Kniha francouzské historičky a socioložky Francoise Mayer se zaměřuje na českou historickou paměť komunismu, která se formovala v 90. letech 20. století. Autorka přistupuje k tématu bez předsudků a na základě francouzského bádání o paměti Vichy a kolaboraci během druhé světové války. Nehodnotí různé paměti komunismu, ale zkoumá je z pohledu jejich aktérů a motivací, které ovlivnily pozitivní, negativní i neutrální vzpomínky. Mayer identifikuje tři hlavní diskurzy: politických vězňů 50. let, disentu 70.-80. let a nomenklaturních komunistů normalizačního období. Diskurz disentu, podle ní, překryl vzpomínky politických vězňů. Tato situace souvisí s obtížným uznáním tzv. třetího odboje, který nikdy nezískal široké uznání a neprosadil se v politice 90. let. Autorka se také věnuje debatám o spolupracovnících StB a oprávněnosti lustračního zákona, dává prostor jak kritikům, tak postiženým, kteří se často stali oběťmi rychlých změn v hodnocení. Kniha rovněž zkoumá psaní dějin komunismu českými historiky v 90. letech a reflexi historiografie 50.-80. let, čímž nabízí kritické a polemické zrcadlo české společnosti.
