní západní společnost radikálně liší od předchozích i ostatních kultur a jakým způsobem přelétavost a pomíjivost ovlivňuje myšlení a chování velkých společenství. Na konkrétních příkladech dokládá souvislosti mezi módou, konzumní společností, reklamou, kulturou, masmédii, změnami ideologickými i sociálními. Sleduje rozpad měšťanského estetického ideálu a zároveň proměnu módy v gesto individua vůči bezprostřednímu okolí.
Kniha je konfrontací dvou stanovisek k tématu globalizace. V první části, nazvané Vláda hyperkultury: kosmopolitismus a západní civilizace, filozof a sociolog Gilles Lipovetsky podrobně mapuje fenomén globalizace, který datuje od zhroucení sovětského impéria. Jeho esej lze chápat jako takřka úplný výčet rysů tohoto jevu, přičemž formuluje jak jeho pozitivní, tak negativní stránky. Francouzský ekonom a esejista Hervé Juvin v druhém příspěvku Kultura a globalizace představuje odlišný přístup a takřka výhradně vidí zápornou stránku globalizačního procesu. Jde mu o obranu civilizace, které je součástí. Neupadá přitom do nacionalistického extrému ani eurocentristické přezíravosti. Celý jeho text je apologií kultury, a to nejen vlastní, ale i všech ostatních, před komerčním a ideologickým zhloupnutím. Formuluje při tom stanoviska, která nejsou v souladu ani s politickou korektností, ani s ideologií lidských práv. Třetí část obsahuje přímou polemiku obou autorů. Tam, kde Lipovetsky obezřetně váží pro a proti, Juvin se zaujetím hájí jednoznačnost. Dochází zde k vyjasnění obou stanovisek a vychází při tom najevo, jak důležité je brát v potaz i fakta, která unikají běžnému mediálnímu zpravodajství.
Autorova esej je zamyšlením nad tím, co představoval luxus v minulosti a jak se jeho forma, úloha a pojetí vyvíjely až do dnešních dnů. Postupně analyzuje roli, jakou přepych v jednotlivých kulturách a v různých obdobích lidské historie představoval. Na základě chronologického vývoje tohoto fenoménu se pokouší popsat různé tváře luxusu a všímá si významných tendencí, jaké tento jev na své pouti dějinami naší civilizace sledoval. Klade si otázky, co kdy bylo za přepych považováno, s jakými rituály byl spojován a komu byl určen. Zkoumá společenský účel luxusních statků a jejich konkrétní podobu. Lipovetsky se pozastavuje nad jevy, jako je například světský versus duchovní luxus, feminizace luxusu, otázka „práva“ na luxus, studuje formy moderního a postmoderního luxusu a rovněž se podrobně věnuje módě a jejímu vztahu k vnímání luxusu ve společnosti.
Este libro de Gilles Lipovetsky analiza la era posmoderna, marcada por el individualismo y una transformación en las actitudes sociales. Explora la apatía, el narcisismo y la nueva organización de la personalidad, así como el agotamiento de la vanguardia cultural. Es un clásico del pensamiento contemporáneo.
Další svazek esejů francouzského sociálního myslitele kriticky analyzuje postmoderní dobu. Všímá si změny, k níž došlo v chápání a prožívání morálních hodnot. Autor metodicky mapuje takové jevy, jako je bioetika, mediální charita, humanitární akce, ochrana životního prostředí, mravní reforma obchodní sféry, politiky i médií, spory kolem potratů apod. Jeho zrcadlo naší „bezbolestné etiky“ je kritické, ale zároveň tolerantní. I k zdánlivě jednoznačně záporným jevům přistupuje bez předsudků, snaží se je vidět z různých úhlů a zařazuje je do celkového rámce, jenž však není nehybný. Autorovy úvahy vždy vycházejí z naprosto věcných pozorování a jsou ilustrovány na konkrétních příkladech. Jeho jazyk není poznamenán akademickým, úzce specializovaným žargonem, stejně jako jeho myšlení není svázáno žádnými ideologickými předsudky a je přístupné každému kultivovanému čtenáři.
