Jan Dungel Libri

Touha porozumět chování živočichů provází lidstvo od pradávna. Historie studia zvířecího chování se vyvíjela od pověr a mylných představ o zvířatech jako mechanických bytostech řízených nepoznatelnými pudy. Postupně se díky trpělivému pozorování vytvořila objektivní koncepce, která položila základy etologie, vědy o chování živočichů. Základní vzorce chování jsou vrozené a geneticky dané, ale mohou být zdokonaleny učením, což zkoumá genetika chování. Neuroetologie se zaměřuje na nervovou a humorální regulaci chování a na fyziologii smyslů. Motivace, tedy vyladění organismu, hraje klíčovou roli v reakcích na vnější podněty. Učení, které umožňuje organismům adaptaci na měnící se podmínky, je možné i u bezobratlých, zatímco vyšší obratlovci mohou promýšlet své jednání. V posledních třech desetiletích se rozvinula ekologie chování (etoekologie), zkoumá sociální a rozmnožovací strategie, konkurenci, spolupráci a altruismus, který může vést k sebeobětování pro dobro společenství. Publikace obsahuje pozoruhodné příklady ze života zvířat a ilustrace brněnského výtvarníka Jana Dungela, což ji činí cennou příručkou pro studenty, profesionály i milovníky přírody.

V atlase jsou představeny všechny původní druhy ryb obojživelníků a plazů včetně druhů dnes již vymizelých. Oproti starším atlasům jsou do této publikace zařazeny i druhy neúmyslně zavlečené nebo záměrně introdukované či vypuštěné z chovu do přírody, výjimečně pak i druhy, jejichž výskyt sice ještě nebyl doložen, ale nelze jej s jistotou vyloučit. Na 80 barevných tabulích je zobrazeno 107 druhů mihulí a ryb, 22 druhů obojživelníků a 19 druhů plazů. Doprovodný text k jednotlivých druhům zahrnuje informace o rozšíření a výskytu, morfologický popis a údaje o způsobu života. Text je doplněn o mapky rozšíření jednotlivých druhů na území obou republik. Ke každé skupině jsou uvedeny obecné informace, zaměřené zejména na morfologickou charakteristiku skupiny. Kniha je doplněna systematickým přehledem, seznamem literatury a rejstříkem. Atlas je určen jak odborníkům, učitelům a studentům, tak milovníkům a ochráncům přírody, rybářům a dalším zájemcům, profesionálům i amatérům. Má sloužit jako pomůcka pro práci v terénu, umožňující rychlé určení většiny druhů na základě kresby a stručného popisu.

Kniha určená široké čtenářské veřejnosti shrnuje současné poznatky z etologie, t. j. vědy o chování zvířat.

Atlas je určen milovníkům přírody, zoologům, zemědělcům, učitelům a dalším zájemcům o divoké savce, amatérům i profesionálům. Poslouží jako pomůcka pro práci v terénu, v laboratoři i doma. Umožňuje určit volně žijící savce, jejich lebky a pobytové stopy. Obrazovou část doplňuje text informující o výskytu, způsobu života a početnosti všech druhů žijících na území České a Slovenské republiky. Textová část zahrnuje také poznatky o savčích řádech a novinky o evoluci a systému těchto obratlovců.

Celoživotní dílo malíře a přírodovědce Jana Dungela v jedinečné publikaci ve výjimečném formátu.Každý výtisk je osobně podepsán Janem Dungelem.Malíř a přírodovědec Jan Dungel se věnuje dokumentaci tropické přírody Jižní Ameriky již přes třicet let. V době všemocné fotografie jako jeden z mála navazuje na tradici věhlasných malířů 19. století, kteří se účastnili dobrodružných výprav spolu se slavnými přírodovědci. V amazonských pralesích, pod zasněženými vrcholy And či v nejrozsáhlejších mokřadech na Zemi, Pantanal a Los Llanos, každý rok tráví několik měsíců, aby ve svém skicáři zachytil fascinující svět živočichů a rostlin. Jeho kniha představuje portréty neotropických ptáků, které vznikaly přímo v terénu, často za obtížných podmínek a dobrodružných situací, jež popisuje autentický text jeho deníků.Exkluzivní bibliofilská publikace, která vznikala během více než třiceti let autorových cest do Jižní Ameriky.

Do Jižní Ameriky se malíř Jan Dungel vypravil poprvé roku 1992 a od té doby se do oblasti kolem řeky Orinoko neustále vrací. V jedné ruce štětec, ve druhé mačetu, neboť kdo chce malovat zvířata v jejich přirozeném prostředí, musí si k nim prosekat cestu... Není to však jen malování, kvůli čemu se Jan Dungel do jihoamerických pralesů a savan vydává. Při jedné ze svých výprav se mu podařilo objevit dosud nezmapované říční propojení mezi Amazonkou a Orinokem, místo, kde se z řeky Baria odděluje přírodní kanál Maturaca. Pralesy Jižní Ameriky patří k posledním oblastem s původní přírodou na naší planetě a v místech vzdálených od civilizace třeba stovky kilometrů může člověk prožít cosi archetypálního, tajemného, neznámého... — domorodí indiáni, setkání s jaguárem, nekonečný temný prales, vrcholky hor ukryté v oblacích či obávaný lesní duch Mawari. Kniha vznikla na základě deníků, do nichž si autor pečlivě zaznamenává události každého dne, příběhy všední i dramatické, ale také postřehy sociální a zážitky hluboce vnitřní, duchovní. Vše bohatě fotograficky dokumentováno; a pochopitelně — brilantní portréty cizokrajných zvířat...

V srdci pralesa se štětcem a mačetou. Poselství o kráse přírody a pestrosti života tropů Jižní Ameriky v textech a kresbách malíře a přírodovědce Jana Dungela. Kniha Jaguár v kocovině je souborem reportáží z malířských cest Jana Dungela po Jižní Americe. Autor v nich čerpá ze svých pracovních deníků a čtenářům přibližuje pozoruhodná setkání nejen s divokými zvířaty, ale také s místními obyvateli a jejich kulturou. To vše na pozadí několikaletého natáčení dokumentů, které mají zachytit současný stav neotropické přírody – její krásu, utrpení i naději na záchranu. Do Jižní Ameriky se malíř a biolog Jan Dungel vypravil poprvé v roce 1992 jako člen výzkumného projektu Zoologického oddělení Moravského zemského muzea a venezuelské přírodovědné nadace FUDECI. Od té doby organizuje výpravy, které systematicky pronikají do zcela neznámých a neprozkoumaných oblastí při severním úpatí pohoří Neblina na hranicích Venezuely a Brazílie. V roce 2004 tam poprvé zdokumentoval neznámý druh primáta, který byl později popsán jako uakari neblinský (Cacajao hosomi). Výprava, které se účastnil v roce 2007, poprvé přesně zaměřila propojení povodí řek Orinoko a Amazonka, které předtím marně hledalo několik mezinárodních expedic. Po proslulé tzv. bifurkaci řeky Orinoko, která je známa již od konce 18. století, se jedná teprve o druhé obdobné hydrologické propojení řek v Amazonii a objev je zaregistrován u Královské zeměpisné společnosti v Londýně.