Planeta Země není místem odpočinku, je místem usilovné práce člověka na sobě samém. Země potřebuje pomoc člověka k tomu, aby slovem i činem napravil, co slovem i činem způsobil. Člověk potřebuje svoji zemi k tomu, aby se zde naučil milovat, dávat svobodu a úctu všemu stvořenému i nestvořenému. Člověk je zde na Zemi, aby se polidštil. Ne každý, kdo se člověku podobá, jím také je.
Jsou skutečnosti, které člověku nelze vnutit, ale musí k nim dojít sám svým zráním. Vše, čím jsme dosud prošli, je nutné uvést do rovnováhy. Prosit za odpuštění všechny ty, kterým jsme ublížili, je nezbytnou nutností. Očistit vše, co bylo poskvrněno našimi kletbami, nenávistí, závistí, žárlivostí, mocí, mstou, neporozuměním, ješitností a pýchou. Prosby jsou dobrými průvodci do nitra člověka, zavedou ho hluboko, tam kam se on sám bojí vstoupit. Je nutné, aby jim člověk projevil plnou důvěru následoval je s vírou, nadějí a láskou do míst, která ze strachu či pýchy nikdy nenalezl a s pokorou přijímal následky z nich plynoucí.
Autorka předkládá poutavý obraz přechodu lidstva do nového věku světla a štěstí. Tato kniha je o nádherných lidských bytostech, mezi než patříte také vy. Je o snaze najít sebe sama a rozpomenout se na úkoly, které přicházíme na tuto planetu Zemi splnit.
Čtrnáct textů z feministické teorie, politické filozofie, filozofie vědy, antropologie, kulturní, filmové a literární teorie, sociolingvistiky a psychoanalýzy představuje počátky feministického myšlení v těchto disciplínách, s těžištěm v 70. a na počátku 80. let 20. století.
Rozšiřujte kolem sebe lásku a svoji mravní čistotu. Takové poselství vysílá knížka Hany Hájkové s názvem Hlubiny přítomnosti. Propojuje v ní čtyři živly – zemi, vodu, oheň, vzduch – s individuálním lidským životem, jehož přítomnost souzní s minulostí i s budoucností. V rámci této souvztažnosti upozorňuje nejen na zodpovědnost každé lidské bytosti k životu jako takovému, ale zdůrazňuje rovněž význam vzájemného prolínání přírodního a lidského elementu i to, jak důležité jsou pro smysluplný život člověka hodnoty empatie jednoho k druhému, citovosti směřované i do nadreálného světa a obemykající kromě lidského života též další druhy, a to jak ze zvířecí, tak rostlinné sféry. Staví lásku proti nadřazenosti, součinnost proti sobectví, niternou bohatost proti banální povrchnosti, přemýšlení o významech a symbolech proti intelektuální prázdnotě a citové vyprahlosti.