Frank Rehfeld Libri

Der junge Magier Aylon erfährt näheres über seinen Vater. Um zu dessen Zitadelle zu kommen, begibt er sich auf eine abenteuerliche Reise.

Gefange im schwarzen Loch - Aus der Andromeda - SF-Roman - bk724; vgs Verlag; Gene Roddenberry´s; Paperback; 2002

Arcana ist eine archaische Welt, die bisher nur friedliche Zeiten erlebte. Doch plötzlich tauchen Elfen auf und berichten von Dämonen, die durch eine Weltenbresche nach Arcana einzufallen versuchen. Der Orden der Magier von Cavillon entsendet eine Expedition - die bald in einen Hinterhalt gerät. Nur mit Hilfe eines geheipnisvollen Fremden können die Ordensbrüder entkommen: Kenran Del, ein irdischer Raumfahrer, der Schiffbruch erlitten hat und plötzlich das Geschick der Welt in Händen hält ...

Warlon und seinen Zwergenkriegern ist es gelungen, das Böse, das Menschen und Elben befallen hat, zurückzuschlagen. Die tiefen Hallen der Zwerge scheinen gesichert. Doch erst jetzt schlägt der Schattenmahr wirklich zu. Kreaturen des Chaos fallen über die vom Krieg geschwächten Zwerge her, um die Welt für immer in einen Ort der Finsternis zu verwandeln. Warlon bleibt kaum Zeit, um eine Allianz mit den verbliebenen Elben und Menschen zu schmieden. Doch das Schicksal der Welt hängt von der Standhaftigkeit seines Volkes ab. Frank Rehfeld wurde 1962 in Viersen geboren und hat in den 80er-Jahren mit dem Schreiben begonnen. Seither sind von ihm eine Reihe von Büchern zu Fernsehserien erschienen, darunter der Fantasy-Zweiteiler "Die Legende von Arcana" oder der gemeinsam mit Wolfgang Hohlbein verfasste Dinosaurier-Roman "Giganten". Auch die Saga von Garth und Torian ist in Zusammenarbeit mit Wolfgang Hohlbein entstanden, und schliesslich war Rehfeld als Mitautor und Überarbeiter an der erfolgreichen Serie um den Hexer Robert Craven beteiligt.

Durch die finsteren Ränke des besessenen Elbenkriegers Lhiuvan werden die Zwerge von Elan Dhor all ihrer Verbündeten beraubt. Dabei stehen nur Warlon und seine Gefährten zwischen dem Elb und der dunklen Macht der Schattenmahre. Hat Lhiuvan diese erst einmal erlangt, wird nichts mehr seine Eroberungspläne stoppen können. Mit verzweifelter Entschlossenheit bereitet Warlon seine Zwerge darauf vor, ihr Leben zu opfern, um Lhiuvan aufzuhalten. Da erreicht sie unerwartete Hilfe …

Was böse ist, ist eine Frage der Erziehung ... Der junge Waise Torin verfügt über alles, was er als Inquisitor der Kirche der Göttlichen Familie benötigt: einen festen Glauben, mächtige Förderer und die unumstößliche Gewissheit, dass die Kirche immer im Recht ist. Er weiß auch, wie wichtig seine Arbeit ist, denn das Böse, das in der großen Wüste lauert, verdirbt immer mehr Menschen. Die Inquisition ist das einzige Bollwerk der Menschen gegen diese namenlosen Schrecken. Doch dann erkennt Torin, dass nicht alle Verurteilten wirklich Hexen sind, sondern oft unschuldig – aber auch, dass das wahre Böse viel mächtiger ist, als irgendjemand bislang ahnt.

Deník Nicka Pettyho, 12. června: Byli jsme obklíčeni. Celkem to byly téměř dva tucty dinosaurů sotva větších než dospělý člověk. Měli štíhlá těla, pštrosí nohy, úzká ramena a hlavu, která seděla na krku dlouhém téměř jako paže. Ruce i nohy byly zakončeny tříčlánkovými drápy. Přiblížili se k nám nepozorovaně zpoza chatrčí a hradeb primitivní osady a jejich kruh se už sevřel. Museli postupovat velmi šikovně, že jsme si jich nevšimli dřív ani ze vzduchu, když jsme nad osadou prolétávali. Senzací bylo už to, že zde, v údolní kotlině stovky mil od oblastí časových skoků, jsou stopy lidské civilizace. Zřejmě se před nějakou dobou vydalo pár lidí – zrovna jako my – na průzkum nedotčené pravěké přírody. Z nějakého důvodu se tady usadili, založili osadu a na ochranu proti útokům dinosaurů ji obehnali valy připomínajícími opevnění. Nic jim to však nebylo platné. -- zdroj: www.legie.info --

27. května Dnes večer jsem si začal vést tento deník. Jmenuji se Nick Petty. Je mi jedenadvacet a vyrostl jsem v Beatty, v malém zapadlém městečku v Nevadě, kde jsem až do včerejška vedl docela normální život a pracoval jako prodavač v obchodě pana Bowlera. Zdá se mi to už strašně dávno – jako v jiném životě. V životě, od něhož jsem teď vzdálen asi sto dvacet milionů let. Pokusím se v tomhle deníku shrnout události poslední doby co nejstručněji, i když jsou zázraky tohoto nového světa pro mě takřka nepochopitelné. -- zdroj: www.legie.info --

Bylo to to nejneuvěřitelnější, co kdy Betty Sandersová zažila. Cosi jako závoj tetelícího se horkého vzduchu způsobilo, že pravěká džungle před ní zmizela, zatímco povrch pouště, nad nímž se vznášela na rogalu asi ve dvoumetrové výšce, zůstával beze změny. Vzduch jiskřil elektřinou. Jejího těla se zmocnila úžasná síla a jako by pronikala do každičké buňky. Všude kolem ní se ve vzduchu mihotaly stříbřité světelné jiskérky. Měla pocit, že tone uprostřed oceánu světla a že ji vpřed strhává gigantická vlna. Betty si myslela, že ztratila vědomí, ale mdloba nemohla trvat déle než dvě tři vteřiny, protože když opět otevřela oči, v okolí se nic nezměnilo. Pouze obrysy džungle byly ještě méně ostré, mohutné pravěké rostliny bylo teď spíše možné jen vytušit a v dalším okamžiku zmizely docela. Tam, kde předtím stály, se teď rozprostírala poušť. Zmizely i jiskřičky světla. Časový skok skončil, ale Betty strhl s sebou. Význam tohoto faktu jí vnitřně otřásl.